Bublinatka
Bublinatka | |
---|---|
Rytina bublinatky prostřední (Deutschlands Flora in Abbildungen Tafeln, 1796) | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | rostliny (Plantae) |
Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
Řád | hluchavkotvaré (Lamiales) |
Čeleď | bublinatkovité (Lentibulariaceae) |
Rod | bublinatka (Utricularia) L., 1753 |
Podrody | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Bublinatka (Utricularia) je nejhojněji zastoupený rod masožravých rostlin. Zahrnuje nejméně 220 druhů a je rozšířen ve všech klimatických pásmech od Antarktidy po tropy s výjimkou nejsušších oblastí a mnoha ostrovů. Přes 80 druhů je endemických. Většina druhů roste v tropech a subtropech Jižní Ameriky, výrazně méně v mírném pásu. V Evropě roste sedm či osm druhů, z nichž všechny patří mezi vodní rostliny. Jméno tohoto velmi přizpůsobivého rodu je odvozeno od malých patiček (o průměru 0,2–12 mm), které vyrůstají podél stonků a listů. Zastoupení rodu ve volné přírodě, zejména v bažinatých oblastech klesá kvůli znečištění prostředí a kvůli ztrátě původního prostředí.[1][2][3][4][5] V České republice roste ve volné přírodě sedm druhů, přičemž všechny jsou vodními rostlinami.
Tropické a subtropické bublinatky vegetují celoročně, zatímco v mírném podnebném pásu přes zimu tzv. zatahují do přezimovacího pupenu. Období sucha přečkávají některé druhy pomocí semen, jiné druhy tvoří hlízy. Bublinatky chytají drobné zemní a vodní živočichy do specializovaných pastí, které kořist nasají a uvězní.[6]
Bublinatky lze poměrně snadno pěstovat a množit. Pěstitelé si tento rod oblíbili především kvůli krásným květům, které připomínají květy hledíků a orchidejí. Hodí se k osazování pokojových vitrín i jako doplněk k ostatním masožravým rostlinám.[6]
Taxonomie
[editovat | editovat zdroj]Vědecké synonymum: Tetralobus A. DC.
Bublinatka někdy vedená pod jménem Utricularia exoleta je ve skutečnosti bublinatka opomíjená (Utricularia gibba), nejrozšířenější druh rodu Utricularia, který se rozpadá na dva poddruhy:
- Utricularia gibba var. gibba má květy velikosti 8–20 mm a ostruhu kratší nebo nepatrně delší než dolní pysk;
- Utricularia gibba var. exoleta (bublinatka opomíjená) má květy velikosti 4–8 mm a ostruhu zřetelně delší (až o 1/3) než dolní pysk koruny.
Oba poddruhy rostou a kvetou při dobrém oslunění v mělké vodě nebo ve spleti plovoucích vodních rostlin nebo jako bahenní rostliny. V našich vodách v přírodě obvykle nepřezimují, vyskytují se však v termálních vodách na Slovensku (Bojnice) a v Maďarsku (Hévíz).[7][8]
Národní jméno
[editovat | editovat zdroj]Národní jméno v češtině mají bublinatky:
- bublinatka bledožlutá (Utricularia ochroleuca) – vodní druh; roste v ČR[9]
- bublinatka Campbellova (U. campbelliana) – pozemní druh[10]
- bublinatka dlouholistá (U. longifolia) – pozemní druh, příp. epifyt[11][12]
- bublinatka horská (U. alpina) – epifytický druh, příležitostně pozemní[13]
- bublinatka jižní (U. australis) – vodní druh; roste v ČR[14]
- bublinatka ledvinolistá (U. nephrophylla) – pozemní druh[11]
- bublinatka lotosolistá (U. nelumbifolia) – epifytický druh[15]
- bublinatka menší (U. minor) – vodní druh; roste v ČR[16]
- bublinatka obecná (U. vulgaris) – vodní druh; roste v ČR[17]
- Bublinatka opomíjená (U. gibba) – vodní druh[18]
- bublinatka penízková (U. pubescens) – pozemní druh[19]
- bublinatka prostřední (U. intermedia) – vodní druh; roste v ČR[20]
- bublinatka Sandersonova (U. sandersonii) – pozemní druh[21]
- bublinatka tmavá (U. stygia) – vodní druh; roste v ČR[22]
- bublinatka vícekvětá (též b. Bremova) (U. bremii) – vodní druh; roste v ČR.[23]
Základní rozlišování bublinatek
[editovat | editovat zdroj]Bublinatky lze dělit na:[6]
- vodní – rostliny až 1,5 m dlouhé a rozvětvené;
- pozemní (terestrické) – rostliny rostou v bohatých svěže zelených trsech, porosty tvoří drobné úzkolisté prýty;
- skalní (epilitické);[1]
- přisedavé (epifytické) – rostliny s robustnějšími listy a většinou orchidejovitými velkými květy;
- hlíznaté – rostliny, které vytvářejí podzemní hlízy, aby přečkaly období sucha.
