Claude Habibová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Claude Habibová
Narození1956 (67–68 let)
Paříž
Povoláníspisovatelka, učitelka a literární historička
StátFrancie
VzděláníÉcole normale supérieur
Období1975–1980
Žánrfrancouzská literatura XVIII. století, vztahy mezi muži a ženami
Významná dílaFrancouzká galantnost (2006)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Claude Habibová (* 1956 v Paříži) je vysokoškolská profesorka, specializující se na francouzskou literaturu 18. století, spisovatelka, která píše zejména na o vztazích mezi ženami a muži.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Claude Habibová vyrůstala v buržoazním pařížském prostředí. Její rodiče spolu nevycházeli a její matka trpěla depresemi. Výsledkem bylo, že ona a její bratr byli vychováváni převážně najatými vychovatelkami.[1]

Studia[editovat | editovat zdroj]

Navštěvovala Lycée Fénelon v Latinské čtvrti v Paříži. Byla studentkou École Normale Supérieure ve Fontenay-aux-Roses (1975–1980), zabývala se moderní literaturou a stala se doktorkou literárních věd (1987).[2]

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Je emeritní profesorkou na univerzitě Paříž III na katedře Francouzská a latinská literatura a lingvistika“ a přednáší na univerzitě v Lille III. Její výzkum se zaměřuje především na francouzskou literaturu 18. století.

Je členkou redakční rady časopisu Esprit a členkou komise sborníku „Literatura a politika“ v edici Belin.

Média[editovat | editovat zdroj]

Často je zvána do pořadu Répliques u Alaina Finkielkrauta na France Culture.[3]

Diferenciální feminismus[editovat | editovat zdroj]

Poté, co se u Rousseaua začala zajímat o otázku rozdílu mezi pohlavími, se většina jejích děl zabývá vztahy mezi ženou a mužem. Říká o sobě, že je "hluboce rovnostářská feministka".[1] Její první esej vydaná v roce 1992, La Pudeur: la réserve et la trouble má za téma ženskou zdrženlivost.

Její eseje le Consentement amoureux v roce 1998, měly po svém vydání určitou odezvu v médiích. Byly předmětem diskuse v době Strauss-Kahnovy aféry, zejména kvůli americké spisovatelce Joan Wallach Scott, která označila tradiční francouzskou galantnost za zdroj sexuálního násilí. Scottová se dále domnívá, že diferenciální feminismus podkopává rovnost pohlaví. Pokud jde o Didiera Eribona, kritizuje Habibovou za to, že napsala antifeministické a homofobní spisy.[4] S Philippem Raynaudem, Irène Théryovou a Monou Ozoufovou napsala Habibová článek na obranu „francouzského feminismu“ [5]

Byla přirovnávána k pravicovému novináři a spisovateli Éricu Zemmourovi pro reakční postoje k genderovým otázkám.

V Le Goût de la vie commune, vydaném v roce 2014, chválí partnerství a mateřství „které zůstává domovem ženské identity“, čímž oponuje Élisabeth Badinterové.

Po aféře Weinstein a zákonu o pouličním obtěžování ve Francii přijatém v srpnu 2018 chtěla Claude Habibová zdůraznit, že galantní muž "úslužný, okouzlující a vždy příjemný" je anti-Weinsteinem. V roce 2021 vydala esej s názvem La question trans. Analýzy a úvahy, které tam rozvíjí, jsou některými lidmi považovány za argumenty, které nahrávají transfobii.[6] .

Tolerance: republikánský univerzalismus[editovat | editovat zdroj]

V lednu 2019 vydala esej Comment peut-on être tolérant? ve kterém sleduje historii pojmu tolerance od osvícenství tím, že předkládá názory Montesquieua, Pierra Baylea, Johna Lockea a Voltaira.[7] Znovu potvrzuje platnost ambicí republikánského univerzalismu, v němž je tolerance snahou každého budovat společné dobro.[8]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Kolektivní práce[editovat | editovat zdroj]

  • Claude Habib a Philippe Raynaud , Malaise dans la civilité, Tempus Perrin, 30. srpna 2012, 202 s.ISBN 978-2262039790

Český překlad[editovat | editovat zdroj]

HABIB, Claude. Francouzská galantnost. Překlad Lena Arava-Novotná. 1. vyd. Praha: Academia, 2009. 341 s. ISBN 978-80-200-1782-6. 

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Claude Habib na francouzské Wikipedii.

  1. a b MAUROT, Élodie; Habib Claude. penser au féminin [online]. la croix-.com, 2019-3-31 [cit. 2024-05-11]. Dostupné online. 
  2. Fiche biographique du Comité d’études françaises de Bâle, 2009-11-2
  3. Par exemple : « Les personnages féminins dans la littérature française », France Culture, Répliques, par Alain Finkielkraut, 2023-6-18
  4. DAUSSY, Laure. Féminisme a la francaise [online]. France Culture, 2011-6-22 [cit. 2024-05-11]. Dostupné online. .
  5. DAUSSY, Laure. Féminisme a la francaise: est a la défense la parole [online]. 22.června 2011 [cit. 2024-05-14]. Dostupné online. .
  6. DENAES, Béatrice. Laissez-nous vivre, nous trans, et cessez de distiller la peur. Le Monde [online]. [cit. 2019-10-19]. Dostupné online. 
  7. MAUROT, Élodie. Comment peut-on- etre tolérant?.Chybí název periodika! la croix.com, 2019-02-7 [cit. 2024-5-14]. [a-croix.com/Culture/Livres-et-idees/Comment-peut-etre-tolerant-Claude-Habib-2019-02-07-1201000791 Dostupné online]. 
  8. BASTIÉ, Eugénie. Claude Habib. Le Figaro [online]. 2019-1-1 [cit. 2024-5-14]. Dostupné online. 

Externí odkazyLogo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Claude Habibová na Wikimedia Commons [editovat | editovat zdroj]