Přeskočit na obsah

Camille Gutt

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Camille Gutt
Rodné jménoCamille Adolphe Guttenstein
Narození14. listopadu 1884
Brusel
Úmrtí7. června 1971 (ve věku 86 let)
Brusel
Alma materSvobodná univerzita v Bruselu
Povoláníekonom, bankéř, politik, spisovatel a advokát
ZaměstnavatelOrganizace spojených národů
Nábož. vyznáníjudaismus
ChoťClaire Guttenstein
DětiEtienne Gutt
FunkceMinister of Mobility (1940–1942)
ministr obrany Belgie (1940–1942)
Managing Director of the International Monetary Fund
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Camille Gutt (14. listopadu 1884 Brusel – 7. června 1971 tamtéž) byl belgický ekonom a politik.

Narodil se jako Camille Guttenstein v židovské rodině, která konvertovala k protestantismu. Jeho otec Max Guttenstaein byl literát, který přišel do Belgie roku 1877 z Rakouska-Uherska.[1] Na Bruselské svobodné univerzitě Camille Gutt vystudoval právo a politickou vědu. Po absolutoriu pracoval jako advokát a přispíval do časopisu L'Éventail. Za první světové války sloužil v belgické občanské gardě a pak bojoval v řadách francouzské armády na řece Yser.

Po válce působil v reparační komisi Pařížské mírové konference, pak pracoval v investiční bance Société Générale de Belgique a v belgické pobočce Ford Motor Company. Byl ministrem financí ve vládách Georgese Theunise (1934–1935) a Huberta Pierlota (1939–1940).[2] Za druhé světové války působil v londýnské exilové vládě jako ministr financí, dopravy a hospodářství. Zasloužil se o zavedení celní unie mezi zeměmi Beneluxu.

V roce 1944 zahájil měnovou reformu nazývanou Guttova operace, která díky zablokování účtů a výměně bankovek snížila inflaci a pomohla stabilizovat poválečnou belgickou ekonomiku.[3] Zúčastnil se jednání v Bretton Woods a v roce 1946 se stal prvním generálním ředitelem Mezinárodního měnového fondu.[4] Ve funkci působil do roku 1951, pak se vrátil do Bruselu a pracoval v tamní Banque Lambert.

Vydal knihu vzpomínek na válečná léta La Belgique au carrefour 1940–1944. Byl mu udělen Řád Leopolda a Řád čestné legie, bruselská univerzita uděluje na jeho počest Cenu Camille Gutta pro badatele v oboru ekonomie.

Jeho manželkou byla Claire Fricková, dcera politika Henriho Fricka a reprezentantka Belgie v plavání. Měli tři syny, starší Jean-Max a François padli ve druhé světové válce, nejmladší Etienne se stal předsedou ústavního soudu.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Camille Gutt - Biography [online]. Jew Age [cit. 2022-02-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ GUTT, CAMILLE (1884–1971) [online]. Encyclopedia [cit. 2025-02-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Operation Gutt: A gamble that paid off [online]. A Museum of the National Bank Of Belgium, 2024-10-02 [cit. 2025-02-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Financial and economic institutions [online]. Federal Public Service, 2024-12-03 [cit. 2025-02-22]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Camille_Gutt&oldid=24691440“