Přeskočit na obsah

CR Flamengo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
CR Flamengo
NázevClube de Regatas do Flamengo
PřezdívkaMengão (Velké Mengo)
Rubro-negro (Purpurově-černí)
O mais querido do Brasil (Nejmilovanější v Brazílii)
ZeměBrazílie
MěstoRio de Janeiro
Založen15. listopadu 1895
Domácí dres
Venkovní dres
Alternativní
SoutěžCampeonato Brasileiro Série A
2022
2022		Brasileirão – 5. místo
Cariocão – 2. místo
StadionMaracanã, Rio de Janeiro
Souřadnice22°53′59,06″ j. š., 43°11′54,29″ z. d.
Kapacita78 838 diváků
Vedení
PředsedaBrazílie Rodolfo Landim
TrenérBrazílie Tite
Oficiální webová stránka
Největší úspěchy
Mezinárodní trofeje3× Pohár osvoboditelů
1× Interkontinentální pohár
Údaje v infoboxu aktuální k 26. 9. 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Clube de Regatas do Flamengo je brazilský fotbalový klub sídlící v Rio de Janeiru. Pravidelně se účastní nejvyšší brazilské národní fotbalové soutěže, Campeonato Brasileiro Série A, z níž nikdy nesestoupilo.[pozn. 1] Flamengo vzniklo v roce 1895, fotbalový klub až roku 1911. Mezi fanoušky je přezdíván jako Mengo. Těší se největší fanouškovské podpoře v zemi – přes 40 milionů Brazilců fandí Flamengu.[2]

Jejich největším rivalem jsou kluby Vasco da Gama, Fluminense a Botafogo. Klub hraje v dresech s černými a červenými pruhy (odtud také pojmenování Rubro-Negro). Patří k nejúspěšnějším klubům Brazílie, vyhrál 7× brazilskou ligu, 3× brazilský pohár a 37× ligu státu Rio de Janeiro. V roce 1981 vyhrál Interkontinentální pohár.

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Klub byl založen dne 17. listopadu 1895 několika veslaři, fotbalový oddíl byl ale ustanoven až v roce 1911.[3][4] U jeho zrodu stáli bývalí hráči Fluminense a právě s tímto dalším klubem z města Rio de Janeiro pojí Flamengo dlouholetá vzájemná rivalita. První oficiální zápas Flamengo sehrálo s klubem Mangueira a vyhrálo 16:2.[3] Ve 30. letech byl klub stále vnímán jako symbol chudších vrstev obyvatel, podporovaný obyvateli černé pleti. I proto vzniklo hanlivé rasistické označení urubu.[5] Od roku 1936 hájil barvy Flamenga reprezentační útočník Leônidas, hvězda Mistrovství světa 1938. Ten v roce 1939 pomohl ovládnout státní soutěž Rio de Janeira.[6]

Ještě před začátkem pro Flamengo úspěšných 80. let se tento tým nevzmohl na jediný triumf v brazilské lize. To se změnilo v roce 1980, kdy mužstvo okolo dlouholeté opory Zica přezdívaného „Bílý Pelé“ opanovalo Brasileirão. Zico se předvedl 21 góly za sezónu a pomohl uspět proti Coritibě v semifinále a Atléticu Mineiro ve finále.[7]

