Přeskočit na obsah

Chudina vždyzelená

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxChudina vždyzelená
alternativní popis obrázku chybí
Chudina vždyzelená (Draba aizoides)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádbrukvotvaré (Brassicales)
Čeleďbrukvovité (Brassicaceae)
Rodchudina (Draba)
Binomické jméno
Draba aizoides
L., 1767
Synonyma
  • Draba lutea [1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chudina vždyzelená (Draba aizoides) je nevysoká, vytrvalá, trsnatá, z jara žlutě kvetoucí, převážně horská bylina; v ČR neroste.

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Evropský druh, který osídluje převážně horské oblasti. Vyrůstá v Pyrenejích, Alpách, Vogézách, Apeninách, Karpatech a na Balkáně. V České republice se nevyskytuje, nejblíže je k vidění na SlovenskuMalých Karpatech, Malé a Velké Fatře, Nízkých a Vysokých Tatrách a na Muráňské planině.

Roste nejčastěji na dobře osluněných skalách tvořených vápenci nebo dolomity od submontánního do alpínského stupně. Vyrůstá v kamenitých sutinách nebo skalních štěrbinách a na římsách. Rostliny vyskytující se v nižších polohách si vybírají k růstu místa polostinná.[2][3]

Vytrvalá rostlina, vytvářející husté tmavě zelené polštářovité trsy až 25 cm široké, nevyrůstá do větší výše než 10 cm. V kulovitých růžicích rostou tuhé kožovité listy dlouhé okolo 2 cm, jsou čárkovité kopinaté, u báze rozšířené a na konci zašpičatělé a porostlé drobnými ostnitě brvitými chlupy.

Z růžice vyrůstá bezlistý lysý stvol dosahující výšky 10 cm s hroznem 4 až 18 zlatožlutých vonných květů ve velikosti od 8 do 12 mm. Čtyřčetné květy rostou na přímo odstávajících stopkách. Kalich je dlouhý 3 až 4,5 mm, kratší obráceně vejčité korunní plátky jsou mírně vykrojeny, šest tyčinek je zhruba stejně dlouhých jako okvětí. Rozkvétají od dubna do června, opylovány jsou drobným hmyzem nebo autogamicky.

Stopky i stvol se při zrání plodů prodlužují. Plody jsou 6 až 12 mm dlouhé, úzce eliptické, lysé šešule na dlouhých stopkách s drobnými semeny. Ploidie 2n = 16.[2][3][4][5]

Chudina vždyzelená, považována za glaciální relikt, se vyskytuje ve dvou uznávaných poddruzích:

  • Draba aizoides L. subsp. aizoides
  • Draba aizoides L. subsp. beckeri (A. Kern.) Hörandl et Gutermann a v mnoha varietách, např. affinis, carpatica, lasiocarpa, montana.[6]

Pro svůj vzhled a vytrvalost je oblíbenou půdopokryvnou rostlinou do skalek. Vyžaduje propustnou štěrkovitou půdu a v zimním období klidu poměrně sucho. Dobře se množí na jaře výsevem semen nebo po odkvětu dělením trsů. S ohledem na svůj přirozený výskyt v převážně nelehce dostupných místech není další setrvání chudiny vždyzelené ve volné přírodě ohroženo.[2][7]

  1. BioLib.cz – Draba aizoides (Chudina vždyzelená) [online]. BioLib.cz [cit. 2013-02-15]. Dostupné online. 
  2. a b c DÍTĚ, Daniel. BOTANY.cz: Chudina vždyzelená [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 29.08.2011 [cit. 2013-02-15]. Dostupné online. (slovensky) 
  3. a b AtlasRostlin.cz: Chudina vždyzelená [online]. Tiscali media, a.s., Praha [cit. 2013-02-15]. Dostupné online. 
  4. Wilde planten: Draba aizoides [online]. Wilde planten in Nederland en België [cit. 2013-02-15]. Dostupné v archivu. (nizozemsky) 
  5. Felsenhungerblümchen [online]. Ministerium für Kultus, Jugend und Sport, Stuttgart, DE [cit. 2013-02-15]. Dostupné online. (německy) [nedostupný zdroj]
  6. HÖRANDL, Elvira; GUTERMANN, Walter. Draba aizoides subsp. beckeri ein Endemit der östlichsten Alpen und Kleinen Karpaten [online]. Verlag Ferdinand Berger & Söhne Ges.m.b.H., Horn, AT, rev. 26.04.1994 [cit. 2013-02-15]. Dostupné online. (německy) 
  7. Katalog rostlin – Draba aizoides [online]. Chládek - Zahradnické centrum, Praha 6 [cit. 2013-02-15]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]