Přeskočit na obsah

Bublinatka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxBublinatka
alternativní popis obrázku chybí
Rytina bublinatky prostřední (Deutschlands Flora in Abbildungen Tafeln, 1796)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleďbublinatkovité (Lentibulariaceae)
Rodbublinatka (Utricularia)
L., 1753
Areál rozšíření
Podrody
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bublinatka (Utricularia) je nejhojněji zastoupený rod masožravých rostlin. Zahrnuje nejméně 220 druhů a je rozšířen ve všech klimatických pásmech od Antarktidy po tropy s výjimkou nejsušších oblastí a mnoha ostrovů. Přes 80 druhů je endemických. Většina druhů roste v tropech a subtropech Jižní Ameriky, výrazně méně v mírném pásu. V Evropě roste sedm či osm druhů, z nichž všechny patří mezi vodní rostliny. Jméno tohoto velmi přizpůsobivého rodu je odvozeno od malých patiček (o průměru 0,2–12 mm), které vyrůstají podél stonků a listů. Zastoupení rodu ve volné přírodě, zejména v bažinatých oblastech klesá kvůli znečištění prostředí a kvůli ztrátě původního prostředí.[1][2][3][4][5] V České republice roste ve volné přírodě sedm druhů, přičemž všechny jsou vodními rostlinami.

Utricularia minor, bublinatka menší
Stonek s lapacími měchýřky
Lapací měchýřek
Lapací měchýřek bublinatek
Přezimovací pupeny (turiony) bublinatky obecné (Utricularia vulgaris)
Utricularia minor, bublinatka menší; Godičevo, Slovinsko

Tropické a subtropické bublinatky vegetují celoročně, zatímco v mírném podnebném pásu přes zimu tzv. zatahují do přezimovacího pupenu. Období sucha přečkávají některé druhy pomocí semen, jiné druhy tvoří hlízy. Bublinatky chytají drobné zemní a vodní živočichy do specializovaných pastí, které kořist nasají a uvězní.[6]

Bublinatky lze poměrně snadno pěstovat a množit. Pěstitelé si tento rod oblíbili především kvůli krásným květům, které připomínají květy hledíků a orchidejí. Hodí se k osazování pokojových vitrín i jako doplněk k ostatním masožravým rostlinám.[6]

Taxonomie

[editovat | editovat zdroj]

Vědecké synonymum: Tetralobus A. DC.

Bublinatka někdy vedená pod jménem Utricularia exoleta je ve skutečnosti bublinatka opomíjená (Utricularia gibba), nejrozšířenější druh rodu Utricularia, který se rozpadá na dva poddruhy:

  • Utricularia gibba var. gibba má květy velikosti 8–20 mm a ostruhu kratší nebo nepatrně delší než dolní pysk;
  • Utricularia gibba var. exoleta (bublinatka opomíjená) má květy velikosti 4–8 mm a ostruhu zřetelně delší (až o 1/3) než dolní pysk koruny.

Oba poddruhy rostou a kvetou při dobrém oslunění v mělké vodě nebo ve spleti plovoucích vodních rostlin nebo jako bahenní rostliny. V našich vodách v přírodě obvykle nepřezimují, vyskytují se však v termálních vodách na Slovensku (Bojnice) a v Maďarsku (Hévíz).[7][8]

Národní jméno

[editovat | editovat zdroj]

Národní jméno v češtině mají bublinatky:

Základní rozlišování bublinatek

[editovat | editovat zdroj]

Bublinatky lze dělit na:[6]

  • vodní – rostliny až 1,5 m dlouhé a rozvětvené;
  • pozemní (terestrické) – rostliny rostou v bohatých svěže zelených trsech, porosty tvoří drobné úzkolisté prýty;
    • skalní (epilitické);[1]
  • přisedavé (epifytické) – rostliny s robustnějšími listy a většinou orchidejovitými velkými květy;
  • hlíznaté – rostliny, které vytvářejí podzemní hlízy, aby přečkaly období sucha.

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Bublinatky jsou vodní, bažinaté či terestrické (pozemní) vytrvalé nebo jednoleté rostliny, mimo území České republiky i epifytické rostliny. Jsou přizpůsobeny kolísání vodní hladiny a mají rády vysokou vzdušnou vlhkost. Období sucha přečkávají některé druhy jen pomocí semen, jiné druhy tvoří hlízy.[6]

Vegetativní části bublinatek jsou dalekosáhle morfologicky přeměněné.[24]

Stonek a kořeny

[editovat | editovat zdroj]

Prýty vodních druhů plují při povrchu vodní hladiny. Jsou bez kořenů nebo vytvářejí jen rhizoidy. K uchycení v půdním prostředí mají některé druhy speciální nezelené prýty s lapacími měchýřky, které pronikají do bahnitého substrátu. Prýty jsou většinou větvené. Na koncích větví se u druhů mírného pásu na zimu vytvářejí kulovité, 1–20 mm dlouhé zimní pupeny (turiony), které se oddělují od hynoucího prýtu a přezimují u dna.