Úřadující brazilský mistr se další rok vydal na cestu Pohárem osvoboditelů, jihoamerickým klubovým turnajem, souběžně s tím vyhrál státní ligu Ria de Janeira,[8] byť ve čtvrtfinále národní ligy nestačilo na Botafogo.[9] Svojí základní skupinu Flamengo opanovalo, následně vyhrálo veškeré čtyři zápasy v semifinálové skupině a ve finále mělo čelit chilskému týmu Cobreloa.[10] Po domácí výhře 2:1 zařízené dvougólovým Zicem prohrálo Flamengo v Santiagu 0:1 a rozhodoval tak třetí zápas na neutrální uruguayské půdě. Flamengo znovu vyhrálo – hrdinou se po výsledku 2:0 stal znovu dvougólový Zico,[10] nejlepší klubový střelec toho roku Nunes se střelecky neprosadil. V prosinci odcestoval tým do Japonska, kde měl v rámci Interkontinentálního poháru hrát proti Liverpoolu.[11] Pod taktovkou Paula Césara Carpegianiho vyhrálo Flamengo nad anglickým celkem 3:0, čímž získalo Mundial.[11] Mistrem celé Brazílie se Flamengo stalo v následujících letech 1982 a 1983 i bez Zica, po jeho návratu z Itálie vybojovalo roku 1986 Cariocão.

Přestože se roku 1990 podařilo opanovat národní pohár Copa do Brasil a roku 1992 dokonce znovu Brasileirão, sužovaly Flamengo finanční problémy obdobně jako jiné velkokluby Ria. Útěchou byl zisk trofejí v rámci později zrušených turnajů Copa Mercosur a Copa de Oro. V roce 1996 ovládli fotbalisté Flamenga státní ligu bez porážky.[8]

Roku 2009 se Flamengo vrátilo na brazilský trůn. Útočník Adriano znovunalezl ztracenou formu a 19 góly přispěl k mistrovskému titulu v brazilské národní lize Brasileirão.[12] Ve 36 letech se vrátil Dejan Petković, ovšem zpočátku sezóny se Flamengo hledalo a ještě v červenci bylo osmé. Na podzim ale šest zápasů v řadě neinkasovalo a pod vedením dočasného trenéra Andradeho se v prosinci slavilo.[12] Navzdory úspěchům na trávníku však klub nadále tížily finanční problémy (ztráty v přepočtu 12 milionů eur za rok 2009) a neschopnost získat více z prodeje hráčů.[13]

Flamengo se druhého Poháru osvoboditelů od roku 1981 dočkalo až roku 2019, kdy v jednozápasovém finále uspělo proti argentinskému River Plate.[14] Jakkoli byl argentinský celek po valnou část zápasu lepším mužstvem a díky gólu Rafaela Santose vedl 1:0, závěr patřil Flamengu a dvougólovému Gabrielu Barbosovi, který otočil na 2:1.[14]

Úspěchy

[editovat | editovat zdroj]
  • Brazilská liga (7): 1980, 1982, 1983, 1992, 2009, 2019, 2020[15]
  • Brazilský pohár (4): 1990, 2006, 2013, 2022
  • Torneio Rio – São Paulo (1): 1961
  • Carioca liga (38): 1914, 1915, 1920, 1921, 1925, 1927, 1939, 1942, 1943, 1944, 1953, 1954, 1955, 1963, 1965, 1972, 1974, 1978, 1979, 1979 (Special), 1981, 1986, 1991, 1996, 1999, 2000, 2001, 2004, 2007, 2008, 2009, 2011, 2014, 2017, 2019, 2020, 2021, 2024[16]
  • Pohár osvoboditelů (3): 1981, 2019, 2022
  • Interkontinentální pohár (1): 1981
  • Copa Mercosur (1): 1999

Rivalita

[editovat | editovat zdroj]

Flamengo versus Botafogo

[editovat | editovat zdroj]

Flamengo i Botafogo vznikly v sousedících čtvrtích Rio de Janeira. Na hřišti se kluby poprvé střetly 13. května 1913 a od té doby se tyto týmy v rámci derby O Clássico da Rivalidade střetly už ve více než 300 zápasech.[17] Roku 1926 uštědřilo Flamengo Botafogu porážku 8:1. Další rok se však Botafogo pomstilo výhrou 9:2. Velké vítězství Botafogo vybojovalo 15. listopadu 1972 přesně v den výročí založení Flamenga, když svého rivala v červenočerných dresech porazilo 6:0, na čemž se hattrickem podepsal Jairzinho. Příznivci Botafoga tento historický výsledek následující roky připomínali při derby v hledišti, minimálně tedy do 8. listopadu 1981. Parta kolem Zica vyhrála na Maracanã právě 6:0 a byl to Andrade, kdo vstřelil šestý gól, symbolicky ve dresu s číslem 6.[17]

