Chvostan bělonosý
 Chvostan bělonosý | |
|---|---|
 Chvostan bělonosý | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 zranitelný[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Nadtřída | čtyřnožci (Tetrapoda) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Nadřád | placentálové (Placentalia) |
| Řád | primáti (Primates) |
| Podřád | Haplorhini |
| Infrařád | Simiiformes |
| Oddělení | ploskonosí (Platyrrhini) |
| Čeleď | chvostanovití (Pitheciidae) |
| Podčeleď | chvostani (Pitheciinae) |
| Rod | chvostan (Chiropotes) |
| Binomické jméno | |
| Chiropotes albinasus (I. Geoffroy & Deville, 1848) | |
 Rozšíření chvostana bělonosého (hnědě) | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Chvostan bělonosý (Chiropotes albinasus) je druh primáta z čeledi chvostanovití (Pitheciidae) a rodu chvostan (Chiropotes). Roku 1848 jej popsali Isidore Geoffroy Saint-Hilaire a Émile Deville.[2] Vyskytuje se pouze v Brazílii a Mezinárodní svaz ochrany přírody mu přiřkl status zranitelný.
Výskyt
[editovat | editovat zdroj]Chvostan bělonosý je zvířetem neotropické oblasti.[3] Vyskytuje se v Brazílii mezi řekami Xingu a Madeira, směrem na jih se vyskytuje až k řece Guaporé ve státě Rondônia.[4] K životu dává přednost hustým tropickým deštným lesům, obyčejně ho lze nalézt v těch nezaplavovaných, ale dovede se přizpůsobit i lesům zaplaveným, někdy i oblastem mezi lesem a stepí. Žije i ve fragmentovaných lesních areálech.[5]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Samci chvostanů bělonosých měří bez ocasu okolo 42,7 cm, samice jsou menší a měří 41,8 cm; u tohoto druhu je vyvinut pohlavní dimorfismus. Ocas měří asi 30 až 50,7 cm, na konci je tupý. U mladých jedinců má možnost úchopu, dospělci tuto funkci ztrácejí.[4] Pomáhá také udržovat rovnováhu. Hmotnost opice se odhaduje na 2 až 3 kg.[3] Srst je po celém těle včetně ocasu černá, nos je navzdory názvu červený. Podobně jako ostatní chvostané patřící do rodu Chiropotes má i tento druh vousy, u samců je výrazná také hustá srst na hlavě.[4]
Chování
[editovat | editovat zdroj]
O chování chvostana bělonosého je známo pouze málo informací, protože žije spíše skrytě.[4] Je to stromový druh, jenž si nárokuje území o rozloze až 1 000 ha, což je jedno z největších mezi novosvětskými opicemi.[6] Tvoří skupiny složené z 18 až 30 jedinců, jež denně kočují za potravou, což jim dle studie mezi lety 2004 až 2006 zabere 36,3 % času, přičemž opice odpočívají 27,5 % času. Společenské aktivity jim zaberou 8,8 % času.[6] Komunikace v rámci tlupy je zprostředkována pomocí švihání ocasu, vztyčování husté srsti na hlavě či pištivých zvuků.[3] Hledání potravy zabere chvostanům 23,8 % aktivity, žerou rychle. Jedná se o všežravce, který se živí převážně rostlinnou potravou, živočišná potrava tvoří menší část. Podle studie z let 2004–2006 byla jako nejčastější zdroj potravy nezralá semena, jež tvořila 48,2 % potravy, následována dužinou ovoce (39,2 %) a zralými semeny (6 %),[6] z další rostlinné potravy žerou chvostani například stromovou kůru.[4] Rozkousat tvrdé potraviny jim umožňují specializované zuby zasazené v hlubokých čelistech.[4]
V době rozmnožování, která nastává jednou ročně, samicím zčervenají genitálie a na estrální cyklus samce upozorňují rovněž zvednutým ocasem. Po zhruba 5 měsících březosti mezi únorem až březnem, či srpnem až zářím, se samici narodí jedno mládě závislé na ní asi 3 měsíce. Pohlavní dospělosti je u samců i samic dosaženo ve čtyřech letech. Chvostan se ve volné přírodě dožívá věku okolo 11,7 let. V zajetí je věk dožití vyšší a může se vyšplhat až k 17 letům.[3]
Ohrožení
[editovat | editovat zdroj]Největší nebezpečí pro chvostana bělonosého představuje ztráta přirozeného prostředí. Areál výskytu protíná transamazonská dálnice, místní lesy jsou náchylné k likvidaci pro pěstování sóji a rozvoj infrastruktury. K dalším nebezpečím pro chvostany bělonosé patří také pastevectví a lov chvostanů jak pro maso, tak pro husté ocasy, které jsou využívány jako prachovky.[4]
Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí druh od roku 2020 jako zranitelný s klesající populací. Je zapsán na přílohu I Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin a obývá množství chráněných území včetně některých národních parků. IUCN upozorňuje, že pokud bude úbytek lesů pokračovat stejným tempem, jako v mezidobí mezi lety 2009–2018, do roku 2048 bude pravděpodobně ztraceno nejméně 15 % vhodných lesních stanovišť, která tento druh obývá.[5]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
- ↑ Chiropotes albinasus [online]. Biolib.cz [cit. 2016-10-21]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Chiropotes albinasus (white-nosed bearded saki). Animal Diversity Web [online]. [cit. 2016-10-21]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g White-nosed saki videos, photos and facts - Chiropotes albinasus. ARKive [online]. [cit. 2016-10-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-10-19. (anglicky)
- ↑ a b Chiropotes albinasus (Red-nosed Bearded Saki, Red-nosed Saki, White-nosed Bearded Saki, White-nosed Saki). www.iucnredlist.org [online]. [cit. 2021-03-09]. Dostupné online.
- ↑ a b c PINTO, L. P. Ecologia alimentar do cuxiu-de-nariz-vermelho Chiropotes albinasus (Primates : Pitheciidae) na Floresta Nacional do Tapajos, Para. IUCN Red List of Threatened Species. 2008. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-10-24. Archivováno 24. 10. 2016 na Wayback Machine.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu chvostan bělonosý na Wikimedia Commons 
Taxon Chiropotes albinasus ve Wikidruzích