Popis
[editovat | editovat zdroj]Bublinatky jsou vodní, bažinaté či terestrické (pozemní) vytrvalé nebo jednoleté rostliny, mimo území České republiky i epifytické rostliny. Jsou přizpůsobeny kolísání vodní hladiny a mají rády vysokou vzdušnou vlhkost. Období sucha přečkávají některé druhy jen pomocí semen, jiné druhy tvoří hlízy.[6]
Vegetativní části bublinatek jsou dalekosáhle morfologicky přeměněné.[24]
Stonek a kořeny
[editovat | editovat zdroj]Prýty vodních druhů plují při povrchu vodní hladiny. Jsou bez kořenů nebo vytvářejí jen rhizoidy. K uchycení v půdním prostředí mají některé druhy speciální nezelené prýty s lapacími měchýřky, které pronikají do bahnitého substrátu. Prýty jsou většinou větvené. Na koncích větví se u druhů mírného pásu na zimu vytvářejí kulovité, 1–20 mm dlouhé zimní pupeny (turiony), které se oddělují od hynoucího prýtu a přezimují u dna.
Při nedostatku kyslíku a oxidu uhličitého v přehřáté vodě se vytvářejí tzv. dýchací prýty. Jsou to tenké, 2–20 cm dlouhé, k hladině stočené útvary s 5–16 podlouhle vejčitými, 1–2,5 mm dlouhými šupinovitými listy. Vynořují se nad vodu.[7]
Listy
[editovat | editovat zdroj]Listy jsou střídavé, řapíkaté i přisedlé, členité až celokrajné (druhy rostoucí v ČR mají listy členité pouze v čárkovité až nitkovité úkrojky), někdy štítnaté, opatřené více či méně přisedlými, vakovitými lapacími měchýřky.[7]
Lapací měchýřky
[editovat | editovat zdroj]Každá past tvaru měchýřku je velká 0,5–4,0 mm v průměru. Vznikla přeměnou listů. V lapacím měchýřku je podtlak a každý z měchýřků má víčko opatřené titěrnými chloupky. Víčko bývá obvykle zavřené, ale když se nějaký drobný živočich (prvok, roztoč, korýš, drobný hmyz nebo jeho larva[25]) dotkne chloupků, víčko se prudce otevře a podtlakem se nasaje voda i s živočichem do měchýřku. Víčko se přiklopí, takže oběť nemůže uniknout. Celý proces trvá pouhý zlomek sekundy. Botanik Větvička v rozhlasovém pořadu použil příměr, že otevření a uzavření víčka je rychlejší než uzávěrka fotoaparátu (rychlost uzávěru pasti bublinatky je 1/160 s, běžná spoušť fotoaparátu 1/150 s). Průměrný exemplář může mít až 7000 lapacích měchýřků.[26][7]
Někteří autoři uvádějí, že se měchýřky vyvinuly v obydlí mikroorganismů, které v nich žijí a pomáhají trávit kořist.[3] S postupujícími výzkumy se zjistilo, že normálně je uvnitř měchýřků bezkyslíkaté prostředí (anoxie), které může být po nasátí okolní vody s kyslíkem na desítky minut přerušeno. Snášejí ho i fakultativně anaerobní organismy, které v měchýřcích žijí symbioticky jako komenzálové – bakterie, řasy, nálevníci, vířníci.[1]
Jiní autoři uvádějí, že si bublinatka vytváří vlastní trávicí žlázky na vnitřních stranách lapacích měchýřků a těmi tráví kořist[7] (čtyřramenné trávicí žlázy[27]).
Pasti bublinatek, přestože jsou mezi pastmi masožravých rostlin nejmenší, jsou považovány za funkčně nejdokonalejší typ.[1]
Květy
[editovat | editovat zdroj]Květy jsou souměrné, tzv. šklebivé.[24] Jsou primárně pětičetné, nápadné, většinou ve volných, hroznovitých květenstvích, která vyrůstají nad hladinu vody či substrátu. Mohou být i jednotlivé, různé velikosti a barvy. Stopka květenství mívá většinou několik šupinovitých listenů. Květní stopky vyrůstají v úžlabí listenu se dvěma listenci nebo bez nich.
Kalich je vytrvávající, dvoupyský (podrod Utricularia) nebo čtyřpyský (podrod Polypompholix se třemi druhy v Austrálii), téměř až k bázi členěný. Horní pysk je srostlý ze dvou lístků, dolní ze tří lístků.
