Přeskočit na obsah

Claude Salhani

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Claude Salhani
Narození25. března 1952
Káhira
Úmrtí13. srpna 2022 (ve věku 70 let)
Paříž
Alma materAmerická univerzita v Bejrútu
Povolánífotograf, novinář, politický analytik a spisovatel
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Claude Salhani (25. března 1952 – 13. srpna 2022) byl americký fotograf egyptského původu pro tiskové agentury United Press International (UPI) a Reuters, později vedoucí UPI Photos a UPI Foreign Desk Editor, stejně jako politický expert a spisovatel, nejznámější díky své fotografické reportáži o bombových útocích v Bejrútských kasárnách v roce 1983 na příslušníky námořní pěchoty Spojených států.[1][2][3][4][5] V roce 1995 ho americký velvyslanec David D. Pearce nazval „jedním z předních fotografů války v Libanonu“.[6] Během své novinářské kariéry se Salhani zabýval Černým zářím, libanonskou občanskou válkou, tureckou invazí na Kypr, válkou Dhofar (Omán), íránsko-iráckou válkou, izraelskou invazí do Libanonu, íránskou revoluci v roce 1979, válkou v Perském zálivu, Pádem Berlínské zdi, českou sametovou revolucí a válkou v Iráku (Operace Trvalá svoboda), stejně jako širšími tématy zahrnující Blízký východ, Evropu a Afriku.[1][3]

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Claude Salhani se narodil 25. března 1952 v Káhiře v Egyptě. Získal bakalářský titul v oboru žurnalistiky na Americké univerzitě v Bejrútu. V roce 2000 získal magisterský titul v analýze konfliktů a managementu na Royal Roads University.[1]

Kariéra

[editovat | editovat zdroj]
Bombardování ambasády v Bejrútu, foto: Claude Salhani, 1983

V roce 1970, ve věku 18 let, se Salhani připojil k novinám An-Nahar a L'Orient-Le Jour v Bejrútu.[1][3] Zabýval se střety mezi jordánskými a palestinskými silami ("černé září v Jordánsku").[1] V roce 1973 nastoupil do fotografické agentury Sygma, mezi jejíž klienty patřily časopisy Time a Newsweek, a dostal fotografie na nejméně dvě obálky Time (1973,[7] 1975[8][1]). V roce 1981 se stal vedoucím UPI Photos pro Blízký východ; v roce 1983 dokumntoval bombardování kasáren americké námořní pěchoty v Bejrútu.[1][3] V roce 1984 nastoupil do tiskové agentury Reuters jako vedoucí agentury Reuters Photos pro Evropu, Střední východ a Afriku; žil v Bruselu, Londýně a Paříži.[1][9][10] Začátkem 90. let se přestěhoval do Washingtonu, aby nejprve vedl americké operace pro Sipa Press a poté se znovu připojil k UPI jako vedoucí oddělení fotografie po zbytek 90. let a v roce 2000 jako mezinárodní redaktor.[1][11] Působil také jako redaktor pro Middle East Times a Washington Times.[1] Později se stal mediálním analytikem velkých novin a mezinárodní televizní stanice.[3] Přispíval do publikací The National (UAE), Cato Institute[12] a American Foreign Service Association. Objevil se také v televizi C-SPAN.[4]

Osobní život a smrt

[editovat | editovat zdroj]

Salhani si vzal Cynthii Nuckollsovou; měli dvě děti, Justin a Isabelle.[1]

Salhani mnohokrát těsně unikl smrti na předních liniích. V roce 1981 Salhani uvnitř budovy Reuters, když ji zasáhlo izraelské dělostřelectvo a vyvázl s lehkým zraněním. Při jiné příležitosti ho zadržela palestinská odštěpená skupina; Jásir Arafat z Organizace pro osvobození Palestiny zajistil jeho propuštění.[1]

Salhani byl osobním přítelem Gibrana Tueniho, zakladatele An-Nahar.[13]

Claude Salhani zemřel 13. srpna 2022 ve věku sedmdesáti let ve svém domě v Paříži ve Francii.[1][3]