Při nedostatku kyslíku a oxidu uhličitého v přehřáté vodě se vytvářejí tzv. dýchací prýty. Jsou to tenké, 2–20 cm dlouhé, k hladině stočené útvary s 5–16 podlouhle vejčitými, 1–2,5 mm dlouhými šupinovitými listy. Vynořují se nad vodu.[7]

Utricularia alpina, bublinatka horská
Utricularia alpina, bublinatka horská
Barevně atraktivní květ Utricularia calycifida
Utricularia bremii, bublinatka vícekvětá
Utricularia bifida v mokřadu Imō, Japonsko
Utricularia gibba

Listy

[editovat | editovat zdroj]

Listy jsou střídavé, řapíkaté i přisedlé, členité až celokrajné (druhy rostoucí v ČR mají listy členité pouze v čárkovité až nitkovité úkrojky), někdy štítnaté, opatřené více či méně přisedlými, vakovitými lapacími měchýřky.[7]

Lapací měchýřky

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku lapací měchýřek.

Každá past tvaru měchýřku je velká 0,5–4,0 mm v průměru. Vznikla přeměnou listů. V lapacím měchýřku je podtlak a každý z měchýřků má víčko opatřené titěrnými chloupky. Víčko bývá obvykle zavřené, ale když se nějaký drobný živočich (prvok, roztoč, korýš, drobný hmyz nebo jeho larva[25]) dotkne chloupků, víčko se prudce otevře a podtlakem se nasaje voda i s živočichem do měchýřku. Víčko se přiklopí, takže oběť nemůže uniknout. Celý proces trvá pouhý zlomek sekundy. Botanik Větvička v rozhlasovém pořadu použil příměr, že otevření a uzavření víčka je rychlejší než uzávěrka fotoaparátu (rychlost uzávěru pasti bublinatky je 1/160 s, běžná spoušť fotoaparátu 1/150 s). Průměrný exemplář může mít až 7000 lapacích měchýřků.[26][7]

Někteří autoři uvádějí, že se měchýřky vyvinuly v obydlí mikroorganismů, které v nich žijí a pomáhají trávit kořist.[3] S postupujícími výzkumy se zjistilo, že normálně je uvnitř měchýřků bezkyslíkaté prostředí (anoxie), které může být po nasátí okolní vody s kyslíkem na desítky minut přerušeno. Snášejí ho i fakultativně anaerobní organismy, které v měchýřcích žijí symbioticky jako komenzálové – bakterie, řasy, nálevníci, vířníci.[1]

Jiní autoři uvádějí, že si bublinatka vytváří vlastní trávicí žlázky na vnitřních stranách lapacích měchýřků a těmi tráví kořist[7] (čtyřramenné trávicí žlázy[27]).

Pasti bublinatek, přestože jsou mezi pastmi masožravých rostlin nejmenší, jsou považovány za funkčně nejdokonalejší typ.[1]

Květy

[editovat | editovat zdroj]

Květy jsou souměrné, tzv. šklebivé.[24] Jsou primárně pětičetné, nápadné, většinou ve volných, hroznovitých květenstvích, která vyrůstají nad hladinu vody či substrátu. Mohou být i jednotlivé, různé velikosti a barvy. Stopka květenství mívá většinou několik šupinovitých listenů. Květní stopky vyrůstají v úžlabí listenu se dvěma listenci nebo bez nich.

Kalich je vytrvávající, dvoupyský (podrod Utricularia) nebo čtyřpyský (podrod Polypompholix se třemi druhy v Austrálii), téměř až k bázi členěný. Horní pysk je srostlý ze dvou lístků, dolní ze tří lístků.

Koruna je dvoupyská, ostruhatá. Horní pysk je srostlý ze dvou lístků, je vzpřímený, většinou celistvý nebo měkce na špičce vykrojený. Dolní pysk je srostlý ze tří lístků, je zřetelně větší než horní. Bývá dvou- až třílaločnatý nebo celistvý, většinou se zřetelně vyklenutým, někdy dvoudílným patrem uzavírajícím ústí koruny.

Tyčinky jsou dvě. Nitky jsou tlusté a krátké, přirůstající k bázi koruny mezi květní stopkou a ostruhou, s krátkými obloukovitými, sekundárně sloučenými jednopouzdrými prašníky.