Koruna je dvoupyská, ostruhatá. Horní pysk je srostlý ze dvou lístků, je vzpřímený, většinou celistvý nebo měkce na špičce vykrojený. Dolní pysk je srostlý ze tří lístků, je zřetelně větší než horní. Bývá dvou- až třílaločnatý nebo celistvý, většinou se zřetelně vyklenutým, někdy dvoudílným patrem uzavírajícím ústí koruny.
Tyčinky jsou dvě. Nitky jsou tlusté a krátké, přirůstající k bázi koruny mezi květní stopkou a ostruhou, s krátkými obloukovitými, sekundárně sloučenými jednopouzdrými prašníky.
Blizna je téměř přisedlá, nestejně dvoulaločná, dolní lalok je větší a delší než sotva patrný horní lalok.[7]
Plod
[editovat | editovat zdroj]Plodem je tobolka se dvěma chlopněmi. Semena jsou četná, malá, často křídlatá nebo s chlupy.[7]
Stanoviště
[editovat | editovat zdroj]Bublinatkám vyhovuje vlhké stanoviště. Často rostou ve vodě nebo v místech sezónně zaplavených, přičemž rychle osídlují dostupný prostor. Vyhledávají mělké břehy, laguny jezer a vodních toků, stále vlhké mělké písčiny, skály porostlé mechem, kmeny stromů a růžice broméliovitých rostlin. Rostou v mělké vodě, v bažinách a v kyselém písčitém substrátu s různým podílem organického humusu.[6][26]
Vhodné podmínky
[editovat | editovat zdroj]Druhy mírného pásma: 7 °C – 28 °C; tropické druhy: 10 °C – 35 °C; hlíznaté druhy: 4 °C – 38 °C; severoamerické druhy: 1 °C – 32 °C.[3]
Ohrožení a ochrana
[editovat | editovat zdroj]Ze 178 druhů bublinatek uvedených v Červeném seznamu ohrožených druhů jsou tři druhy uváděny jako klesající (decreasing): Utricularia microcalyx, U. pobeguinii a U. sandersonii.[2]
K roku 2006 bylo v ČR pět druhů (ze sedmi rostoucích v ČR) podle zákona nebo charakteru výskytu kriticky ohrožených.[28]
K roku 2017: kriticky ohrožený druh (CR) je bublinatka obecná, ohroženými druhy (EN) jsou bublinatka vícekvětá, bublinatka prostřední a bublinatka bledožlutá, zranitelným druhem (VU) je bublinatka menší, málo dotčeným druhem (LC) bublinatka jižní a druhem nevyhodnoceným (NE), resp. nevhodným pro hodnocení (NA) bublinatka tmavá.[29]
Léčitelství v českých zemích
[editovat | editovat zdroj]V lidovém léčitelství se dříve používala bublinatka jižní na rány a otoky, a to pod názvem Herba lentibulariae[25] (doslovně „nať bublinatek“). Bublinatka obecná je uváděna jako diuretikum.[30] V souvislosti s léčebnými účinky je místy zaměněn rod bublinatka (Utricularias) s lidovým názvem „bublinatka“ užívaným pro léčivou chaluhu bublinatou (Fucus vesiculosus; lidově bublinatka, mořská řasa, mořský dub).
Mýtus predace
[editovat | editovat zdroj]V České republice se v oboru rybníkářství traduje, že bublinatka obecná a bublinatka jižní jsou škůdci rybího plůdku. Podezření je však prokazatelně nesprávné, neboť ústí pastí (lapacích měchýřků) je příliš úzké, aby mohlo plůdek nasát.[7]
Biologická klasifikace
[editovat | editovat zdroj]Podrody
[editovat | editovat zdroj]- podrod Bivalvaria Kurz
- podrod Polypompholyx (Lehm.) P. Taylor 1986
- podrod Utricularia Kamiénski 1891
Zástupci
[editovat | editovat zdroj]Vodní druhy
- Utricularia aurea
- Utricularia australis
- Utricularia benjaminiana
- Utricularia biovularioides
- Utricularia bremii
- Utricularia cymbantha
- Utricularia fibrosa
- Utricularia foliosa
- Utricularia geminiscapa
- Utricularia gibba
- Utricularia hydrocarpa
- Utricularia inflata
- Utricularia inflexa
- Utricularia intermedia
- Utricularia juncea
- Utricularia minor
- Utricularia myriocista
- Utricularia neottioides
- Utricularia ochroleuca
- Utricularia olivacea