Flamengo versus Fluminense

[editovat | editovat zdroj]

K největším derby v Brazílii se řadí to mezi Flamengem a Fluminense, sportovním novinářem Máriem Filhem již dříve zkrácené na dodnes používané Fla-Flu.[18] U zrodu fotbalového Flamenga stáli roku 1911 nespokojenci od Fluminense, kteří se s bývalým klubem střetli 7. července 1912, před necelým tisícem diváků však podlehli 2:3.[18] Roku 1915 Flamengo obhájilo triumf v Carioce právě výhrou nad svým rivalem. Ve druhé půli 30. let se Flamengo spoléhalo na Leônidase, ale v derby si muselo dát pozor na Hérkula, který byl roku 1943 u největší porážky Flamenga 1:5. Flamengo ovšem dva roky na to uštědřilo Fluminense debakl 7:0, tedy výsledek později nepřekonaný ani jednou ze stran.[4] Ještě předtím, dne 23. listopadu 1941 se odehrálo nechvalně proslulé derby, v němž Flamengo přivítalo soupeře na stadionu Gávea a se Zizinhem v sestavě se ujalo brzkého vedení 1:0. Hosté otočili na 2:1 a v samotném závěru ligy se přiblížili mistrovskému titulu.[19] Flamengo srovnalo v poslední desetiminutovce a tak se fotbalisté Fluminense, jejichž zraněný brankář navíc nemohl střídat (pravidla střídání neumožňovala), rozhodli odkopávat míče do blízkého jezera Rodrigo de Freitas. Vrácené míče byly nasáklé vodou, rozhodčí za natahování časomíry vyloučil domácího útočníka Carreiru, ale zdržování hry došlo do bodu, kdy rozhodčí ukončil zápas ještě před 90. minutou.[18]

V roce 1963 na sebe oba narazily v rozhodujícím klání státní ligy a zároveň poprvé na stadionu Maracanã. Za rekordní návštěvy takřka 178 tisíc lidí (některé zdroje uvádějí až 194 tisíc)[4] se zrodila bezgólová remíza, kterou oslavilo Flamengo.[18] Nejlepším střelcem derby v historii je legenda Flamenga, útočník Zico s 19 góly, který obranu Fluminense v zápase hraném roku 1986 překonal čtyřmi góly.[4][18]

Flamengo versus Vasco da Gama

[editovat | editovat zdroj]

Souboj Flamenga a Vasco da Gama je soubojem brazilských velkoklubů s nejvíce fanoušky. Poprvé na sebe narazily v dubnu 1923. Nováček mezi brazilskou elitou Vasco da Gama se zkušenějšího Flamenga nezalekl a vítězstvím 3:1 se přiblížil k prvnímu titulu, který posléze získal. Během 30. let vzájemné zápasy nabraly na intenzitě, neboť O Vascão uštědřilo Flamengu roku 1931 porážku 0:7, která zůstala historicky nejvyšší do dnešních dní.[20]

Známí hráči

[editovat | editovat zdroj]

