Cistovité
 Cistovité | |
|---|---|
.jpg) Cist šedavý (Cistus incanus) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | slézotvaré (Malvales) |
| Čeleď | cistovité (Cistaceae) Juss., 1789 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Cistovité (Cistaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu slézotvaré (Malvales). Jsou to byliny až keře s nápadnými, pravidelnými, většinou pětičetnými květy a jednoduchými, střídavými nebo vstřícnými listy. Plodem je tobolka. Čeleď zahrnuje asi 175 druhů v 8 rodech a je rozšířena zejména v teplých oblastech mírného pásu. V rámci české květeny je do této čeledi řazen devaterník a devaterka.
Popis
[editovat | editovat zdroj]Cistovité jsou byliny, polokeře a keře s jednoduchými střídavými nebo vstřícnými (přeslenitými) listy s palisty nebo bez palistů. Čepel listů je celistvá, celokrajná, se zpeřenou či řidčeji dlanitou žilnatinou nebo jednožilná. Listy jsou ploché nebo podvinuté a nebývají velké, u některých zástupců jsou redukované na pouhé šupiny. Květy jsou nápadné, pravidelné, oboupohlavné, jednotlivé nebo v úžlabních či vrcholových květenstvích. Kalich je nejčastěji 5-četný se 2 lístky menšími než ostatní, řidčeji 3-četný. Koruna je 5-četná, řidčeji (Lechea) 3-četná, rychle opadávající, u kleistogamických květů devaterníků může i chybět. Tyčinek je mnoho a jsou volné. Semeník je svrchní, srostlý ze 3 (až 10) plodolistů, s jedinou čnělkou a nejčastěji s jedinou komůrkou. Plodem je lokulicidní tobolka s 1 až mnoha semeny.[1][2]
-
Detail středu květu cistu ladanového (Cistus ladanifer) -
Devaterníkovec Halimium lasianthum -
Devaterka poléhavá (Fumana procumbens) -
Tobolky cistu šedavého (Cistus incanus)
_IMG_20995.JPG)
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Čeleď cistovité zahrnuje asi 175 druhů v 8 rodech.[3] Největším rodem je devaterník (Helianthemum), který má asi 110 druhů.[2] Cistovité mají poměrně velký, avšak nespojitý areál rozšíření. Nejvíce druhů roste v teplých oblastech mírného pásu. Celý areál zahrnuje oblast Středomoří a severní Afriky, téměř celou Evropu a západní Asii, Severní a Střední Ameriku. V Jižní Americe se vyskytují v oblasti od jižní Brazílie po Chile.[3] Centrum druhové diverzity je ve Středomoří, druhotné centrum ve východních oblastech USA.[2]
V naší současné květeně jsou celkem 3 druhy: 2 druhy devaterníku (Helianthemum) a devaterka poléhavá (Fumana procumbens).[4] Většinu evropských druhů lze nalézt ve Středomoří: mimo zmíněných 2 rodů jsou zde zastoupeny hojně rody cist (Cistus), devaterníkovec (Halimium) a Tuberaria.[5]
Taxonomie
[editovat | editovat zdroj]Tachtadžjan řadil cistovité pospolu s Bixaceae a Cochlospermaceae do řádu Cistales. V Dahlgrenově systému jsou všechny tyto čeledi v řádu Malvales, zatímco Cronquist řadil cistovité do zcela jiného řádu, Violales. Podle kladogramů APG tvoří cistovité monofyletickou skupinu v rámci řádu Malvales spolu s čeleděmi Dipterocarpaceae a Sarcolaenaceae.[3]
Ekologické interakce
[editovat | editovat zdroj]Květy cistovitých jsou prchavé, otevírají se pouze při plném slunci a často vydrží jen několik hodin. Nápadně zbarvené květy s množstvím tyčinek lákají hmyz sbírající pyl, zejména včely, mouchy a brouky. Devaterník má senzitivní tyčinky, které popráší hmyz pohybující se v květu pylem. V čeledi jsou poměrně časté kleistogamické květy, které se neotevírají a probíhá v nich samoopylení.[2] Semena jsou šířena větrem nebo do okolí rozstřikována deštěm.[1]
Na kořenech cistů parazituje ve Středomoří ozorna (Cytinus), nezelená, plně parazitická rostlina z čeledi ozornovité (Cytinaceae).
Zástupci
[editovat | editovat zdroj]- cist (Cistus)
- devaterka (Fumana)
- devaterník (Helianthemum)
- devaterníkovec (Halimium)
- halimocist (x Halimiocistus)
- hudsonie (Hudsonia)[6]
Význam
[editovat | editovat zdroj]Z listů některých středomořských cistů, zejména Cistus ladanifer a C. incanus, se získávala vonná pryskyřice zvaná ladanum která byla používána zejména v medicíně. V Řecku se listy Cistus salviifolius používaly jako náhražka čaje. Větévky Lechea villosa se v Mexiku používají jako tonikum a ke zmírnění horečky.[2]
Z devaterníku penízkovitého (Helianthemum nummularium) je připravována Bachova květová esence č. 26, používaná zejména při stavech paniky a děsu. Je také součástí tzv. krizové esence.[7]
Jako okrasné rostliny jsou v Česku pěstovány zejména devaterníky (Helianthemum), v teplejších zemích i různé druhy cistů (Cistus).
-
Cist ladanový (Cistus ladanifer) -
Cist vlnatý (Cistus albidus) -
Vonná silice z cistu -
Devaterník Helianthemum cv. 'Firedragon'
Přehled rodů
[editovat | editovat zdroj]Cistus, Crocanthemum, Fumana, Halimium, Helianthemum, Hudsonia, Lechea, Tuberaria[8]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b JUDD, et al. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. [s.l.]: Sinauer Associates Inc., 2002. ISBN 9780878934034.
- ↑ a b c d e SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton: Princeton University Press, 2003. ISBN 0691116946.
- ↑ a b c STEVENS, P.F. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: Dostupné online. (anglicky)
- ↑ KUBÁT, K. et al. Klíč ke květeně České republiky. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0836-5.
- ↑ Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online.
- ↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3.
- ↑ SCHEFFER, Mechthild. Bachova květová terapie. [s.l.]: Pragma, 1994.
- ↑ HASSLER, M. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2017 [cit. 2017-12-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-04-20. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu cistovité na Wikimedia Commons 
Taxon Cistaceae ve Wikidruzích