- Utricularia oliveriana
- Utricularia radiata
- Utricularia reflexa
- Utricularia resupinata
- Utricularia rigida
- Utricularia stellaris
- Utricularia stygia
- Utricularia tetraloba
- Utricularia tubulata
- Utricularia volubilis
- Utricularia vulgaris
Pozemní druhy
- Utricularia albiflora
- Utricularia amethystina
- Utricularia antennifera
- Utricularia benthamii
- Utricularia biloba
- Utricularia bisquamata
- Utricularia capensis
- Utricularia capilliflora
- Utricularia chiribiquetensis
- Utricularia costata
- Utricularia dichotoma
- Utricularia dunlopii
- Utricularia dunstaniae
- Utricularia erectiflora
- Utricularia fimbriata
- Utricularia furcellata
- Utricularia graminifolia
- Utricularia helix
- Utricularia hispida
- Utricularia laciniata
- Utricularia lateriflora
- Utricularia laxa
- Utricularia livida
- Utricularia menziesii
- Utricularia multifida
- Utricularia nana
- Utricularia nigrescens
- Utricularia parthenopipes
- Utricularia pentadactyla
- Utricularia praeterita
- Utricularia prehensilis
- Utricularia pubescens
- Utricularia purpureocaerulea
- Utricularia pusilla
- Utricularia recta
- Utricularia sandersonii
- Utricularia scandens
- Utricularia simulans
- Utricularia spiralis
- Utricularia subulata
- Utricularia tenella
- Utricularia trichophylla
- Utricularia tricolor
- Utricularia tridentata
- Utricularia uliginosa
- Utricularia uniflora
- Utricularia violacea
- Utricularia westonii
Orchidioidní druhy
- Utricularia alpina
- Utricularia asplundii
- Utricularia brachiata
- Utricularia calycifida
- Utricularia campbelliana
- Utricularia endresii
- Utricularia forrestii
- Utricularia humboldtii
- Utricularia jamesoniana
- Utricularia longifolia
- Utricularia mannii
- Utricularia multicaulis
- Utricularia nelumbifolia
- Utricularia nephrophylla
- Utricularia praelonga
- Utricularia quelchii
- Utricularia reniformis
- Utricularia striatula
- Utricularia unifolia
Nezařazené bublinatky
- Utricularia adpressa
- Utricularia albocaerulea
- Utricularia andongensis
- Utricularia appendiculata
- Utricularia arcuata
- Utricularia arenaria *
- Utricularia arnhemica
- Utricularia aureomaculata
- Utricularia beaugleholei
- Utricularia bifida
- Utricularia blanchetii
- Utricularia bosminifera
- Utricularia bracteata
- Utricularia breviscapa
- Utricularia buntingiana
- Utricularia caerulea
- Utricularia cecilii
- Utricularia cheiranthos
- Utricularia chiakiana
- Utricularia choristotheca
- Utricularia christopheri
- Utricularia chrysantha
- Utricularia circumvoluta
- Utricularia cornuta
- Utricularia corynephora
- Utricularia cucullata
- Utricularia delicatula
- Utricularia delphinioides
- Utricularia determannii
- Utricularia dimorphantha
- Utricularia firmula
- Utricularia fistulosa
- Utricularia flaccida
- Utricularia floridana
- Utricularia foveolata
- Utricularia fulva
- Utricularia garrettii
- Utricularia geminiloba
- Utricularia geoffrayi
- Utricularia georgei
- Utricularia guyanensis
- Utricularia hamiltonii
- Utricularia heterochroma
- Utricularia heterosepala
- Utricularia hintonii
- Utricularia hirta
- Utricularia holtzei
- Utricularia huntii
- Utricularia inaequalis
- Utricularia incisa
- Utricularia involvens
- Utricularia kamienskii
- Utricularia kenneallyi
- Utricularia kimberleyensis
- Utricularia kumaonensis
- Utricularia lasiocaulis
- Utricularia lazulina
- Utricularia leptoplectra
- Utricularia leptorhyncha
- Utricularia letestui
- Utricularia limosa
- Utricularia lloydii
- Utricularia longeciliata