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]
  • Nominace na Pulitzerovu cenu za fotografie z bombardování v roce 1983 na velitelství USMC Bejrút[1]

Dědictví

[editovat | editovat zdroj]

Od 70. let se Salhaniho fotografie, úvodníky a osobní vzpomínky staly také zdroji pro další knihy o historii a politice,[14][15][16][17][18][19][20][21] stejně jako pro jeho vlastní monografie Black September to Desert Storm (Od Černého září do pouštní bouře, 1998).[22][23][24]

V roce 1995 ho americký velvyslanec David D. Pearce nazval „jedním z předních fotografů války v Libanonu“.[25] V roce 2022 ho kolega z UPI Martin Sieff nazval „ Willie Maysem žurnalistiky – uměl – a dělal všechno dobře“.[5]

Sám Salhani se příležitostně objevil jako postava, například jej zobrazila kniha Thomase L. Friedmana z roku 1990 From Beirut to Jerusalem[26] a David Petraeus a Nigel West v roce 2016 Spycraft Secrets.[27]

Salhani přispěl portrétními fotografiemi americkým vojenským historikům, včetně bývalého amerického mariňáka Benise M. Franka v knize U. S. Marines in Libanon, 1982-1984 z roku 1987[28] a bývalého US Navy SEAL Chucka Pfarrera ve své knize Warrior Soul z roku 2003.[29]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Knihy

[editovat | editovat zdroj]
Knihy (naučná literatura), autor
  • Black September to Desert Storm : A Journalist in the Middle East (1998)[4][30]
  • While the Arab World Slept: The Impact of the Bush years on the Middle East (2009)[31]
knihy (beletrie)
  • Islam Without a Veil: Kazakhstan's Path of Moderation (2011)[32]
Knihy (beletrie), autor
  • Inauguration Day: A Thriller (2015)[33]