Trenéři

[editovat | editovat zdroj]
Trenéři od roku 2005[21]
Období od Období do Jméno trenéra Poznámky
11. července 2021 současnost Brazílie Renato Gaúcho
9. července 2021 11. července 2021 Brazílie Maurício Souza prozatímní trenér
10. listopadu 2020 9. července 2021 Brazílie Rogério Ceni
31. července 2020 9. listopadu 2020 Španělsko Domènec Torrent
1. června 2019 18. července 2020 Portugalsko Jorge Jesus Vyhrál Pohár osvoboditelů 2019
1. ledna 2019 29. května 2019 Brazílie Abel Braga
29. září 2018 31. prosince 2018 Brazílie Dorival Júnior
30. března 2018 28. září 2018 Brazílie Mauricio Barbieri
1. ledna 2018 29. března 2018 Brazílie Paulo César Carpegiani
7. srpna 2017 31. prosince 2017 Kolumbie Reinaldo Rueda
26. května 2016 6. srpna 2017 Brazílie Zé Ricardo
8. prosince 2015 26. května 2016 Brazílie Muricy Ramalho
29. listopadu 2015 31. prosince 2015 Brazílie Jayme de Almeida
20. srpna 2015 28. listopadu 2015 Brazílie Oswaldo de Oliveira
27. května 2015 20. srpna 2015 Brazílie Cristovão Borges
23. července 2014 26. května 2015 Brazílie Vanderlei Luxemburgo
22. září 2013 31. prosince 2014 Brazílie Jayme de Almeida Vyhrál Copu do Brasil
13. června 2013 20. září 2013 Brazílie Mano Menezes
7. června 2013 9. června 2013 Brazílie Jayme de Almeida
18. března 2013 6. června 2013 Brazílie Jorginho
23. července 2012 17. března 2013 Brazílie Dorival Júnior
3. února 2012 23. července 2012 Brazílie Joel Santana
5. října 2010 2. února 2012 Brazílie Vanderlei Luxemburgo
29. srpna 2010 4. října 2010 Brazílie Paulo Silas
24. dubna 2010 27. srpna 2010 Brazílie Rogério
24. července 2009 24. dubna 2010 Brazílie Andrade
12. prosince 2008 23. července 2009 Brazílie Alexi „Cuca“ Stival
8. května 2008 10. prosince 2008 Brazílie Caio Júnior
1. července 2007 4. května 2008 Brazílie Joel Santana
22. května 2006 29. července 2007 Brazílie Ney Franco Vyhrál Copu do Brasil
3. března 2006 22. května 2006 Brazílie Waldemar Lemos
6. prosince 2005 3. března 2006 Brazílie Valdyr Espinosa
chybí chybí chybí