- Utricularia macrocheilos
- Utricularia macrorhiza
- Utricularia macrorhiza
- Utricularia malabarica
- Utricularia meyeri
- Utricularia microcalyx
- Utricularia micropetala
- Utricularia minutissima
- Utricularia mirabilis
- Utricularia monanthos
- Utricularia moniliformis
- Utricularia muelleri
- Utricularia naviculata
- Utricularia nervosa
- Utricularia odontosepala
- Utricularia odorata
- Utricularia panamensis
- Utricularia paulineae
- Utricularia peranomala
- Utricularia perversa
- Utricularia petersoniae
- Utricularia physoceras
- Utricularia pierrei
- Utricularia platensis
- Utricularia pobeguinii
- Utricularia poconensis
- Utricularia podadena
- Utricularia polygaloides
- Utricularia praelonga
- Utricularia praetermissa
- Utricularia pulchra
- Utricularia punctata
- Utricularia purpurea
- Utricularia quinquedentata
- Utricularia raynalii
- Utricularia reticulata
- Utricularia rhododactylos
- Utricularia salwinensis
- Utricularia sandwithii
- Utricularia schultesii
- Utricularia simplex
- Utricularia singeriana
- Utricularia smithiana
- Utricularia spruceana
- Utricularia stanfieldii
- Utricularia steenisii
- Utricularia steyermarkii
- Utricularia striata
- Utricularia subramanyamii
- Utricularia tenuissima
- Utricularia terrae-reginae
- Utricularia tortilis
- Utricularia tridactyla
- Utricularia triflora
- Utricularia triloba
- Utricularia troupinii
- Utricularia viscosa
- Utricularia vitellina
- Utricularia warburgii
- Utricularia warmingii
- Utricularia welwitschii
- Utricularia wightiana
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d ADAMEC, Lubomír. Naše druhy masožravých rostlin bublinatek. Živa. 2008, č. 4 s. 156. ISSN 0044-4812. Dostupné také z: https://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/nase-druhy-masozravych-rostlin-bublinatek.pdf
- ↑ a b Utricularia. In: IUCN 2024. The IUCN Red List of Threatened Species, Version 2023-1 [online]. ISSN 2307-8235. Dostupné z: https://www.iucnredlist.org/search?query=Utricularia&searchType=species
- ↑ a b c Rostliny: [obrazová encyklopedie rostlin celého světa]. V Praze: Knižní klub, 2006. 512 s. ISBN 80-242-1579-9. S. 424–441.
- ↑ SOCHA, Vladimír. Podivíni zeleného světa: Pět bizarních zástupců rostlinné říše. 100+1 zahraniční zajímavost [online]. 26.04.2021 [cit. 20. 2. 2024]. Dostupné z: https://www.stoplusjednicka.cz/podivini-zeleneho-sveta-pet-bizarnich-zastupcu-rostlinne-rise
- ↑ Utricularia - Bublinatka. In: Herbář Wendys [online]. [2015], [cit. 20. 2. 2024]. Dostupné z: https://botanika.wendys.cz/index.php/component/tags/tag/utricularia
- ↑ a b c d e [PÁSEK, Kamil]. Bublinatka (Utricularia). In: Masožravé rostliny neboli masožravky – zelení dravci v rostlinné říši [online]. ©2024, [cit. 20. 2. 2024]. Dostupné z: https://www.masozravky.com/rody/bublinatka.php
- ↑ a b c d e f g h SLAVÍK, Bohumil, ed. Květena České republiky. 6. 1. vyd. Praha: Academia, 2000. 770 s. ISBN 80-200-0306-1.
- ↑ Bublinatka opomíjená. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2024 [cit. 20. 2. 2024]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id62926/
- ↑ FRANK, David. Utricularia ochroleuca R. Hartman – bublinatka bledožlutá. In: Botany.cz [online]. 1. 6. 2009 [cit. 22. 2. 2024]. Dostupné z: https://botany.cz/cs/utricularia-vulgaris/
- ↑ STUDNIČKA, Miloslav. Utricularia – sbírkové rarity. Živa. 1992, č. 1, s. 20. ISSN 0044-4812.
- ↑ a b STUDNIČKA, Miloslav. Cristo Redentor z pohledu botanického. Živa. 2016, č. 1, s. 26. ISSN 0044-4812.
