Charles Gounod

Charles Gounod
	Charles Gounod
Rodné jméno	Charles-François Gounod
Narození	17. června 1818; Paříž, Francie
Úmrtí	18. října 1893 (ve věku 75 let); Saint-Cloud, Francie
Příčina úmrtí	cévní mozková příhoda
Místo pohřbení	Hřbitov Auteuil
Alma mater	Národní konzervatoř hudby a tance v Paříži; Lyceum svatého Ludvíka
Povolání	skladatel klasické hudby, muzikolog, hudební pedagog, varhaník a hudební skladatel
Rodiče	François-Louis Gounod
Manžel(ka)	Anna Zimmerman
Významná díla	Faust; Romeo a Julie; Funeral March of a Marionette
Ovlivněný	Fanny Mendelssohnová; Felix Mendelssohn-Bartholdy
Ocenění	Římská cena (1839); Zlatá medaile Royal Philharmonic Society (1871); komandér Řádu čestné legie (1877); velkodůstojník Řádu čestné legie (1880)
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	citáty na Wikicitátech
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Charles-François Gounod (17. června 1818, Paříž, Francie – 18. října 1893, Saint-Cloud) byl francouzský skladatel, který se proslavil zejména operami Faust (1859) a Romeo a Julie (Roméo et Juliette; 1867).

Život a dílo

Charles-François Gounod se narodil 17. června roku 1818 v Paříži jako syn talentovaného malíře (který zemřel, když byly chlapci pouze čtyři roky) a jeho ženy, která byla vynikající klavíristkou. Ta rozpoznala jeho výjimečné schopnosti, když ho učila hrát na klavír, a dala jej k česko-francouzskému skladateli Antonínu Rejchovi (1770–1836), k jehož dalším žákům patřili mimo jiné např. Hector Berlioz, Ferenc Liszt nebo César Franck.

Po studiu na pařížské konzervatoři získal v roce 1839 cenu Grand Prix de Rome za svou dramatickou scénu Fernand. Řím udělal na mladého Gounoda veliký dojem; byl hluboce zasažen duchovní hudbou šestnáctého století, především Palestrinou, a stal se hluboce věřícím. Před návratem do Paříže navštívil Vídeň (kde získal objednávku na dvě mše), Berlín a Lipsko. V Lipsku pobýval u rodiny Felixe Mendelssohna-Bartholdyho a postupně si tam zamiloval chorální hudbu Johanna Sebastiana Bacha.

Po návratu do Paříže, kde působil jako varhaník v chrámu Missions Entrangères, zde založil svůj vlastní církevní sbor, který vycházel spíše z Palestriny a Bacha než z jeho doposud oblíbeného Rossiniho. Jednu dobu uvažoval Gounod, že vstoupí do služeb církve a začal studovat teologii. Dokonce se již podepisoval jako Abbé Gounod, ale nakonec se „po pěti letech ticha“ rozhodl, že se vzdá myšlenky stát se knězem a obrátil svou pozornost na světštější záležitosti. Stejně jako většina tehdejších ambiciózních mladých francouzských skladatelů hledal i Gounod úspěch v tvorbě pro operní scény.

Do „černého“ se trefil až na čtvrtý pokus se svou operou Faust (1859) s námětem Johanna Wolfganga Goetheho, která sklidila neuvěřitelný úspěch a z Gounoda udělala ihned po své premiéře nejznámějšího francouzského skladatele. Poté následovala další, o něco méně úspěšná díla jako Mireille (1864) a Romeo a Julie (1867), obě uvedená poprvé v Théâtre-Lyrique v Paříži.

Po vypuknutí francouzsko-pruské války v roce 1870 odvezl Gounod svou rodinu raději do Anglie, kde byli v bezpečí. V Londýně žil celých pět let a nemálo fascinoval tamní viktoriánskou společnost četnými mimomanželskými vztahy. Založil zde nový sbor (později se stal i členem Královské chorální společnosti), který řídil v roce 1871 při slavnostním otevření velké koncertní síně Royal Albert Hall.

Po návratu rodiny do Francie byla v roce 1877 poprvé uvedena jeho velká opera Cinq-Mars, která však postupně zmizela z jevišť. V současnosti je opět hrána.

V posledních letech svého života psal Gounod převážně duchovní skladby, které odpovídaly spíše anglickému vkusu a jimiž si byl schopen vydělat velmi dobré honoráře. Některé z jeho oper, zejména legendární Faust, jsou dodnes známé a oblíbené. Stejně tak i jeho sentimentální písně, které byly ve světě neobyčejně populární. Snad nejznámější z těchto drobných skladeb je zhudebnění modlitby Ave Maria, založené na starší skladbě Johanna Sebastiana Bacha. Rovněž jeho mše a oratoria byly hrány po celé Evropě. Gounodův světový úspěch podtrhlo nakonec udělení Řádu čestné legie v roce 1888.

Charles Gounod zemřel 18. října roku 1893 v Saint-Cloud ve Francii jako bohatý muž. Jako skladatel je stále uznávaný jak ve Francii, tak v celém světě. Byl pohřben na hřbitově Auteuil v rodné Paříži.

Dílo

Opery

Sapho (1851)
La nonne sanglante (Krvavá jeptiška) (1854)
Le médecin malgré lui (Lékařem proti své vůli) (1858)
Faust (Faust a Markétka) (1859)
Philemon et Baucis (Filemon a Baucis) (1860)
La colombe (Holubice) (1860)
La reine de Saba (Královna ze Sáby) (1862)
Mireille (1864)
Roméo et Juliette (Romeo a Julie) (1867)
Cinq-Mars (1877)
Polyeucte (1878)
Le tribut de Zamora (Daň ze Zamory) (1881)

Oratoria

Tobie (Tobias), (asi 1866)
Gallia (Galie), (1871)
Jésus sur le lac de Tibériade, (1878)
La rédemption (Vykoupení), (1882)
Christus factus est, (1883)
Mors et Vita (Smrt a život), (1884)

Symfonie

Symfonie č. 1 D dur, (1855)
Symfonie č. 2 Es dur
Symfonie č. 3

Komorní hudba

Chorální kvartet a moll
Chorální kvartet č. 1 c moll »Le petit quatuor«
Chorální kvartet č. 2 A dur
Chorální kvartet č. 3 F dur
Malá symfonie

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Charles Gounod na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Charles Gounod na Wikimedia Commons
Galerie Charles Gounod na Wikimedia Commons
Osoba Charles Gounod ve Wikicitátech
Volně přístupné partitury děl od Charlese Gounoda v projektu IMSLP
Charles Gounod na projektu Musopen
Ave Maria v aranžmá pro violoncello

Opery Charlese Gounoda

Sapfó (1851/58/84) • Krvavá jeptiška (1852-54) • Faust a Markétka (1856-59) • Lékař z donucení (1858) • Filemon a Baucis (1859-60/76) • Holubice (1860) • Královna ze Sáby (1861/62) • Mireille (1863-64) • Romeo a Julie (1865-67/72/88) • Polyeuktes (1878) • Cinq-Mars (1876-77) • Daň ze Zamory (1878-81)