Charles Wynn-Carrington, 1. markýz z Lincolnshire

Charles Wynn-Carrington, 1. markýz z Lincolnshire
Charles Wynn-Carrington, 1. markýz z Lincolnshire
Lord strážce tajné pečeti
	Ve funkci:; 23. října 1911 – 13. února 1912
Předchůdce	Robert Milnes-Crewe, 1. markýz Crewe
Nástupce	Robert Milnes-Crewe, 1. markýz Crewe
Prezident úřadu pro zemědělství
	Ve funkci:; 10. prosince 1905 – 23. října 1911
Předchůdce	Edward Fellowes
Nástupce	Walter Runciman
Lord nejvyšší komoří Spojeného království
	Ve funkci:; 1892 – 1895
Předchůdce	1. hrabě z Lathomu
Nástupce	1. hrabě z Lathomu
Guvernér v Novém Jižním Walesu
	Ve funkci:; 12. prosince 1885 – 3. listopadu 1890
Předchůdce	Lord Augustus Loftus
Nástupce	Victor Child Villiers, 7. hrabě z Jersey
Stranická příslušnost
Členství	Liberální strana
Narození	16. května 1843; Londýn
Úmrtí	13. června 1928 (ve věku 85 let); Buckinghamshire
Choť	Cecilia Harbord (od 1878)
Rodiče	Robert Carrington, 2nd Baron Carrington a Charlotte Drummond-Willoughby
Děti	Lady Marjorie Wynn-Carington; Lady Alexandra Augusta Wynn-Carington; Lady Ruperta Wynn-Carington; Lady Judith Wynn-Carington; Lady Victoria Wynn-Carington; Albert Wynn-Carington, Viscount Wendover
Příbuzní	Rupert Carington, 4th Baron Carrington (sourozenec); Cecilia Wilson, Charles Wilson, 3rd Baron Nunburnholme a Robert Wilson (vnoučata)
Alma mater	Trinity College; Etonská kolej
Profese	politik
Ocenění	rytíř velkokříže Řádu sv. Michala a sv. Jiří; Podvazkový řád
Commons	Charles Wynn-Carington, 1st Marquess of Lincolnshire
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Charles Robert Wynn-Carrington, 1. markýz z Lincolnshire (Charles Robert Wynn-Carrington, 1st Marquess of Lincolnshire, 1st Earl of Carrington, 1st Viscount Wendover, 3rd Baron Carrington) (16. května 1843, Londýn, Anglie – 13. června 1928, Daws Hill House, hrabství Buckinghamshire, Anglie) byl britský politik. Jako příslušník šlechty byl od mládí členem Sněmovny lordů a díky přátelským vztahům ke královské rodině dosáhl vysokých funkcí u dvora, v koloniální správě a nakonec i ve vládě. Byl guvernérem v Novém Jižním Walesu (1885–1890), lordem nejvyšším komořím (1892–1895) a nakonec ve vládě ministrem zemědělství (1905–1911). Během své dlouholeté kariéry byl povýšen postupně na hraběte (1895) a poté na markýze z Lincolnshire (1912).

Životopis

Pocházel z vlivné bankéřské rodiny Smithů, jeho otec Robert Smith (1796–1868) přijal v roce 1839 jméno Carrington, byl dlouholetým poslancem Dolní sněmovny a jako držitel titulu 2. barona Carringtona od roku 1838 členem Sněmovny lordů. Charles Robert studoval v Etonu a na univerzitě v Cambridge^[3]. Během studií se v roce 1854 se poprvé setkal s pozdějším králem Eduardem VII. a jejich celoživotní přátelství předurčilo jeho pozdější kariéru. Po studiích krátce sloužil v armádě, v níž dosáhl hodnosti kapitána (1865). V letech 1865–1868 byl poslancem Dolní sněmovny, kde zastupoval Liberální stranu. Po otci v roce 1868 zdědil titul barona a stal se členem Sněmovny lordů.^{[pozn. 1]} Ve funkci pobočníka doprovázel prince waleského v roce 1875 na cestě do Indie. V Gladstonově vládě zastával podružnou funkci kapitána královské gardy (Captain of the Gentlemen-at-Arms, 1881–1885), od roku 1881 byl zároveň členem Tajné rady. V letech 1886–1890 byl guvernérem v australské provincii Nový Jižní Wales^[4], po návratu^{[pozn. 2]} byl povolán do funkce lorda nejvyššího komořího (1892–1895). V roce 1895 získal titul hraběte z Carringtonu a díky blízkým vazbám na královskou rodinu si i jako člen liberální opozice udržoval vlivné postavení v době konzervativních vlád. Po návratu liberálů k moci byl prezidentem úřadu pro zemědělství (President of the Board of Agriculture) (ministr zemědělství, 1905–1911) a nakonec lordem strážcem tajné pečeti (1911–1912). Po odchodu z vlády byl povýšen na markýze z Lincolnshire (1912) a poté zastával ještě funkci lorda-místodržitele v hrabství Buckinghamshire (1915–1923). Za zásluhy byl nositelem Řádu sv. Michala a sv. Jiří (1885) a v roce 1906 se stal rytířem Podvazkového řádu.^[5]

Úmrtím 1. markýze z Lincolnshire zanikl titul markýze, na jeho nejmladšího bratra Ruperta přešel jen původní titul barona Carringtona.

