Charlotte de Sauve
| Charlotte de Sauve | |
|---|---|
 Charlotte de Sauve, neznámý autor | |
| Rodné jméno | Charlotte de Beaune baronka de Semblançay |
| Narození | 26. října 1551 Francouzské království |
| Úmrtí | 30. září 1617 (ve věku 65 let) Paříž |
| Povolání | dvorní dáma |
| Známá jako | milenka krále Jindřicha Navarrského |
| Titul | komtesa de Tours baronka de Semblançay baronka de Sauve markýza de Noirmoutier |
| Nábož. vyznání | katolicismus |
| Choť | Simon de Fizes, baron de Sauve (1569–1579) Francois de La Tremouille, markýz de Noirmoutier (1584–1608) |
| Partner(ka) | František z Anjou Jindřich IV. Francouzský Jindřich I. Lotrinský |
| Děti | Louis de La Tremoille, markýz de Noirmoutier (1586–1613) |
| Rodiče | Jacques de Beaune[1] a Gabrielle de Sade[1] |
| Rod | Beauneové |
| Příbuzní | Louis II. de La Trémoille[1] a François de La Trémoïlle, baron de Châteauneuf (vnoučata) |
| Funkce | dame d'atours (Kateřina Medicejská) dame d'honneur (Markéta z Valois) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Charlotte de Beaune Semblançay, komtesa de Tours, baronka de Sauve, markýza de Noirmoutier (26. října 1551 – 30. září 1617, Paříž)[2] byla francouzská šlechtična a milenka krále Jindřicha Navarrského, pozdějšího francouzského krále Jindřicha IV. Byla součástí známé „Létající eskadry“ královny matky Kateřiny Medicejské (francouzsky L'escadron volant ), skupiny krásných špiónek a informátorek, které byly využívány k tomu, aby svedly důležité muže u dvora, a tak získávaly informace, které dále předávaly královně matce. [3]
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Charlotte se narodila ve Francii 26. října 1551 jako dcera a jediné dítě Jacquese de Beaune, barona Semblançaye, vikomta de Tours, a Gabrielly de Sade, potomků provensálské šlechty. Rodinné sídlo bylo v bývalé provincii Touraine. Její pradědeček Jacques de Beaune byl finančním superintendantem krále Františka I. Ten jej však nechal na popud své matky Louisy Savojské v roce 1527 popravit. Charlotte získala po svém otci jako dědictví baronství Semblançay a vikomství Tours.
Charlotte byla poslána k francouzskému královskému dvoru, kde se vzdělávala v domácnosti královny matky Kateřiny Medicejské. Byla popisována jako „krásná blondýnka[4], inteligentní a nemorální“ a v roce 1569 v jejích osmnácti letech byla navíc provdána za Simona de Fizes, barona de Sauve, státního sekretáře krále Karla IX., později i krále Jindřicha III. Její sňatek zařídila mocná rodina de Guise. [5] Historik Jean Heritier ji popisuje tak, že „v jednadvaceti věděla vše, co se o politice dalo vědět“. [6] Charlottinu údajnou krásu popírá autor Mark Strage, který místo toho popisuje Charlottu jako více „příjemnější a živější než smyslnou“. [3]
Byla jmenována dvorní dámou Markéty de Valois . Zachovaly se informace, že se účastnila některých extravagantních průvodů a baletů, které Kateřina Medicejská tak ráda pořádala. [3] Pomohla například Kateřině uspořádat 9. června 1577 na zámku Chenonceau venkovní slavnost, jejíž součástí byla i Apoteóza ženy. Během slavnosti byli mužští hosté obsluhováni nejkrásnějšími dvorními dámami královny Kateřiny, které měly obnaženou horní polovinu těla a vlasy měly volně rozpuštěné, což byl původní zvyk nevěst o svatební noci. [7] [8]
Dne 27. listopadu 1579 zemřel její manžel. Charlotte se potom dne 18. října 1584 provdala podruhé, tentokrát za Françoise de La Tremoille, markýze de Noirmoutier, kterému v roce 1586 porodila syna Louise de La Tremoille. Po smrti svého otce v roce 1608 se Louis stává markýzem de Noirmoutier. Dne 13. března 1610 se oženil s Lucrèce Bouhier, se kterou měl syna Louise de La Tremoille, 1. vévodu z Noirmoutier (25. prosince 1612 – 12. října 1666). Nejvíce známým potomkem Charlotte byla Marie-Anne de la Trémoille, princezna des Ursins, která žila na královském dvoře ve Španělsku, kde působila jako prostředník mezi králem Filipem V. a jeho dědem, francouzským králem Ludvíkem XIV.
