Charlotte: Tříbarevná hra se zpěvy

Charlotte: Tříbarevná hra se zpěvy
Charlotte: A Tri-Coloured Play with Music
Žánr	singspiel
Skladatel	Aleš Březina
Libretista	Alon Nashman
Originální jazyk	angličtina
Datum vzniku	2019
Premiéra	1. červen 2019 Hart House Theatre, Toronto, Kanada
Česká premiéra	1. červenec 2019 Národní divadlo, Nová scéna, Praha
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Charlotte: Tříbarevná hra se zpěvy (Charlotte: A Tri-Coloured Play with Music) je opera Aleše Březiny na libreto Alona Nashmana. Námětem libreta je život a dílo německé židovské malířky Charlotte Salomon, která byla jednou z obětí zavražděných v koncentračním táboře Auschwitz.

Autor označuje operu jako komorní operní muzikál, protože obsahuje i kabaretní a operetní scény. Opera trvá přibližně hodinu a půl.

Charlotte Salomon maluje na zahradě vily L'Ermitage, Villefranche-sur-Mer, asi 1939.

Inscenační historie

Koncertní provedení opery bylo uvedeno v premiéře dne 1. června 2017 v The Isabel Bader Centre for the Performing Arts, Kingston, Ontario, Kanada v nastudování souboru Theaturtle. Scénická verze byla uvedena v rámci festivalu Luminato ve dnech 16. – 18. června 2017. Opera byla dále uvedena ve dnech 30. června – 2. července 2017 na Design Festivalu v Taipei, Taiwan Záznam této verze opery je dostupný na internetu.

Druhá verze opery byla uvedena o rok později stejným souborem. Členy inscenačního týmu byli: Scénografie a režie: Pamela Howard, hudební nastudování: Peter Tiefenbach, světelný design: Patrick Lavender, pohybová režie: Marie-Josée Chartier, produkce: Kaitlin Hickey. Po premiéře v kanadském Torontu na scéně divadla Hart House Theatre dne 1. června 2019 následovalo světové turné:

• 21. – 22. červen 2019, Jaffa Fest, Tel Aviv, Izrael
• 25. červen 2019, Divadlo na Podoli (Театр на Подолі), Kyjev, Ukrajina – koncertní provedení
• 26. červen 2019 Lviv Academic Theatre Voskresinnia (Львівський Aкадемічний Духовний Tеатр Воскресіння), Lvov, Ukrajina – koncertní provedení
• 1. – 2. červenec 2019, Nová scéna, Národní divadlo v Praze
• 5. červenec 2019, Smetanova Litomyšl

Osoby a obsazení při premiéře

Zpěváci

Ariana Chris	Paulinka Bimbam
Andrew Cohen	Amadeus Daberlohn
Kaliegh Gorka	Birgit, služka / Barbara
Derek Kwan	Albert Kann / Pope
David Ludwig	dědeček / Minister of Propaganda
Tracy Michailidis	Franziska / babička
Shaina Silver-Baird	Charlotte Kann

Hudebníci

Peter Tiefenbach	klávesové nástroje / Dr. Singsong
Michele Verheul	klarinety / teta Hedvika
Kimberly Jeong	violoncello / protestující žena
Ben Promane	trubky / strýc Walter

Stručný děj díla

Prolog

L'Hermitage, Villefranche-sur-Mer, Francie 1942.

Charlotte maluje svůj berlínský život podle vzpomínek. Ze zadní části jeviště vytupijí postavy jejího života jako na divadle, pomalu procházejí průsvitnou oponou a jsou představováni jeden po druhém.

Scéna 1 (Vánoční stromeček)

Byt Kannových, Berlín 1925.

Charlotte je 8 let. V bytě Kannových se odehrává typická vánoční oslava s hosty, kteří jsou překvapeni vánočním stromkem v židovské rodině. Charlottina matka Franciska je nešťastná. Předpovídá svou sebevraždu a Cherlotte věří, že se její matka stane andělem v nebi.

Scéna 2 (Tak tomu se tedy říká život)

Krematorium / byt Kannových, Berlín 1926.

Charlottina matka Franciska spáchala sebevraždu, ale Charlottě, které je nyní 9 let řekli, že matka zemřela „na chřipku“. Charlotte a její prarodiče jsou doma, zatímco její otec a ostatní muži jsou v krematoriu. Charlotte píše dopis své matce v nebi, ale matka neodpovídá.

Scéna 3 (Daberlohnova noční můra)

Daberlohnův pokojík u nádraží, Berlín 1927.

Daberlohn zpívá o svých zkušenostech v zákopech první světové války, jak překonal své zoufalství a rozhodl se stát učitelem zpěvu.

Scéna 4 (Carmen)

Jeviště Státní opery Berlín. Lóže. 1927.

