Charles Taylor (filozof)

Charles Taylor
Charles Taylor
	Charles Taylor (5. května 2019)
Narození	5. listopadu 1931 (93 let); Montréal
Alma mater	McGillova univerzita; Balliolova kolej; Selwyn House School
Povolání	spisovatel, filozof, vysokoškolský učitel, sociolog a politolog
Zaměstnavatelé	Severozápadní univerzita; McGillova univerzita; Montréalská univerzita
Ocenění	Rhodes Scholarship (1952); Molsonova cena (1991); Prix Léon-Gérin (1992); Hegelova cena (1997); velkodůstojník Národního řádu Québecu (2000); … více na Wikidatech
Politická strana	Nová demokratická strana
Nábož. vyznání	katolická církev
Rodiče	Simone Beaubien
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Charles Margrave Taylor (5. listopadu 1931, Montreal) je kanadský sociolog, politický vědec a filozof a římský katolík. Zabývá se hlavně politickou filozofií, etikou a dějinami filozofie, několikrát také sám kandidoval v parlamentních volbách. Většinou bývá pokládán za komunitaristu.

Život

Studoval na McGill university v Montrealu a v letech 1953–1961 v Oxfordu, kde se pak stal také učitelem a profesorem. Souběžně byl také profesorem politických věd a filozofie na McGill university až do svého penzionování. Působí jako profesor práva a filozofie na Northwestern university v Evanstonu u Chicaga. V 60. letech 20. století třikrát neúspěšně kandidoval do kanadského parlamentu za sociální demokracii (New democratic party). V Kanadě byl několikrát vyznamenán a v roce 2007 obdržel Templetonovu cenu za příspěvek k humanitním vědám.

Důkladně se zabýval Hegelem a dále byl ovlivněn také Heidegger, Merleau-Pontym a Wittgensteinem. Ve svém nejznámějším díle „Zdroje já“ (Sources of the Self, 1989) polemizuje s představou izolovaného lidského individua a naopak vyzvedá význam druhých při formování lidské osoby. Odmítá také názor, že je člověk jakoby ostře oddělen od okolního světa a proti tomu ukazuje, jak je člověk vždy již do svého světa zasazen, především svou tělesností. V etické oblasti se snaží uplatnit myšlenku autentičnosti a nepodmíněného respektování jinakosti druhého. Odtud také pramení jeho zájem o pluralismus a multikulturalismus.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Charles Taylor (philosopher) na anglické Wikipedii.

↑ Geni.com.

Literatura

Ch. Taylor, Etika autenticity. Praha: Filosofia 2001
Ch. Taylor, Multikulturalismus: zkoumání politiky uznání. Praha: Filosofia 2001
Ch. Taylor, Sekulární věk: Dilemata moderní doby. Praha: Filosofia 2013

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Charles Taylor na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Charles Taylor (filozof)
(anglicky)
Taylorova stránka na Northwestern University
The Immanent Frame, blog s příspěvky od Taylora, Roberta Bellaha a dalších ohledně Taylorovy knihy A Secular Age
Bibliography of Taylor's works and works on Taylor's philosophy
Links to secondary sources, reviews of Taylor's works, reading notes
Lecture notes to Charles Taylor's talk on Religion and Violence (with a link to the audio) Nov 2004
Study guide to Philosophical Arguments and Philosophical Papers 2 Archivováno 15. 8. 2017 na Wayback Machine.

[1f8ad12bcfe3b7fea3d389573b01d1dc0d39d9ec-1] Geni.com.

[1]

Držitelé Templetonovy ceny

1973–1990	Matka Tereza (1973) • Roger Schütz (1974) • Sarvepalli Rádhakrišnan (1975) • Léon-Joseph Suenens (1976) • Chiara Lubichová (1977) • Thomas Torrance (1978) • Nikkjó Niwano (1979) • Ralph Wendell Burhoe (1980) • Cicely Saundersová (1981) • Billy Graham (1982) • Alexandr Solženicyn (1983) • Michael Bourdeaux (1984) • Alister Hardy (1985) • James McCord (1986) • Stanley Jaki (1987) • Inamullah Khan (1988) • Carl Friedrich von Weizsäcker, George MacLeod (1989) • Baba Amte, L. Charles Birch (1990)

1991–2010	Immanuel Jakobovits (1991) • Han Kjong-džik (1992) • Charles Colson (1993) • Michael Novak (1994) • Paul Davies (1995) • Bill Bright (1996) • Pándurang Šástrí Áthavalé (1997) • Sigmund Sternberg (1998) • Ian Barbour (1999) • Freeman Dyson (2000) • Arthur Peacocke (2001) • John Polkinghorne (2002) • Holmes Rolston (2003) • George Ellis (2004) • Charles Hard Townes (2005) • John D. Barrow (2006) • Charles Taylor (2007) • Michał Heller (2008) • Bernard d'Espagnat (2009) • Francisco J. Ayala (2010)

2011–	Martin Rees (2011) • Tändzin Gjamccho (2012) • Desmond Tutu (2013) • Tomáš Halík (2014) • Jean Vanier (2015) • Jonathan Sacks (2016) • Alvin Plantinga (2017) • Abdalláh II. (2018) • Marcelo Gleiser (2019) • Francis Collins (2020) • Jane Goodallová (2021) • Frank Wilczek (2022) • Edna Adan Ismailová (2023) • Pumla Gobodo-Madikizela (2024)