Létající eskadra
[editovat | editovat zdroj]Krátce po svatbě Jindřicha Navarrského s Markétou z Valois, dcerou královny Kateřiny, v roce 1572 začlenila Kateřina Charlottu do své elitní skupiny krásných špiónek a informátorek známých jako „létající eskadra“ (L'escadron volant ) a rychle se vypracovala na jednu z jejích nejúspěšnějších členek.[3] Záměrem královny matky bylo využít Charlottu, aby ta svedla Jindřicha Navarrského, stala se jeho důvěrnicí i milenkou, a tak získala informace, které by následně předala Kateřině, a ta je následně využila jako politickou páku. „Létající eskadra“ měla i svůj mužský protějšek v „Les Mignons“. Charlotte byla v zadaném úkolu úspěšná a brzy se stala Jindřichovou milenkou a měla na něj silný vliv. Jeho žena Markéta zaznamenala ve svých pamětech: „Paní de Sauve zcela ovládla mého manžela, že jsme spolu přespali spát, a dokonce i nemluvit“.[3] Markéta obvinila baronku de Sauve, že přesvědčila Jindřicha o tom, že Markéta na Charlottu žárlí. Výsledkem bylo, že se Markétě přestal Jindřich svěřovat, ačkoliv ona mu jeho aféry trpěla.[9]
Charlotte de Sauve byla považována za cenný zdroj informací, které vedly k popravě Markétina milence Josepha Bonifáce de La Môle a Annibala de Coconnas za to, že se v roce 1574 zapojili do spiknutí s cílem svrhnout těžce nemocného Karla IX. a královnu matku za pomoci hugenotských jednotek.[10][11] V roce 1575 Kateřina Medicejská, podporovaná svým synem francouzským králem Jindřichem III., navedla Charlottu, aby svedla králova bratra a svého nejmladšího syna, Françoise, vévodu z Alençonu, s cílem vyprovokovat nepřátelství mezi oběma mladými muži, aby spolu v budoucnu nemohli společně konspirovat.[12] Charlotte se skutečně stala vévodovou milenkou, což ale vedlo k rozporu mezi bývalými blízkými přáteli Jindřichem Navarrským a vévodou de Alençon, kteří se stali rivaly kvůli Charlotte.[3] Podle Markétiných vzpomínek: „Charlotte de Sauve se k oběma [Jindřichovi Navarrskému a vévodovi de Alençon] chovala tak, že na sebe začali extrémně žárlit, a to do té míry, že zapomněli na své ambice, své povinnosti a plány a nemysleli na nic jiného, než aby hlídali tuto ženu“. Jindřich Navarrský napsal svému příteli: „Dvůr je nejpodivnější, jaký jsem kdy poznal. Jsme téměř vždy připraveni podříznout si hrdlo... Celá skupina, kterou znáte, chce mou smrt kvůli mé lásce k Monsieurovi [de Alençonovi] a už potřetí zakázali mé paní [Charlotte de Sauve] se mnou mluvit. Drží ji tak, že se na mě neodvažuje ani podívat. Čekám na menší bitvu, protože říkají, že mě zabijí, a já chci být o skok před nimi.“[13] Při jedné příležitosti nechal Jindřich III. prohledat de Alençonovy listiny, aby našel důkazy o politickém spiknutí, ale objevili pouze vyznání lásky od madame de Sauve.[14]
Na podzim roku 1578 je uváděna jako členka třísetčlenného dvora, který doprovázel Kateřinu a Markétu na královské cestě do Navarrského království, kde se Markéta znovu setkala se svým manželem, který se vrátil do svého království o 2 roky dříve. Jindřich však již měl novou milenku Victorii de Ayala, původem Španělku a nováčka „létající eskadry“.[15]
Charlotte de Sauve se později stala milenkou největšího protivníka Jindřicha Navarrského, Jindřicha I., vévody de Guise, s nímž také strávila noc v Blois dne 22. prosince 1588, před jeho zavražděním „Pětačtyřicítkou“, osobní stráží Jindřicha III., následující ráno.[16][17] Měla však i další milence, včetně vévody d'Épernon a Seigneura d'Avrilly.
