Přeskočit na obsah

Christine and the Queens

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Christine and the Queens
Christine and the Queens (27. srpna 2023)
Christine and the Queens (27. srpna 2023)
Základní informace
Rodné jménoHéloïse Letissier
Jinak zvaný/á„Christine and the Queens“, „Chris“, „Redcar“, „Rahim C Redcar“, „Rahim Redcar“
Narození1. června 1988 (36 let)
Nantes
Žánrysynthpop, indie pop, art pop, elektropop a experimentální pop
Povolánízpěvák
Nástrojeklavír
Aktivní roky2010–dosud
VydavatelBecause Music
OceněníVictoires de la Musique – Female artist of the year (2015)
rytíř Řádu umění a literatury (2015)
BBC 100 Women (2016)
rytíř Národního řádu za zásluhy (2021)
Webrahimredcar.com
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Christine and the Queens, rozený jako Héloïse Letissier a známý jako Chris nebo Redcar, (* 1. června 1988, Nantes) je francouzský zpěvák a tanečník.[1][2] Mezi jeho nejznámější singly patří „Tilted“ (2014) a „Girlfriend“ (2018).[3]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Nantes,[2] kde jeho otec vyučoval angličtinu a genderová studia na univerzitě.[4] Jeho matka Martine byla rovněž učitelkou, zemřela roku 2019 na náhlou srdeční infekci.[3] Má staršího bratra Florentina (narozen 1986), který je profesorem ekonomie a sociálních věd a pařížským politikem (byl zvolen místostarostou 14. pařížského obvodu).[5][6]

Chris začal už ve čtyřech letech docházet na lekce klavíru, v pěti letech na klasické tance.[2] Studoval literaturu na Lycée Fénelon Paris.[7] Následně studoval na École normale supérieure de Lyon, kde se chtěl naučit divadelní režii.[8] Pak přišel sled nešťastných životních událostí. Na škole byl odmítán z režie bez řádného vysvětlení a směřován na herectví s ohledem na své pohlaví.[4][9][10] Následoval komplikovaný rozchod s tehdejší partnerkou.[11][8] Vše skončilo pokusem o sebevraždu.[12][3]

Na základě všech zklamání se vydal v roce 2010 na třítýdenní cestu do Londýna.[13][9] Zavítal i do klubu ve čtvrti Soho s názvem Madame Jojo’s. Tam si ho zkroušeného všimla skupinka tří drag queen, které ho oslovily. Strávily s ním večer, povzbudily a inspirovaly v jeho tvorbě.[9][1][10] Po návratu do Paříže se naučil pracovat s programem GarageBand a začal poprvé zpívat vlastní skladby.[1] Začal používat umělecké jméno Christine and the Queens - Christine, které používá jako univerzální oslovení, když si nemůže vzpomenout na jména lidí, a Queens jako odkaz na svou návštěvu Londýna.[8][14]

Otevřeně se hlásí k pansexualitě na základě vlastních milostných zkušeností.[9][15] V rozhovoru pro HelloGiggles se vyjádřil k feminismu těmito slovy: „Feminismus pomáhá i mužům. Když není jen jedna cesta, jak být ženou, tak nemáme ani pouze jeden způsob, jak být mužem. Každý vyhrává!“[16]

Kariéra

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2011 vydal první EP Miséricorde se singlem „iT“ a v roce 2012 další EP Mac Abbey a EP Nuit 17 à 52 v roce 2013.[16][13][7]

První album nazvané Chaleur Humaine vydal v roce 2014.[9] To se umístilo na druhé příčce francouzské hitparády a bodovalo též v hitparádách v dalších zemích. O dva roky později vydal i jeho anglickou verzi, která vyšla i v USA - kompilaci části původních písní z alba s přeloženými texty a nových písní.[9][16] Ta se stala nejprodávanějším debutem v Británii v roce 2016 i díky jeho vystoupení na festivalu Glastonbury ve stejném roce.[15]

V roce 2015 vydal pětiskladbové EP St. Claude.[1] Zároveň obdržel cenu Victoires de la Musique francouzského ministerstva kultury za nejlepšího ženského umělce roku.[17] Jeho hudba se dočkala obliby u interpretů jako Madonna, Lorde nebo Mark Ronson.[12] Předskakoval umělcům jako Marina and the Diamonds a Likke Li.[15]

Druhá deska s názvem Chris následovala v roce 2018, ze které vyšel úspěšný singl „Girlfriend“.[18] V roce 2020 vydal šestiskladbové EP La vita nuova spolu s krátkým doprovodným filmem natáčeným v pařížském operním domě Palais Garnier.[4]

V roce 2022 vyšlo pod již novou mužskou identitou album Redcar les adorables étoiles, které napsal během pouhých dvou týdnů v roce 2021 v Paříži. [19][3] Během pandemie covidu v roce 2021 vydal spolu s Charli XCX a Caroline Polachek singl „New Shapes“ a několik měsíců produkoval v Los Angeles další anglické album s producentem Mikem Deanem pod názvem Paranoïa, Angels, True Love, které má následovat v roce 2023.[19][3]

Inspirace

[editovat | editovat zdroj]
Živé vystoupení v New Yorku, 2015.