Charlotte s otcem dostanou prominentní místa v operním jevišti. Charlotte je poprvé v opeře a poprvé se setkává s otcovou novou partnerkou Paulinkou Bimbam. Zpívá Carmen. Opera má veliký úspěch. Daberlohn sedí na levném sedadle a je Paulinkou unešen. Albert a Charlotte čekají, až se Paulinka vrátí z jeviště, aby se s nimi setkala. Stali se rodinou!

Scéna 5 (Obdiv)

Apartmá u Bimbam-Kannových, Berlín 1930.

Paulinka a Albert se objímají na pohovce a netuší, že je Charlotte sleduje. Paulinka dává Charlotte gramofonovou desku se svou nahrávkou Schubertovy písně „Der Wegweiser“. Charlotte, které je nyní 13 let, intenzivně poslouchá. Charlotte, Albert a Daberlohn zpívají o svém obdivu k Paulince.

Scéna 6 (Zdivočelé šílenství)

Nemocnice, kancelář, Řím: Vatikán, byt Kannových, Umělecká škola 1933.

Doktor Albert Kann je propuštěn z nemocnicie. Paulinka žádá ministra propagandy o povolení k vytvoření židovského divadla. Charlottini prarodiče navštívili Řím a papež se ptá "co tady dělají všichni ti Židé?" Charlotte je nyní 16 let, Pozoruje z okna davy podporující nacistickou stranu a závidí jim jejich "nedostatek pochyb". Sama se odmítá vrátit do školy a chce se přihlásit na uměleckou školu. Paulinka ji vezme na schůzku s ředitelem umělecké školy Herr Schmidtem.

Scéna 7 (Barbara)

Akademie umění, Berlín 1934.

Charlotte, které je nyní 17 let, se na Akademii spřátelí s Barbarou, ideální árijskýou dívkou, která stojí modelem při hodinách figurální kresby. Od Barbary se Charlotte dozvídá podrobnosti o sexu a lásce.

Scéna 8 (Vox Humana)

Byt u Bimbam-Kannů, Berlín 1936.

Daberlohn přichází do bytu Bimbam-Kannových s doporučujícím dopisem a rukopisem svých hlasových teorií. Daberlohn zaujme Paulinku a sní o tom, jak ji svede pomocí písně. (BIST DU BEI MIR) Charlotte, které je nyní 20 let, sleduje Daberlohna a svoji matku a tajně je kreslí.

Scéna 9 (Smrt a dívka)

Venkovní kavárna, Berlín 1937.

Daberlohn sedí před kavárnou a čte noviny plné zlověstných titulků o bojkotu židovských podniků. Všimne si Charlotty, která jde kolem, a vyzývá ji, aby se k němu připojila. prohlíží si její kresby, včetně svého nedokončeného portrétu. Lichotí jí a žádá, aby mu „půjčila“ dvě své kresby. Charlotte mu je dává a představuje si, že by se do ní Daberlohn mohl zamilovat.

Scéna 10 (Trojúhelník)

Salón u Bimbam-Kannů, Berlín listopad 1938.

Daberlohn studuje s Paulinkou roli Gluckova Orfea. Ukazuje Paulince Charlottiny obrazy, aby ilustroval Paulinkovu myšlenku, že se umělec musí zabývat životem i smrtí. Paulinka obrazy odmítá jako dětinské. Obě ženy obviňují Daberlohna, že je pokrytec. Albert doprovází Paulinku na zastávku, a ta ho nabádá, aby se „dobře staral o naši Charlottu.“

Scéna 11 (Louka plná pryskyřníků. Kristallnacht)

Byt, listopad 1938.

Daberlohn zůstal sám s Charlotte. Vypráví jí o tajemství lidského dotyku a vede ji do její ložnice. Objímají se na její posteli, když v tom se z ulice ozývají zvuky křišťálové noci.

Scéna 12 (Zatčení)

Salón u Bimbam-Kannů, 4 dny poté, 1938.

Birgit vtrhne zvenku a řekne Paulince, že Albert byl v nemocnici nacisty zatčen. Paulinka se rozhodne jednat okamžitě. Jde na policejní stanici, kde vede protest žen zatčených mužů.

Scéna 13 (Kočka a myš)

Kancelář Ministra propagandy 1938.

Paulinka si vymůže audianci u ministra propagandy. V duetu prosí o propuštění Alberts, a využívá své slávy, krásy a hlasu. Je nucena souhlasit s požadavky ministra na oplátku za Albertovo propuštění.

Scéna 14 (Návrat domů)

Apartmá u Bimbam-Kannů, začátek 1939.

Albert podpírán Paulinkou se vrací z koncentračního tábora do svého bytu. Albert vypráví o pobytu v táboře, má zničené ruce a asi se již nikdy nebude moci věnovat chirurgii. Rodiče rozhodují, že Charlotte musí odjet ke svým prarodičům, kteří žijí na jihu Francie. Charlotte nechce odjet. Charlotte a Paulinka se hádají a Charlotte Paulince připomíná, že není její skutečnou matkou. Paulinka nařídí Birgit, aby okamžitě zabalila Charlotte kufr.