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Od roku 1987, kdy již kluby z nejvyšší ligové soutěže Campeonato Brasileiro sestoupit mohly, drží prvoligovou příslušnost vedle Flamenga ještě Santos a São Paulo FC a počínaje rokem 2021 rovněž Cuiabá.[1]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ STOKKERMANS, Karel. Coventric! [online]. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF), rev. 2021-07-27 [cit. 2021-08-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ Fifa destaca Flamengo nas semifinais: "Único time no mundo com 40 milhões de torcedores. globo.com [online]. 2019-08-29 [cit. 2021-07-15]. Dostupné online. (portugalsky) 
  3. ↑ a b Zico sparkles as Flamengo overwhelm Liverpool. FIFA.com [online]. ? [cit. 2021-07-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-01-11. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d Fla-Flu, a Carioca special. FIFA.com [online]. 2009-06-27 [cit. 2021-07-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-11-12. (anglicky) 
  5. ↑ VICKERY, Tim. Flamengo football club fire: What happens at Rio club resonates across country. BBC Sport [online]. 2019-02-08 [cit. 2021-07-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ TEJWANI, Karan. Leônidas da Silva: the Brazilian legend who first popularised the bicycle kick. These Football Times [online]. 2019-02-15 [cit. 2021-07-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ TEJWANI, Karan. When Flamengo ruled the world [online]. Box To Box Football, 2017-06-28 [cit. 2019-11-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-12-16. (anglicky) 
  8. ↑ a b Club Profile: Flamengo. sambafoot.com [online]. 2011-05-28 [cit. 2021-07-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ PONTES, Ricardo. Brazil 1981 [online]. RSSSF, rev. 2005-04-03 [cit. 2021-07-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ a b Copa Libertadores de América 1981 [online]. RSSSF, rev. 2013-05-07 [cit. 2021-07-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ a b LAW, Joshua. Flamengo 3-0 Liverpool: the day Zico 'ran rings around the English'. The Guardian [online]. 2019-12-15 [cit. 2021-07-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ a b DUARTE, Fernando. Resurgent Flamengo roll back the years to secure Brazilian title. The Guardian [online]. 2009-12-08 [cit. 2021-07-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ CURI, Martin. Soccer in Brazil [online]. Routledge, 2016-04-14 [cit. 2021-07-15]. S. 118–119. Google Books. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ a b CHOWDHURY, Saj. Copa Libertadores: Flamengo beat River Plate with two late goals. BBC [online]. 2019-11-23 [cit. 2019-11-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ Julio Bovi Diogo. Brazil - List of Champions [online]. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF), rev. 2021-02-28 [cit. 2021-07-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ Julio Bovi Diogo. Rio de Janeiro State - List of Champions [online]. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF), rev. 2021-05-23 [cit. 2021-07-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ a b A big rivalry in every sense [online]. FIFA.com, 2014-10-25 [cit. 2019-11-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-04. (anglicky) 
  18. ↑ a b c d e GAULT, Matt. A Tale of One City: Rio de Janeiro. These Football Times [online]. 2015-01-14 [cit. 2021-07-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ Rio de Janeiro Championship 1941. cit. 2021-07-14
  20. ↑ Rio's clash of the masses [online]. FIFA.com, 2011-01-28 [cit. 2019-11-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-04. (anglicky) 
  21. ↑ Flamengo RJ – Manager history [online]. worldfootball.net [cit. 2021-07-14]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Vítězové – Mistrovství světa ve fotbale klubů
Interkontinentální pohár
– předchůdce
1960 Real Madrid • 1961 CA Peñarol • 1962 Santos FC • 1963 Santos FC • 1964 FC Inter Milán • 1965 FC Inter Milán • 1966 CA Peñarol • 1967 Racing Club • 1968 Estudiantes de La Plata • 1969 AC Milán • 1970 Feyenoord • 1971 Nacional Montevideo • 1972 AFC Ajax • 1973 CA Independiente • 1974 Atlético Madrid • 1975 Ročník neodehrán • 1976 Bayern Mnichov • 1977 CA Boca Juniors • 1978 Ročník neodehrán • 1979 Club Olimpia • 1980 Nacional Montevideo • 1981 Flamengo • 1982 CA Peñarol • 1983 Grêmio • 1984 CA Independiente • 1985 Juventus FC • 1986 CA River Plate • 1987 FC Porto • 1988 Nacional Montevideo • 1989 AC Milán • 1990 AC Milán • 1991 FK Crvena zvezda • 1992 São Paulo FC • 1993 São Paulo FC • 1994 CA Vélez Sarsfield • 1995 AFC Ajax • 1996 Juventus FC • 1997 Borussia Dortmund • 1998 Real Madrid • 1999 Manchester United FC • 2000 CA Boca Juniors • 2001 Bayern Mnichov • 2002 Real Madrid • 2003 CA Boca Juniors • 2004 FC Porto
Mistrovství světa klubů
2000 SC Corinthians Paulista • 2001–2004 • 2005 São Paulo FC • 2006 Sport Club Internacional • 2007 AC Milán • 2008 Manchester United FC • 2009 FC Barcelona • 2010 FC Inter Milán • 2011 FC Barcelona • 2012 SC Corinthians Paulista • 2013 Bayern Mnichov • 2014 Real Madrid • 2015 FC Barcelona • 2016 Real Madrid • 2017 Real Madrid • 2018 Real Madrid • 2019 Liverpool FC • 2020 Bayern Mnichov • 2021 Chelsea • 2022 Chelsea • 2023 Real Madrid
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=CR_Flamengo&oldid=24341648“