- ↑ STUDNIČKA, Miloslav. Masožravé rostliny rodu Utricularia III. – orchidoidní druhy. In: Masožravé rostliny neboli masožravky – zelení dravci v rostlinné říši [online]. [22. dubna 2007], [cit. 20. 2. 2024]. Dostupné z: https://www.masozravky.com/ostatni/originalni-clanky-ziva/mr-rodu-utricularia-3.php
- ↑ UHER, Jiří. Utricularia alpina Jacq. – bublinatka horská. In: Botany.cz [online]. 12. 9. 2023 [cit. 22. 2. 2024]. Dostupné z: https://botany.cz/cs/utricularia-alpina/
- ↑ Krása, Petr. Utricularia australis R. Br. – bublinatka jižní / bublinatka nebadaná. In: Botany.cz [online]. 18. 7. 2007 [cit. 22. 2. 2024]. Dostupné z: https://botany.cz/cs/utricularia-australis/
- ↑ UHER, Jiří. Utricularia nelumbifolia Gardner – bublinatka lotosolistá. In: Botany.cz [online]. 13. 9. 2023 [cit. 22. 2. 2024]. Dostupné z: https://botany.cz/cs/utricularia-nelumbifolia/
- ↑ MRÁZEK, Tomáš. Utricularia minor L. – bublinatka menší / bublinatka menšia. In: Botany.cz [online]. 18. 7. 2011 [cit. 22. 2. 2024]. Dostupné z: https://botany.cz/cs/utricularia-minor/
- ↑ FRANK, David. Utricularia vulgaris L. – bublinatka obecná / bublinatka obyčajná. In: Botany.cz [online]. 20. 7. 2009 [cit. 22. 2. 2024]. Dostupné z: https://botany.cz/cs/utricularia-vulgaris/
- ↑ KESL, Michael. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2024 [cit. 24. 2. 2024]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id62858/
- ↑ HOSKOVEC, Ladislav. Utricularia pubescens Sm. – bublinatka. In: Botany.cz [online]. 19. 3. 2017 [cit. 22. 2. 2024]. Dostupné z: https://botany.cz/cs/utricularia-pubescens/
- ↑ DÍTĚ, Daniel. Utricularia intermedia Hayne – bublinatka prostřední / bublinatka prostredná. In: Botany.cz [online]. 23. 8. 2010 [cit. 22. 2. 2024]. Dostupné z: https://botany.cz/cs/utricularia-intermedia/
- ↑ UHER, Jiří. Utricularia sandersonii Oliv. – bublinatka Sandersonova. In: Botany.cz [online]. 14. 9. 2023 [cit. 22. 2. 2024]. Dostupné z: https://botany.cz/cs/utricularia-sandersonii/
- ↑ DÍTĚ, Daniel. Utricularia stygia G. Thor – bublinatka tmavá. In: Botany.cz [online]. 9. 4. 2021 [cit. 22. 2. 2024]. Dostupné z: https://botany.cz/cs/utricularia-stygia/
- ↑ GRULICH, Vít. UTRICULARIA BREMII Heer – bublinatka vícekvětá / bublinatka Bremova. In: Botany.cz [online]. 23. 7. 2011 [cit. 19. 12. 2024]. Dostupné z: https://botany.cz/cs/utricularia-bremii/
- ↑ a b STUDNIČKA, [Miloslav]. Utricularia. In: MAREČEK, František, ed. Zahradnický slovník naučný. 3, CH–M. Praha: ÚZPI, 1994, s. 552–553. ISBN 80-85120-62-3.
- ↑ a b Utricularia australis – bublinatka jižní. In: Herbář Wendys [online]. 4. červen 2015 [cit. 20. 2. 2024]. Dostupné z: https://botanika.wendys.cz/index.php/14-herbar-rostlin/475-utricularia-australis-bublinatka-jizni
- ↑ a b VANĚK, Vlastimil a STODOLA, Jiří. Vodní a vlhkomilné rostliny. 1. vyd. Praha: SZN, 1987. 305 s.
- ↑ STUDNIČKA, Miloslav. Masožravé rostliny rodu Utricularia I. In: Masožravé rostliny neboli masožravky – zelení dravci v rostlinné říši [online]. [22. dubna 2007], [cit. 20. 2. 2024]. Dostupné z: https://www.masozravky.com/ostatni/originalni-clanky-ziva/mr-rodu-utricularia-1.php
- ↑ ADAMEC, Lubomír. Zvláštnosti výživy masožravých rostlin. 2. Vodní druhy. Živa. 2006, č. 3 s. 105. ISSN 0044-4812. Dostupné také z: https://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/zvlastnosti-vyzivy-masozravych-rostlin-2-vodni-dru.pdf
- ↑ CHOBOT, Karel, ed. a GRULICH, Vít, ed. Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Cévnaté rostliny. Praha: AOPK ČR, 2017, s. 87, 98, 104, 123, 124 a 125. ISBN 978-80-88076-47-6. Dostupné také z: https://portal.nature.cz/publik_syst/files/rl_cevnate2017.pdf Archivováno 12. 6. 2020 na Wayback Machine.