Scéna 15 (Slavnostní večeře)

Byt u Bimbam-Kannů, zkraje 1939.

Přátelé rodiny Bimbam-Kannovi, včetně Daberlohna, se účastní večeře na rozloučenou u Kannů. Všichni popisují, kam odcházejí z Německa. Charlotteiny kufry jsou zabaleny vedle její postele. Je rozrušená a dychtivě se dívá na Daberlohna v naději, že ji může zachránit.

Scéna 16 (Sbohem)

Berlínské nádraží 1939.

Všichni jsou na nádraží a loučí se s přáteli a rodinou. Albert a Paulinka dávají Charlotte podslední praktické rady. Charlotte ale vyhlíží Daberlohana. Zpívá mu árii na rozloučenou, když v tom se Daberlohn objeví. Na rozloučenou zpívá, že „nikdy nezapomenu a v tebe věřím.“

Scéna 17 (Villefranche)

l'Hermitage, Villefranche sur-Mer, Francie 1939–1940.

Vypukla válka. Již tak napjatý vztah mezi dědečkem a babičkou se přítomnost Charlotty zhoršuje. Babička onemocní a odmítá pohodlí, které Charlotte nabízí. Nakonec spáchá sebevraždu.

Scéna 18 (Odhalení)

Villefranche sur-Mer, Francie 1940.

Dědeček a Charlotte pohřbili babičku v mělkém hrobě. Dědeček odhalil Charlotte pravdu o řadě sebevražd mezi ženami v Charlottině rodině. Navrhuje, aby spolu nyní spali. Charlotte se rozhodne otrávit ho a přizná se k tomuto skutku v dopisu Daberlohnovi.

Epilog

U moře, Villefranche sur-Mer, Francie 1942.

Sama Charlotte nyní čelí dědictví sebevraždy. Sní o Daberlohnovi a pamatuje si jeho povzbuzující slova. Když si všimne krásy kolem sebe, rozhodne se vymalovat svůj život podle paměti a znovu oživit osoby svého života. Nakonec zabalí své obrazy do balíku a nabídne je publiku a řekne: „Postarejte se o ně dobře, je to celý můj život.“

KONEC

Hudební citace

Charlotte Salomon ve svém díle Život? nebo divadlo? (Leben? oder Theater?) odkazuje v textových komentářích k obrazům na řadu hudebních skladeb a písní. Aleš Březina použil hudební citace některých z nich:

• Koleda Arn Weihnachtsbaum die Lichter brennen
• Christoph Willibald Gluck, Ach ich habe sie verloren, all mein Glück ist nun dahin. Orfeus a Eurydika, III. jednání
• Franz Schubert, Was vermeid ich denn die Wege, wo die anderen Weiser stehn (Der Wegweiser), z písňového cyklu Zimní cesta (Winterreise).
• Georges Bizet, Ja, die Liebe hat bunte Flügel (Habanera), Carmen, I. jednání
• Georges Bizet, Carmen, Předehra k I. jednání
• Johann Sebastian Bach, Bist du bei mir, geh ich mit Freuden zum Sterben und zu meiner Ruh. aria BWV 503 z Klavírní knížky skladeb pro Annu Magdalenu Bachovou (Clavier-Büchlein von Anna Magdalena Bach)
• Franz Schubert, hudba, Matthias Claudius, text: Der Tod und das Mädchen
• Felix Mendelssohn-Bartholdy: Sei stille dem Herrn und warte auf ihn., árie z oratoria Eliáš (Elias)
• Allons enfants de la Patrie, (Marseillaisa)
• Die Fahne hoch

V opeře jsou použity citace z dalších děl:

• Antonín Dvořák: Largo, Symfonie č. 9
• Richard Wagner: Tristan a Isolda
• Richard Wagner: Příjezd Valkýr (Walkürenritt), předehra ke 3. jednání opery Valkýra
• Felix Mendelssohn-Bartholdy: Svatební pochod (Hochzeitsmarsch), Ein Sommernachtstraum

Jiné zpracování námětu

Operu na námět života a díla této umělkyně s názvem Charlotte Salomon složil Marc-André Dalbavie na libreto Barbary Honigmann v roce 2014. Opera měla premiéru na Salzburckém festivalu dne 28. července 2014 pod taktovkou Luc Bondyho. Představení bylo přenášeno rakouskou rozhlasovou stanicí Ö1 v přímém přenosu.

Odkazy

Externí odkazy

• Charlotte: A Tri-Coloured Play with Music na stránkách divadla Theaturtle
• Charlotte: Tříbarevná hra se zpěvy na stránkách Národního divadla v Praze

Portály: Hudba