Chomout



Chomout je část postroje tažných zvířat pro jejich zapřažení do pluhu, povozu nebo do kočáru. Chomout v porovnání s pouhým jařmem umožnil daleko lepší využití tažné síly zvířat a v Evropě – spolu s dalšími technickými novinkami – způsobil ve středověku revoluci v efektivitě obdělávání půdy.[1]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Chomout tvoří dva dřevěné nebo železné oblouky, spojené do oválného tvaru () a potažené kůží. Potah bývá vycpán koudelí nebo slámou, aby chomout zvíře netlačil. Koním se chomout navléká přes hlavu, což u hovězího dobytka není kvůli rohům možné. Oblouky chomoutu pro hovězí dobytek proto bývají spojeny jen nahoře, navlékají se na krk zvířete shora a dole svazují řemenem. Po stranách chomoutu jsou oka, na něž se připojuje oj nebo postranní tažné řemeny.
Historie a význam
[editovat | editovat zdroj]České slovo chomout (podobně jako německé Kumt nebo Kummet, polské chomąto a praslovanské chomǫtъ) pochází patrně z mongolského chomt, množné číslo chomut, takže do východní a střední Evropy přišel zřejmě z východu.[2] Nejstarší doklady o chomoutech pocházejí ze severní Číny ze třetího století n. l. Do Evropy přišel v 9.–10. století, rozšířil se do 12. století a nahradil zde starší jho (jařmo). Protože zejména koně netlačil ani neškrtil jako některé dřívější postroje, mohli vyvinout až pětinásobně větší tažnou sílu a kůň také táhne o polovinu rychleji než vůl. Chomout tak umožnil podstatně hlubší orbu, což se projevilo na podstatném zvýšení zemědělských výnosů.
Metaforické užití
[editovat | editovat zdroj]Chomout – podobně jako starší jho a jařmo – znamená zapřažení do těžké práce, jehož se zvíře nemůže zbavit. Od slova jařmo pochází sloveso ujařmit a také jho se dnes užívá jako metafora poddanosti a zapřažení. Proto se chomout dnes nejčastěji vyskytuje při svatbě a navléká ženichovi na krk jako znamení ztracené svobody. Slovo se používá také jako nadávka pro hloupého, nešikovného člověka: „Ty jsi ale chomout!“
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Ottův slovník naučný nové doby, heslo Chomout. Sv. 4, str. 1380
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Slovníkové heslo chomout ve Wikislovníku
Obrázky, zvuky či videa k tématu chomout na Wikimedia Commons
- (anglicky) Mezinárodní informační síť pro tažná zvířata
- (německy) Historické postroje v Gottschee
- (německy) Zuggeschirre für Pferde