Charles de Fitzjames, vévoda de Fitzjames
| Charles de Fitzjames, 4. vévoda de Fitzjames | |
|---|---|
 Vévoda Charles de Fitzjames s insigniemi maršála Francie | |
| Guvernér v Limousinu | |
| Ve funkci: 1729 – 1787 | |
| Předchůdce | Henri de Fitzjames |
| Nástupce | Jacques Charles de Fitzjames |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Francie |
| Hodnost | maršál Francie (1775), generálporučík (1748), maréchal de camp (1744), brigádní generál (1740) |
| Narození | 4. listopadu 1712 Saint-Germain-en-Laye |
| Úmrtí | 22. března 1787 (ve věku 74 let) Paříž |
| Titul | vévoda (1736) |
| Choť | Victoire Louise Josephe Goyon de Matignon (od 1741) |
| Rodiče | James Fitzjames, vévoda z Berwicku a Anne Bulkeley |
| Děti | Jacques-Charles de Fitz-James Laure-Auguste de Fitz-James Anne Marie Felicite Josephe de Fitzjames Adelaide de Fitzjames Charles Ferdinand de Fitzjames Edouard Henri de Fitzjames Emilie de Fitzjames |
| Příbuzní | Édouard de Fitz-James, 6th Duke of Fitz-James, Henriette Victoire de Fitzjames[1], Charles Jean de Fitzjames[1] a Jacques Charles Rene de Fitzjames, Vicomte de Fitzjames[1] (vnoučata) |
| Profese | důstojník |
| Ocenění | Řád sv. Ducha (1756) |
| Commons | Charles de Fitz-James |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Charles de Fitzjames, vévoda de Fitzjames (4. listopadu 1712 Saint-Germain-en-Laye – 22. března 1787 Paříž) byl francouzský šlechtic a vojevůdce z nelegitimního potomstva anglického krále Jakuba II. Od dětství sloužil ve francouzské armádě a v roce 1736 získal titul vévody. Jako důstojník jezdectva se uplatnil v několika dynastických válkách 18. století, kromě toho zastával posty guvernéra a velitele v několika francouzských provinciích. V roce 1775 dosáhl hodnosti maršála Francie. [2]
Životopis
[editovat | editovat zdroj]
Pocházel z nemanželského potomstva anglického krále Jakuba II. a jeho milenky Arabelly Churchillové.[3] Byl šestým synem Jamese Fitzjamese, vévody z Berwicku (1670–1734) a jeho manželky Anne Bulkeleyové (1673–1751).[4] Narodil se na zámku zámku Saint-Germain, který byl tehdy francouzským exilovým útočištěm rodu Stuartovců. Již v roce 1729 převzal po starším bratrovi post guvernéra v Limousinu[5][6] a vstoupil ke královským mušketýrům. Za války o polské dědictví se zúčastnil obléhání Philippsburgu, kde byl osobním svědkem hrdinské smrti svého otce maršála Berwicka. V tažení na Rýně v roce 1735 byl již velitelem irského pluku jezdectva, který nesl jeho jméno (Régiment Fitzjames)
V roce 1736 získal titul vévody de Fitzjames s právem francouzského paira (do té doby užíval titul hrabě de Fitzjames) K datu 1. ledna 1740 byl povýšen do hodnosti brigádního generála a zúčastnil se války o rakouské dědictví. Pod velením maršála Mailleboise pochodoval přes Německo a podílel se na francouzské okupaci Čech (1741–1742). V roce 1743 se vrátil do Francie a následně se zúčastnil operací v Dolním Alsasku pod maršálem Noaillesem. V roce 1744 byl povýšen do hodnosti generálmajora (maréchal de camp) a v další fázi války se zúčastnil tažení ve Flandrech. Bojoval ve vítězné bitvě u Rocoux (1746) a podílel se na dobytí Bergen op Zoom. Na konci války získal hodnost generálporučíka (Lieutentant-général des Armées du Roi, 1748).
V roce 1756 byl jmenován rytířem Řádu sv. Ducha[7] a na začátku sedmileté války se zúčastnil dalšího tažení do Německa, se svými jednotkami jezdectva byl zařazen do Grande Armée maršála d'Estrées. Bojoval ve vítězné bitvě u Hastenbecku (1757)[8] a podílel se na okupaci Hannoverska. Po odvolání vévody d'Estreés z bojiště byl podřízen velení maršála de Soubise a zúčastnil se dalších střetnutí u Krefeldu (1758) a Lutterbergu (1758), v prohrané bitvě u Minden (1759) byl vrchním velitelem jezdectva.