Pozdější roky a smrt
[editovat | editovat zdroj]Historické prameny ji znovu uvádějí v roce 1599, kdy byla povolána jako svědkyně v anulačním řízení sňatku Jindřicha Navarrského (který v roce 1589 nastoupil na francouzský trůn jako Jindřich IV.) a Markéty, která se ukázala jako neplodná. Jindřich si přál anulovat své manželství, aby se mohl oženit s Marií Medicejskou a zplodil s ní legitimního dědice. Charlotte přisvědčila, že Markéta byla donucena vzít si Jindřicha na nátlak Karla IX. a královny matky. Dále přísahala, že Kateřina vyhrožovala Markétě, že „pokud nebude souhlasit s tímto sňatkem, udělá z ní nejubožejší ženu v království“. O anulaci sňatku bylo rozhodnuto 17. prosince 1599 a králi Jindřichovi IV. tak bylo umožněno oženit se s Marií Medicejskou, se kterou měl později šest potomků, včetně svého nástupce Ludvíka XIII.[18]
Charlotte zemřela 30. září 1617, necelý měsíc před svými šedesátými šestými narozeninami.
Ve filmu
[editovat | editovat zdroj]Ve filmu La Reine Margot (Královna Margot) z roku 1994 ztvárnila roli Charlotte de Sauve italská herečka Asia Argento. Ve filmu postava zemře, když se nevědomky snaží otrávit Jindřicha Navarrského.
Charlotte je také vyobrazena herečkou Amy Groeningovou v první řadě epizodě sedmnácté seriálu Reign televize The CW.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Charlotte de Sauve na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
- ↑ Encyclopædia Britannica [online]. 1911 [cit. 2022-04-03]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f STRANGE, Mark. Women of Power: The Life and Times of Catherine de Medici. New York & London: Harcourt Brace Jovanovich, 1976. 185 s. Dostupné online. ISBN 0-15-198370-4.
- ↑ SEWARD, Desmond. The Bourbon kings of France. London: Constable xiv, 332 pages, leaf of plates, 12 unnumbered pages of plates s. Dostupné online. ISBN 0-09-460080-5, ISBN 978-0-09-460080-5. OCLC 2911953
- ↑ Ladurie, Emmanuel Le Roy (1977). The Peasants of Languedoc. University of Illinois Press. p.178
- ↑ Heritier, Jean. Catherine de' Medici, translated by Charlotte Haldane, London: George Allen and Unwin, 1963, OCLC 1678642, p. 306.
- ↑ Heritier, p.362.
- ↑ Strage, p.209
- ↑ Haldane, Charlotte (1968). Queen of Hearts: Marguerite of Valois, 1553–1615. London: Constable. OCLC 460242, pp. 80–81; Mémoires de Marguerite de Valois, edited by Yves Cazaux, Paris: Mercure de France, 1986, ISBN 2-7152-2471-0, p. 79.
- ↑ Haldane, pp. 71–72.
- ↑ Strage, p.186
- ↑ FRIEDA, Leonie. Catherine de Medici. London: Phoenix xxvi, 512 pages, 24 unnumbered pages of plates s. Dostupné online. ISBN 0-7538-2039-0, ISBN 978-0-7538-2039-1. OCLC 61259420
- ↑ KNECHT, R. J. Catherine De' Medici. London: Longman xiv, 337 pages s. Dostupné online. ISBN 0-582-08241-2, ISBN 978-0-582-08241-0. OCLC 37527683
- ↑ Frieda, p. 395.
- ↑ Strage, p.217
- ↑ Frieda, p. 439.
- ↑ Strage, p.277
- ↑ Strage, p.294
