Cetingrad
| Cetingrad | |
|---|---|
 Pohled na Cetingrad z hradu Cetin | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 45°9′37″ s. š., 15°44′25″ v. d. |
| Časové pásmo | +1 |
| Stát |  Chorvatsko |
| Region | Kordun |
| Župa | Karlovacká |
| Administrativní dělení | Batnoga, Begovo Brdo, Bilo, Bogovolja, Bugača, Cetingrad, Cetinski Varoš, Delić Poljana, Donja Žrvnica, Donje Gnojnice, Đurin Potok, Glinice, Gnojnice, Gojkovac, Gornja Žrvnica, Gornje Gnojnice, Grabaska, Kapljuv, Kestenje, Komesarac, Kruškovača, Kuk, Luke, Maljevac, Maljevačko Selište, Pašin Potok, Podcetin, Polojski Varoš, Ponor, Ruševica, Sadikovac, Srednje Selo, Strmačka, Šiljkovača, Tatar Varoš, Trnovi |
  Cetingrad | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 140 km² |
| Počet obyvatel | 2 746 (2001) |
| Hustota zalidnění | 19,6 obyv./km² |
| Etnické složení | Chorvati, Srbové |
| Náboženské složení | Křesťané |
| Správa | |
| Status | Opčina |
| Starostka | Marina Kalić |
| Oficiální web | www |
| Telefonní předvolba | +385 047 |
| PSČ | 47 222 Cetingrad |
| Označení vozidel | KA |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Cetingrad je vesnice a sídlo stejnojmenné opčiny v Chorvatsku v Karlovacké župě. Nachází se blízko hranic s Bosnou a Hercegovinou, asi 6 km jihozápadně od Veliké Kladuše (BiH), 18 km severovýchodně od Slunje a asi 48 km jihovýchodně od Karlovace. V roce 2001 žilo v Cetingradu 351 obyvatel, v celé opčině pak 2 746 obyvatel.
V opčině se nachází celkem 36 vesnic. Největší vesnicí je středisko opčiny Cetingrad (351 obyvatel), nejmenší vesnicí je Maljevačko Selište, kde žije 1 obyvatel.
- Batnoga – 128 obyvatel
- Begovo Brdo – 7 obyvatel
- Bilo – 58 obyvatel
- Bogovolja – 205 obyvatel
- Buhača – 29 obyvatel
- Cetingrad – 351 obyvatel
- Cetinski Varoš – 57 obyvatel
- Delić Poljana – 16 obyvatel
- Donja Žrvnica – 9 obyvatel
- Donje Gnojnice – 31 obyvatel
- Đurin Potok – 74 obyvatel
- Glinice – 67 obyvatel
- Gnojnice – 47 obyvatel
- Gojkovac – 20 obyvatel
- Gornja Žrvnica – 2 obyvatelé
- Gornje Gnojnice – 47 obyvatel
- Grabarska – 154 obyvatel
- Kapljuv – 34 obyvatel
- Kestenje – 37 obyvatel
- Komesarac – 182 obyvatel
- Kruškovača – 108 obyvatel
- Kuk – 7 obyvatel
- Luke – 27 obyvatel
- Maljevac – 149 obyvatel
- Maljevačko Selište – 1 obyvatel
- Pašin Potok – 238 obyvatel
- Podcetin – 69 obyvatel
- Polojski Varoš – 50 obyvatel
- Ponor – 123 obyvatel
- Ruševica – 65 obyvatel
- Sadikovac – 51 obyvatel
- Srednje Selo – 30 obyvatel
- Strmačka – 22 obyvatel
- Šiljkovača – 71 obyvatel
- Tatar Varoš – 167 obyvatel
- Trnovi – 13 obyvatel
V opčině se nachází hrad Cetin, podle něhož je opčina pojmenována.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Cetingrad byl postaven v blízkosti ruin středověké Cetinské pevnosti. Středověk byl zlatou érou Cetinu. V blízkosti pevnosti se nacházel františkánský klášter a několik kostelů. V té době byl Cetin majetkem rodu Frankopanů a hrál důležitou roli v dějinách Chorvatska.
Po porážce v bitvě u Moháče v roce 1526 se chorvatští šlechtici shromáždili v Cetinu, aby zde provedli volbu nového krále. Při této volbě v roce 1527 zvolili chorvatským králem habsburského rakouského arcivévodu Ferdinanda I.[1] Listina, kterou podepsali chorvatští šlechtici a zástupci Ferdinanda Habsburského, patří mezi nejdůležitější dokumenty chorvatské státnosti a je uchována v Rakouském státním archivu ve Vídni.
V následujících stoletích byl Cetin součástí Vojenské hranice, která tvořila pomezí mezi habsburskou monarchií a Osmanskou říší. Během této doby byla pevnost několikrát obsazena osmanskou armádou, mnohokrát poškozena a následně opravována. V roce 1790 rakouské jednotky pod velením generála Walische nakonec Cetinskou pevnost opět vrátily pod kontrolu habsburské monarchie.[1]
V roce 1809 osmanské síly znovu obsadily Cetin, ale v roce 1810 se stáhly pod hrozbou maršála Marmonta, generálního guvernéra Illyrských provincií. Když osmanské nebezpečí pominulo, pevnost byla opuštěna a začala být využívána jako kamenolom. Správní kontrola byla převedena na vesnici Cetingrad, která se rozvíjela severně od Cetinu.
V 19. a 20. století byla tato oblast jen řídce osídlena a neměla skutečné možnosti ekonomického rozvoje. Během druhé světové války zde došlo k velkému utrpení a ničení, a po válce byla tato oblast socialistickou Jugoslávií zanedbávána. Kvůli chudobě byli obyvatelé nuceni emigrovat, nejprve do zámoří a později do ostatních evropských zemí.
Během války v Jugoslávii byl Cetingrad a jeho okolí vojensky obsazen. Až do roku 1995 byl součástí Republiky Srbská Krajina. Většina obyvatel Cetingradu strávila čtyři roky v exilu. Srbští povstalci vypálili a poté zničili největší římskokatolický kostel ve slunjském děkanátu (kostel Nanebevzetí Panny Marie, crkva Marijina Uznesenja, postavený v roce 1891). Kostel byl později znovu postaven.[1][2]
V květnu 1995 došlo v Cetingradu k letecké havárii, když srbská střela zasáhla vrtulník, v němž zahynul ministr zahraničí Bosny a Hercegoviny Irfan Ljubijankić a dalších šest osob. V srpnu 1995 během operace Bouře chorvatská armáda osvobodila Cetingrad. Po roce 1995 byl Cetingrad úspěšně obnoven a velké množství obyvatel se vrátilo do svých domovů.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cetingrad na chorvatské Wikipedii.
- ↑ a b c NADILO, Branko. Pregled utvrda južnog Korduna i ruševine Cetingrada. Građevinar. 2002, roč. 54, čís. 11, s. 691–695. Dostupné online [cit. 2017-09-17]. (chorvatsky)
- ↑ Slunjski dekanat - župe [online]. [cit. 2017-09-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-09-13. (chorvatsky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Cetingrad na Wikimedia Commons