- ↑ Bublinatka obecná. In: Liber Herbarum Minor (česky) [online]. Rev.07-10-2018 [cit. 20. 2. 2024]. Dostupné z: http://www.liberherbarum.com/Minor/CZ/Pn4736.htm
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- ADAMEC, Lubomír. Naše druhy masožravých rostlin bublinatek. Živa. 2008, č. 4 s. 156–159. 113–116. ISSN 0044-4812. Dostupné také z: https://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/nase-druhy-masozravych-rostlin-bublinatek.pdf
- ADAMEC, Lubomír. Zvláštnosti výživy masožravých rostlin. 1. Suchozemské druhy. Živa. 2006, č. 2 s. 57–59. ISSN 0044-4812. Dostupné také z: https://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/zvlastnosti-vyzivy-masozravych-rostlin-1-suchozems.pdf
- ADAMEC, Lubomír. Zvláštnosti výživy masožravých rostlin. 2. Vodní druhy. Živa. 2006, č. 3 s. 105–107. ISSN 0044-4812. Dostupné také z: https://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/zvlastnosti-vyzivy-masozravych-rostlin-2-vodni-dru.pdf
- CHOBOT, Karel, ed. a GRULICH, Vít, ed. Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Cévnaté rostliny = Red list of threatened species of the Czech republic. Vascular plants. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2017. 178 s. ISBN 978-80-88076-47-6. Příroda. 2017, č. 35. ISSN 1211-3603. Dostupné také z: https://portal.nature.cz/publik_syst/files/rl_cevnate2017.pdf Archivováno 12. 6. 2020 na Wayback Machine.
- JOHN, Radek. Masožravá bublinatka nevede zbytečnou DNA. Jak to? Týden.cz [online]. 14.05.2013 [cit. 20. 2. 2024]. Dostupné z: https://www.tyden.cz/rubriky/veda/priroda/masozrava-bublinatka-nevede-zbytecnou-dna-jak-to_270147.html
- MAREČEK, František, ed. Zahradnický slovník naučný. 5, R–Ž. 1. vyd. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 2001. 674 s., 56 s. barev. obr. příl. ISBN 80-7271-075-3.
- PODUBSKÝ, Václav. Vodní, bažinné a pobřežní rostliny: výskyt, život a význam, zvláště v rybářství. 1. vyd. V Praze: Ministerstvo zemědělství republiky Československé, 1948. 193 s. Publikace ministerstva zemědělství, roč. 1948, č. 119.
- RYSTONOVÁ, Ida. Průvodce lidovými názvy rostlin: i jiných léčivých přírodnin a jejich produktů. Praha: Academia, 2007. 735 s. ISBN 978-80-200-1332-3.
- SIROVÁ, Dagmara; BÁRTA, Jiří; ŠIMEK, Karel; POSCH, Thomas; PECH, Jiří; STONE, James; BOROVEC, Jakub; ADAMEC, Lubomír & VRBA, Jaroslav. Hunters or farmers? Microbiome characteristics help elucidate the diet composition in an aquatic carnivorous plant. [Myslivci nebo zemědělci? Charakteristiky mikrobiomu pomáhají objasnit složení potravy vodní masožravé rostliny.] Microbiome [online]. 2018, vol. 6, article no. 225. Dostupné z: https://doi.org/10.1186/s40168-018-0600-7
- SLAVÍK, Bohumil, ed. Květena České republiky. 6. 1. vyd. Praha: Academia, 2000. 770 s. ISBN 80-200-0306-1.
- STUDNIČKA, Miloslav. Cristo Redentor z pohledu botanického. Živa. 2016, č. 1, s. 23–26. ISSN 0044-4812. Dostupné také z: https://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/cristo-redentor-z-pohledu-botanickeho.pdf
- STUDNIČKA, Miloslav. Masožravé rostliny rodu Utricularia I. In: Masožravé rostliny neboli masožravky – zelení dravci v rostlinné říši [online]. [22. dubna 2007], [cit. 20. 2. 2024]. Dostupné z: https://www.masozravky.com/ostatni/originalni-clanky-ziva/mr-rodu-utricularia-1.php
- STUDNIČKA, Miloslav. Masožravé rostliny rodu Utricularia II. – Terestrické druhy. In: Masožravé rostliny neboli masožravky – zelení dravci v rostlinné říši [online]. [22. dubna 2007], [cit. 20. 2. 2024]. Dostupné z: https://www.masozravky.com/ostatni/originalni-clanky-ziva/mr-rodu-utricularia-2.php
- STUDNIČKA, Miloslav. Masožravé rostliny rodu Utricularia III. – orchidoidní druhy. In: Masožravé rostliny neboli masožravky – zelení dravci v rostlinné říši [online]. [22. dubna 2007], [cit. 20. 2. 2024]. Dostupné z: https://www.masozravky.com/ostatni/originalni-clanky-ziva/mr-rodu-utricularia-3.php
- STUDNIČKA, Miloslav. Masožravé rostliny rodu Utricularia IV. – vodní druhy. In: Masožravé rostliny neboli masožravky – zelení dravci v rostlinné říši [online]. [22. dubna 2007], [cit. 20. 2. 2024]. Dostupné z: https://www.masozravky.com/ostatni/originalni-clanky-ziva/mr-rodu-utricularia-4.php
- STUDNIČKA, Miloslav. Masožravé rostliny rodu Utricularia I. Živa. 1990, č. 1, s. 18–23. ISSN 0044-4812.