Články

[editovat | editovat zdroj]
Články pro UPI
  • Analysis: What is Plan B in the Iraq War? (2003)[34]
  • Iraq: One year Later (2003)[35]
  • Analysis: Preparing the post-Arafat Era (2004)[36]
  • Politics & Policies: Iran a Clear Danger (2005)[37]
  • Analysis: Today They Killed My Friend (2005)[13]
  • Politics & Policies: Ahmadinejad's Antics (2005)[38]
  • Jordanian Role Larger Than First Reported (2006)[39]
  • Intelligence Summit Takes Flak (2007)[40]
Články pro The National
  • Historická role Al-Džazíry v arabské politické změně se sama o sobě stává zprávou (2011, Al Jazeera's historic role in Arab political change becomes a news story in itself)[41]
  • Hamas cools to Syria as the Arab Spring's tally mounts (2011)[42]
  • Vedení staré války proti terorismu vyžaduje novou koordinaci (2011, Fighting an old war on terror requires new coordination)[43]
  • Turecko přebírá vedoucí roli v regionu, ale ne všichni tleskají (2011, Turkey takes a leading role in the region but not everyone applauds)[44]
Články pro Washington Times
  • Lebanon on a Tinderbox (2006)[45]
Články pro Cato Institute
  • The Syria Accountability Act: Taking the Wrong Road to Damascus (2005)[46]
Články pro časopis Foreign Service Journal
  • Řešení palestinské otázky (2003)[47]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Claude Salhani na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n SAOUD, Dalal. Claude Salhani, former UPI photographer in Beirut, dies at 70. www.upi.com. United Press International (UPI), 22. 8. 2022. Dostupné online [cit. 23. 8. 2022]. 
  2. ↑ Bio [online]. Mideast Reviews [cit. 2022-08-19]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f Passing of Photographer Claude Salhani (Arabic). www.annahar.com. AnNahar, 15. 8. 2022. Dostupné online [cit. 21. 8. 2022]. 
  4. ↑ a b c Claude Salhani [online]. C-SPAN [cit. 2022-08-21]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b SIEFF, Martin. Tribute to the great journalist Claude Salhani [online]. Global Policy Institute, 17. 8. 2022 [cit. 2022-08-23]. Dostupné online. 
  6. ↑ FRIEDMAN, Thomas L. From Beirut to Jerusalem. [s.l.]: Farrar, Straus and Giroux, 1990. Dostupné online. S. 62. 
  7. ↑ American Jews and Israel. images.google.com. Time, 10 March 1975. Dostupné online [cit. 21. 8. 2022]. 
  8. ↑ War on Terrorism. images.google.com. Time, 31 October 1977. Dostupné online [cit. 21. 8. 2022]. 
  9. ↑ Reuters Appoints 5 Editors To Run News Photo Service. www.nytimes.com. New York Times, 4. 12. 1984. Dostupné online [cit. 21. 8. 2022]. 
  10. ↑ Editor & Publisher. books.google.com. Editor & Publisher Co., 1985, s. 40. Dostupné online [cit. 21. 8. 2022]. 
  11. ↑ News Media Yellow Book. [s.l.]: Monitor Leadership Directories, 2006. Dostupné online. S. 43. 
  12. ↑ www.cato.org. Dostupné online. 
  13. ↑ a b SALHANI, Claude. Analysis: Today They Killed My Friend. www.upi.com. United Press International, 12 December 2005. Dostupné online [cit. 19. 8. 2022]. 
  14. ↑ CHAMI, Joseph G. Days of Tragedy: Lebanon 75-76. [s.l.]: J. Chaim - G. Castoriades, 1977. Dostupné online. 
  15. ↑ The Arabs: People and Power. [s.l.]: Encyclopedia Britannica / Bantam Books, 1978. Dostupné online. S. 252. 
  16. ↑ RODGERS, Harrell R.; HARRINGTON, Michael. Unfinished Democracy: The American Political System. [s.l.]: Scott, Foresman, 1981. Dostupné online. S. 611. 
  17. ↑ CHAFETS, Zeʼev; ḤĒFEṢ, Ze'ev. Double Vision: How the Press Distorts America's View of the Middle East. [s.l.]: Morrow, 1985. Dostupné online. S. 72, 326 (fn9). 
  18. ↑ COOLEY, John K. Payback: America's Long War in the Middle East. [s.l.]: Brassey's, 1991. Dostupné online. 
  19. ↑ BULLIET, Richard W. Crisis in the Middle East. [s.l.]: Grolier, 1992. Dostupné online. S. 92. 
  20. ↑ Encyclopedia Americana. [s.l.]: Grolier, 1996. Dostupné online. S. 669-670. 
  21. ↑ NOURIZADEH, N. The Israel Lobby and U.S. Foreign Policy. [s.l.]: AuthorHouse, 2014. Dostupné online. 
  22. ↑ IBN ʻABD AL-GHANĪ NAWĀWĪ, Muḥammad; EL-NAWAWY, Mohammed. The Israeli-Egyptian Peace Process in the Reporting of Western Journalists. [s.l.]: Ablex, 2002. Dostupné online. S. xiv. 