Rodina

V roce 1878 se oženil s Cecily Harbord (1856–1934), dcerou dvořana a politika 5. barona Suffielda. Z jejich manželství pocházelo šest dětí, pět dcer a jeden syn. Dcery se provdaly do vlivných a starobylých rodin, z nich Ruperta (1883–1963) byla manželkou 7. hraběte z Dartmouthu, který v letech 1928–1936 zastával funkci lorda nejvyššího komořího. Jediný syn Albert Edward, hrabě Wendover (1895–1915), padl jako poručík za první světové války.

Jeho mladší bratr Sir William Carrington (1845–1914) sloužil v armádě a zastával hodnosti u dvora, nejmladší bratr Rupert Carrington (1852–1929) byl též důstojníkem, zúčastnil se búrské války a po nejstarším bratrovi zdědil titul barona Carringtona (1928). Z jeho potomstva vynikl Peter Carrington, 6. baron Carrington (1919–2018), který byl ministrem několika konzervativních vlád a v letech 1984–1988 generálním tajemníkem NATO. Současným představitelem rodu je Rupert Carrington, 7. baron Carrington (* 1948).

Odkazy

Poznámky

↑ Od roku 1880 na základě královského svolení užíval příjmení Carington místo původního Carrington, v roce 1896 pak přijal jméno Wynn-Carrington.
↑ Do Austrálie přijel v době, která byla poznamenána tíživou hospodářskou i politickou situací, Carrington se však jako koloniální administrátor osvědčil a získal značnou popularitu u místního obyvatelstva. Když pak v roce 1890 guvernérský post opouštěl, jeho skromný přístup a odmítání velkorysých darů a oslav se staly natolik příkladnými, že jeho chování zaslalo ministerstvo kolonií písemnou formou jako neoficiální instrukci všem ostatním guvernérům Britského impéria. Carrington po návratu do Anglie překvapivě obhajoval australský nacionalismus a i v dalších úřadech prosazoval moderní liberální principy s často radikálními názory, které sice ne vždy našly pochopení u kolegů z Liberální strany, zůstával ale dlouhodobě uznávanou osobností politiky.

Reference

↑ ^a ^b ^c Darryl Roger Lundy: The Peerage.
↑ Kindred Britain.
↑ Charles Wynn-Carrington na webu cambridgeské univerzity dostupné online
↑ Přehled představitelů státní správy v australských provinciích na webu worldstatesmen dostupné online
↑ LOUDA, Jiří: Coats of Arms of the Knights of the Order of the Garter, Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc, 2020; s. 553 ISBN 978-80-244-5621-8

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Charles Wynn-Carington, 1st Marquess of Lincolnshire na Wikimedia Commons
1. markýz z Lincolnshire na webu thepeerage
1. markýz z Lincolnshire in: Australian Dictionary of Biography

[4] Od roku 1880 na základě královského svolení užíval příjmení Carington místo původního Carrington, v roce 1896 pak přijal jméno Wynn-Carrington.

[6] Do Austrálie přijel v době, která byla poznamenána tíživou hospodářskou i politickou situací, Carrington se však jako koloniální administrátor osvědčil a získal značnou popularitu u místního obyvatelstva. Když pak v roce 1890 guvernérský post opouštěl, jeho skromný přístup a odmítání velkorysých darů a oslav se staly natolik příkladnými, že jeho chování zaslalo ministerstvo kolonií písemnou formou jako neoficiální instrukci všem ostatním guvernérům Britského impéria. Carrington po návratu do Anglie překvapivě obhajoval australský nacionalismus a i v dalších úřadech prosazoval moderní liberální principy s často radikálními názory, které sice ne vždy našly pochopení u kolegů z Liberální strany, zůstával ale dlouhodobě uznávanou osobností politiky.

[3913844e06e055e8cd81608f22bad0e604d89d2d-1] Darryl Roger Lundy: The Peerage.

[e6596ed0d2b81634d4a2b94f1bd23a5d26a198cf-2] Kindred Britain.

[3] Charles Wynn-Carrington na webu cambridgeské univerzity dostupné online

[5] Přehled představitelů státní správy v australských provinciích na webu worldstatesmen dostupné online

[7] LOUDA, Jiří: Coats of Arms of the Knights of the Order of the Garter, Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc, 2020; s. 553 ISBN 978-80-244-5621-8

[1]

[2]

[3]

[pozn. 1]

[4]

[pozn. 2]

[5]