- STUDNIČKA, Miloslav. Masožravé rostliny rodu Utricularia II. Terestrické druhy. Živa. 1990, č. 2, s. 64–68. ISSN 0044-4812.
- STUDNIČKA, Miloslav. Masožravé rostliny rodu Utricularia III. Orchidoidní druhy. Živa. 1990, č. 3 s. 113–116. ISSN 0044-4812.
- STUDNIČKA, Miloslav. Masožravé rostliny rodu Utricularia IV. Vodní druhy. Živa. 1990, č. 4, s. 157–161. ISSN 0044-4812.
- STUDNIČKA, Miloslav. Utricularia – sbírkové rarity. In: Masožravé rostliny neboli masožravky – zelení dravci v rostlinné říši [online]. [©1992], [cit. 20. 2. 2024]. Dostupné z: https://www.masozravky.com/ostatni/originalni-clanky-ziva/utricularia-sbirkove-rarity.php
- STUDNIČKA, Miloslav. Utricularia – sbírkové rarity. Živa. 1992, č. 1, s. 18–20. ISSN 0044-4812.
- VANĚK, Vlastimil a STODOLA, Jiří. Vodní a vlhkomilné rostliny. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1987. 305 s. 100 nejkrásnějších. Rostlinná výroba.
Související články
[editovat | editovat zdroj]- Hydrofyt
- Chráněná krajinná oblast Poodří
- Mokřad
- Mokřady Liběchovky a Pšovky
- Polanská niva
- Rašeliniště
- Řežabinec
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- masožravky.com (Pavel Pásek)
- https://web.archive.org/web/20170701182834/http://mrjs.iplace.cz/menu/rody-mr/utricularia bublinatky, popis aj. (Jakub Štěpán)]
- rod bublinatka, Darwiniana – česká společnost pěstitelů masožravých rostlin
- Green Hunters – fotografie
- naturfoto.cz – fotografie
- Kateřina MAŘÍKOVÁ. Bublinatky na Chebsku – ekologické nároky. Seminární práce. Gymnázium Cheb [dostupná část; revid. 2009]
- BioLib.cz – taxonomie
- Botany.cz, druhy (1)
- Botany.cz, druhy (2)
- Hradecké Polabí, Na Plachtě – přírodní památka Naděžda Gutzerová, 23. 9. 2013
- Utricularia alpina × campbelliana
- rytina bublinatky prostřední Johann Georg Sturm: Deutschlands Flora in Abbildungen, 1796; rytec Jacob Sturm
- mrjs.iplace.cz Archivováno 1. 2. 2014 na Wayback Machine.(česky)[nedostupný zdroj]
- ŠTĚPÁN, Jakub. Masožravé rostliny v České republice. Masožravé rostliny JS – Masožravky: stránky Jakuba Štěpána s převážně masožravou tematikou [online]. webgarden, rev. 24.06.2009 [cit. 24.06.2009]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-22.
- Obrázky, zvuky či videa k tématu bublinatka na Wikimedia Commons
- Galerie bublinatka na Wikimedia Commons
- Taxon Utricularia ve Wikidruzích
- Encyklopedické heslo Utricularia v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
- Masožravé rostliny
- Bublinatkovité
- Flóra Česka
- Flóra Arabského poloostrova
- Flóra Austrálie
- Flóra Brazílie
- Flóra Číny
- Flóra Indického subkontinentu
- Flóra Indočíny
- Flóra jihovýchodní Asie
- Flóra jihovýchodní Evropy
- Flóra jihovýchodu USA
- Flóra jihozápadní Asie
- Flóra jihozápadní Evropy
- Flóra jihozápadu USA
- Flóra jihu Jižní Ameriky
- Flóra jižní Afriky
- Flóra jižní tropické Afriky
- Flóra Karibiku
- Flóra Mexika
- Flóra Mongolska
- Flóra Nového Zélandu
- Flóra Papuasie
- Flóra ruského Dálného východu
- Flóra severní Afriky
- Flóra severní Evropy
- Flóra severovýchodní tropické Afriky
- Flóra severovýchodu USA
- Flóra severozápadu USA
- Flóra severu Jižní Ameriky
- Flóra Sibiře
- Flóra Střední Ameriky
- Flóra Střední Asie
- Flóra střední Evropy
- Flóra středojihu USA
- Flóra středoseveru USA
- Flóra středozápadní tropické Afriky
- Flóra subarktické Ameriky
- Flóra Tichomoří
- Flóra východní Asie
- Flóra východní Evropy
- Flóra východní Kanady
- Flóra východní tropické Afriky
- Flóra západní Kanady
- Flóra západní tropické Afriky
- Flóra západního Indického oceánu
- Flóra západu Jižní Ameriky