  23. ↑ BIRD, Kai. The Good Spy: The Life and Death of Robert Ames. [s.l.]: Crown, May, 2014. Dostupné online. S. 403, 409. 
  24. ↑ HABERFELD, M.R.; HASSELL, Agostino. A New Understanding of Terrorism: Case Studies, Trajectories and Lessons Learned. [s.l.]: Springer Science & Business Media, 2009. Dostupné online. S. 282. 
  25. ↑ PEARCE, David D. Wary Partners: Diplomats and the Media. [s.l.]: Congressional Quarterly, 1995. Dostupné online. S. 83. 
  26. ↑ FRIEDMAN, Thomas L. From Beirut to Jerusalem. [s.l.]: Farrar, Straus and Giroux, 1990. Dostupné online. S. 62. 
  27. ↑ WEST, Nigel; PETRAEUS, David. Spycraft Secrets: An Espionage A-Z. [s.l.]: The History Press, 2016. Dostupné online. 
  28. ↑ FRANK, Benis M. U.S. Marines in Lebanon, 1982-1984. [s.l.]: History and Museums Division, Headquarters, U.S. Marine Corps, 1987. Dostupné online. S. 25, 40, 42, 44, 48, 52, 54, 55, 57, 59, 60, 64, 72, 76, 78, 87, 99, 120, 135, 136, 138. 
  29. ↑ FRANK, Benis M. Warrior Soul: The Memoir of a Navy SEAL. [s.l.]: Random House, 2003. Dostupné online. 
  30. ↑ SALHANI, Claude. Black September to Desert Storm : A Journalist in the Middle East. [s.l.]: University of Missouri Press, 1998. Dostupné online. 
  31. ↑ SALHANI, Claude. While the Arab World Slept: The Impact of the Bush years on the Middle East. [s.l.]: xLibris, 2009. Dostupné online. 
  32. ↑ SALHANI, Claude. Islamophobia and Anti-Americanism: Causes and Remedies. Redakce Nimer Mohamed. [s.l.]: Amana Publications, 2007. Dostupné online. Kapitola The Problem is Knee-Jerk Reactions and Counter-Reactions, s. 93-96. 
  33. ↑ SALHANI, Claude. Inauguration Day: A Thriller. [s.l.]: Yucca, 2015. Dostupné online. 
  34. ↑ SALHANI, Claude. Analysis: What is Plan B in the Iraq War?. www.upi.com. United Press International, 1 March 2003. Dostupné online [cit. 19. 8. 2022]. 
  35. ↑ SALHANI, Claude. Iraq: One year Later. www.upi.com. United Press International, 14 March 2004. Dostupné online [cit. 19. 8. 2022]. 
  36. ↑ SALHANI, Claude. Analysis: Preparing the post-Arafat Era. www.upi.com. United Press International, 4 November 2004. Dostupné online [cit. 19. 8. 2022]. 
  37. ↑ SALHANI, Claude. Politics & Policies: Iran a Clear Danger. www.upi.com. United Press International, 27 October 2005. Dostupné online [cit. 19. 8. 2022]. 
  38. ↑ SALHANI, Claude. Politics & Policies: Ahmadinejad's Antics. www.upi.com. United Press International, 14 December 2005. Dostupné online [cit. 19. 8. 2022]. 
  39. ↑ SALHANI, Claude. Jordanian Role Larger Than First Reported.Chybí název periodika! United Press International, June 2006. 
  40. ↑ SALHANI, Claude. Intelligence Summit Takes Flak. www.spacewar.com. United Press International, 9 March 2007. Dostupné online [cit. 19. 8. 2022]. 
  41. ↑ SALHANI, Claude. Al Jazeera's historic role in Arab political change becomes a news story in itself. www.thenationalnews.com. The National, 29 September 2011. Dostupné online [cit. 21. 8. 2022]. 
  42. ↑ SALHANI, Claude. Hamas cools to Syria as the Arab Spring's tally mounts. www.thenationalnews.com. The National, 3 October 2011. Dostupné online [cit. 21. 8. 2022]. 
  43. ↑ SALHANI, Claude. Fighting an old war on terror requires new coordination. www.thenationalnews.com. The National, 8 October 2011. Dostupné online [cit. 21. 8. 2022]. 
  44. ↑ SALHANI, Claude. Turkey takes a leading role in the region but not everyone applauds. www.thenationalnews.com. The National, 20 October 2011. Dostupné online [cit. 21. 8. 2022]. 
  45. ↑ SALHANI, Claude. Lebanon on a Tinderbox. www.washingtontimes.com. Washington Times, 19 November 2006. Dostupné online [cit. 21. 8. 2022]. 
  46. ↑ SALHANI, Claude. The Syria Accountability Act: Taking the Wrong Road to Damascus. Policy Analysis. Cato Institute, 18 March 2004. Dostupné online [cit. 21. 8. 2022]. 
  47. ↑ SALHANI, Claude. Resolving the Palestine Question. Foreign Service Journal. American Foreign Service Association, June 2003. Dostupné online [cit. 21. 8. 2022]. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Claude_Salhani&oldid=22249476“