Rád experimentuje se svým vzhledem, kostýmy, dramatizací, tancem a uměleckým vyjádřením obecně na základě proměn své hudby, kterou se nesnaží zasadit do specifického žánru.[4]

Mezi díla, která ho výrazněji ovlivnila osobně i umělecky patří kniha Gender Trouble od americké filozofky a feministky Judith Butler a kultovní dokumentární film Paris is Burning z roku 1990.[9][1] V tanci ho inspirují choreografky Pina Bausch a Marion Motin nebo zpěvák Michael Jackson.[4] Mezi další hudebníky, kteří ho ovlivnili, patří Björk, David Bowie, Laurie Anderson a Lou Reed.[9]

Diskografie

[editovat | editovat zdroj]

EP

  • Miséricorde (2011)
  • Mac Abbey (2012)
  • Nuit 17 à 52 (2013)
  • St. Claude (2015)
  • La vita nuova (2020)

Alba

  • Chaleur Humaine (2014, EN verze 2016)
  • Chris (2018)
  • Redcar les adorables étoiles (2022)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d e "I Had the Energy of a Kamikaze" - Meet French Pop Sensation Christine and the Queens. www.vice.com [online]. [cit. 2023-04-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c ELLEN, Tom. The King of Pop! Christine and the Queens is reborn. Evening Standard [online]. 2023-03-20 [cit. 2023-04-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b c d e SAWYER, Miranda. ‘I’m changing and I don’t think society helps at all’: Christine and the Queens’ journey to becoming Redcar. The Guardian. 2022-11-06. Dostupné online [cit. 2023-04-20]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d e Christine and the Queens: “I experienced sexism in its purist state”. Numéro Magazine [online]. [cit. 2023-04-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ MÉDIA, Prisma. Christine & The Queens (Victoires de la musique) : qui est son frère Florentin ? - Gala. Gala.fr [online]. [cit. 2023-04-21]. Dostupné online. (francouzsky) 
  6. ↑ Florentin LETISSIER. www.paris.fr [online]. [cit. 2023-04-21]. Dostupné online. (francouzsky) 
  7. ↑ a b Christine & The Queens. L'Autre Canal Nancy [online]. [cit. 2023-04-21]. Dostupné online. (francouzsky) 
  8. ↑ a b c BEAUVALLET, Eve; AUTEURS-EVE_BEAUVALLET. Christine & The Queens : l'année de la pop [online]. 2014-12-24 [cit. 2023-04-21]. Dostupné online. (francouzsky) 
  9. ↑ a b c d e f g h DAZED. Embracing the sheer, queer power of Christine and the Queens. Dazed [online]. 2016-01-05 [cit. 2023-04-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ a b "I'm alive": An interview with Christine and the Queens. Radio Milwaukee [online]. 2020-07-31 [cit. 2023-04-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ How Christine and the Queens Wrote One of the Best Songs of 2015. Time [online]. 2015-12-21 [cit. 2023-04-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ a b Lost in Translation: French Pop Star Christine and the Queens Debut in NYC [online]. 2015-05-05 [cit. 2023-04-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ a b JAHN, Yoann Duval, Anne-Sophie. VIDÉO. Queen Christine !. Le Point [online]. 2013-09-28 [cit. 2023-04-21]. Dostupné online. (francouzsky) 
  14. ↑ Interview : Christine and the Queens vous présente son EP « Mac Abbey ». coulissesmedias.com [online]. [cit. 2023-04-21]. Dostupné online. 
  15. ↑ a b c CRAGG, Michael. Christine and the Queens: ‘I’ve just discovered sex, I can’t stop yet!’. The Guardian. 2018-09-22. Dostupné online [cit. 2023-04-21]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  16. ↑ a b c MIN, Lilian. Feminism, gender fluidity, and France: In conversation with Christine and the Queens. HelloGiggles [online]. 2015-10-23 [cit. 2023-04-21]. Dostupné online. 
  17. ↑ NAST, Condé. L'étonnante performance de Christine and the Queens aux Victoires de la Musique 2016. Vanity Fair [online]. 2016-02-13 [cit. 2023-04-21]. Dostupné online. (francouzsky) 
  18. ↑ PETRIDIS, Alexis. Christine and the Queens: Chris review – pop music that truly matters. The Guardian. 2018-09-20. Dostupné online [cit. 2023-04-21]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  19. ↑ a b Christine and the Queens performs “To be honest” on Colbert. The FADER [online]. [cit. 2023-04-21]. Dostupné online. (anglicky) 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Christine_and_the_Queens&oldid=22730671“