Ještě během sedmileté války se v roce 1761 stal guvernérem v Languedocu, kde se později dostal do sporu s parlamentem v Toulouse v otázce daní.[9] Došlo i k násilnostem a Fitzjames byl odvolán, později byl ale jmenován velitelem v provinciích Béarn a Guyenne (1766) a nakonec v Bretani (1771).[10]
Po nástupu Ludvíka XVI. byl v roce 1775 povýšen do hodnosti maršála Francie (Maréchal de France).[11]
Rodina
[editovat | editovat zdroj]Oženil se v roce 1741 těsně před odchodem na bojiště válek o rakouské dědictví. Jeho manželkou se 1. února 1741 stala Victoire Louise Gouyon de Matignon (1722–1777), dvorní dáma královny Marie Leszczyńské a dcera generála Thomase Augusta markýze Gouyon de Matignon (1686–1766).[12] Svatební smlouvu schválil a podepsal Ludvík XV. v lednu 1741, Victoire Louise obdržela vysoké věno 415 000 livrů, Charles de Fitzjames disponoval majetkem v podobné výši, takže jmění obou novomanželů dosahovalo hodnoty miliónu livrů. Podle dochované vzájemné korespondence bylo manželství šťastné a narodilo se z něj sedm potomků, z nichž čtyři zemřeli v dětství.[13][14]
- 1. Anne Marie (1741–1742)
- 2. Jacques Charles, vévoda de Fitzjames (1743–1805), guvernér v Limousinu, francouzský pair, generálmajor, ∞ 1769 Silvie de Thiard de Bissey (1752–1812)
- 3. Laure Auguste (1744–1814), první dvorní dáma Marie Antoinetty 1775–1791, ∞ 1762 Philippe Gabriel Maurice de Hénin-Liétard, kníže de Chimay (1736–1804), plukovník, španělský grand[15]
- 4. Adélaide (1746–1747)
- 5. Charles Ferdinand (*/†1747)
- 6. Édouard Henri, rytíř de Fitzjames (1750–1823), generálmajor
- 7. Émilie (1753–1754)
Charles de Fitzjames měl čtyři bratry, Henri James (1702–1721) a Henri (1711–1731) zemřeli předčasně a bez potomstva. Další bratr François (1709–1764) rezignoval na šlechtické tituly, stal se knězem a byl biskupem v Soissons.[16] Nejmladší bratr Édouard, hrabě de Fitzjames (1716–1758), sloužil v armádě a v hodnosti generálporučíka zemřel za sedmileté války v Kolíně nad Rýnem.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ Ottův slovník naučný, díl IX.; s. 276 (heslo Fitzjames) ISBN 80-7185-106-X
- ↑ Potomstvo Jakuba II. na webu europeanheraldry.org dostupné online
- ↑ Biografie Anne Bulkeley, vévodkyně z Berwicku dostupné online
- ↑ Přehled představitelů státní správy v Limousinu na webu worldstatesmen.org dostupné online
- ↑ Přehled guvernérů francouzských provincií 1643–1789 na webu conseilduroi.fr dostupné online
- ↑ Liste alphabétique de l'ordre du Saint-Esprit; Paříž, 1863; s. 168 dostupné online
- ↑ STELLNER, František: Sedmiletá válka v Evropě; Praha, 2000; s. 135–137 (kapitola Hastenbeck); ISBN 80-7277-010-1
- ↑ Shromáždění stavů v Languedocu 1761 dostupné online
- ↑ Rodina Fitzjames na webu infobretagne.com dostupné online
- ↑ Officiers généraux de l'armée de terre et des services (Ancien Régime – 2010); Vincennes, 2011; s. 96 dostupné online
- ↑ Rodokmen rodu Gouyon na webu racineshistoire.fr dostupné online
- ↑ Rod Fitzjames na webu almanachdegotha.org dostupné online
- ↑ Charles de Fitzjames na webu thepeerage.com dostupné online
- ↑ 'Rodokmen rodu Hénin-Liétard na webu racineshistoire.fr. dostupné online
- ↑ François de Fitzjames na webu catholic-hierarchy.org dostupné online
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Dictionnaire historique et biographique des généraux français; svazek 6; Paříž, 1822; s. 72–74 dostupné online
- KOVAŘÍK, Jiří: Války v krajkách. Bitvy a osudy válečníků VII. 1709–1748; Praha, 2021; 428 s. ISBN 978-80-7497-340-6
- KOVAŘÍK, Jiří: Sedmiletá válka. Bitvy a osudy válečníků VIII. 1756–1763; Praha, 2021; 463 s. ISBN 978-80-7497-377-2
- SURREAUX, Simon: Servir le Roi. Vie et mort des maréchaux de France au XVIIIe siècle; Paříž, 2017; 216 s. ISBN 9782363582843
- TARABA, Luboš: Sukně proti kalhotám. Válka o rakouské dědictví 1740–1748; Praha, 2019; 462 s. ISBN 978-80-7557-176-2
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
- Francouzští maršálové
- Francouzští vévodové
- Francouzští šlechtici
- Osobnosti Ancien Régime
- Francouzské osobnosti 18. století
- Osobnosti válek o rakouské dědictví
- Osobnosti sedmileté války
- Rytíři Řádu svatého Ducha
- Narození 4. listopadu
- Narození v roce 1712
- Narození v Saint-Germain-en-Laye
- Úmrtí 22. března
- Úmrtí v roce 1787
- Úmrtí v Paříži