Blizna je téměř přisedlá, nestejně dvoulaločná, dolní lalok je větší a delší než sotva patrný horní lalok.[7]

Plod

[editovat | editovat zdroj]

Plodem je tobolka se dvěma chlopněmi. Semena jsou četná, malá, často křídlatá nebo s chlupy.[7]

Stanoviště

[editovat | editovat zdroj]

Bublinatkám vyhovuje vlhké stanoviště. Často rostou ve vodě nebo v místech sezónně zaplavených, přičemž rychle osídlují dostupný prostor. Vyhledávají mělké břehy, laguny jezer a vodních toků, stále vlhké mělké písčiny, skály porostlé mechem, kmeny stromů a růžice broméliovitých rostlin. Rostou v mělké vodě, v bažinách a v kyselém písčitém substrátu s různým podílem organického humusu.[6][26]

Utricularia cornuta
Utricularia striatula
Utricularia blanchetti s kořistí
Utricularia blanchetti

Vhodné podmínky

[editovat | editovat zdroj]

Druhy mírného pásma: 7 °C – 28 °C; tropické druhy: 10 °C – 35 °C; hlíznaté druhy: 4 °C – 38 °C; severoamerické druhy: 1 °C – 32 °C.[3]

Ohrožení a ochrana

[editovat | editovat zdroj]

Ze 178 druhů bublinatek uvedených v Červeném seznamu ohrožených druhů jsou tři druhy uváděny jako klesající (decreasing): Utricularia microcalyx, U. pobeguinii a U. sandersonii.[2]

K roku 2006 bylo v ČR pět druhů (ze sedmi rostoucích v ČR) podle zákona nebo charakteru výskytu kriticky ohrožených.[28]

K roku 2017: kriticky ohrožený druh (CR) je bublinatka obecná, ohroženými druhy (EN) jsou bublinatka vícekvětá, bublinatka prostřední a bublinatka bledožlutá, zranitelným druhem (VU) je bublinatka menší, málo dotčeným druhem (LC) bublinatka jižní a druhem nevyhodnoceným (NE), resp. nevhodným pro hodnocení (NA) bublinatka tmavá.[29]

Léčitelství v českých zemích

[editovat | editovat zdroj]

V lidovém léčitelství se dříve používala bublinatka jižní na rány a otoky, a to pod názvem Herba lentibulariae[25] (doslovně „nať bublinatek“). Bublinatka obecná je uváděna jako diuretikum.[30] V souvislosti s léčebnými účinky je místy zaměněn rod bublinatka (Utricularias) s lidovým názvem „bublinatka“ užívaným pro léčivou chaluhu bublinatou (Fucus vesiculosus; lidově bublinatka, mořská řasa, mořský dub).

Mýtus predace

[editovat | editovat zdroj]

V České republice se v oboru rybníkářství traduje, že bublinatka obecná a bublinatka jižní jsou škůdci rybího plůdku. Podezření je však prokazatelně nesprávné, neboť ústí pastí (lapacích měchýřků) je příliš úzké, aby mohlo plůdek nasát.[7]

Biologická klasifikace

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Seznam druhů rodu bublinatka.

Podrody

[editovat | editovat zdroj]
  • podrod Bivalvaria Kurz
  • podrod Polypompholyx (Lehm.) P. Taylor 1986
  • podrod Utricularia Kamiénski 1891

Zástupci

[editovat | editovat zdroj]

Vodní druhy

Pozemní druhy

Orchidioidní druhy

Nezařazené bublinatky

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d ADAMEC, Lubomír. Naše druhy masožravých rostlin bublinatek. Živa. 2008, č. 4 s. 156. ISSN 0044-4812. Dostupné také z: https://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/nase-druhy-masozravych-rostlin-bublinatek.pdf
  2. ↑ a b Utricularia. In: IUCN 2024. The IUCN Red List of Threatened Species, Version 2023-1 [online]. ISSN 2307-8235. Dostupné z: https://www.iucnredlist.org/search?query=Utricularia&searchType=species
  3. ↑ a b c Rostliny: [obrazová encyklopedie rostlin celého světa]. V Praze: Knižní klub, 2006. 512 s. ISBN 80-242-1579-9. S. 424–441. 
  4. ↑ SOCHA, Vladimír. Podivíni zeleného světa: Pět bizarních zástupců rostlinné říše. 100+1 zahraniční zajímavost [online]. 26.04.2021 [cit. 20. 2. 2024]. Dostupné z: https://www.stoplusjednicka.cz/podivini-zeleneho-sveta-pet-bizarnich-zastupcu-rostlinne-rise
  5. ↑ Utricularia - Bublinatka. In: Herbář Wendys [online]. [2015], [cit. 20. 2. 2024]. Dostupné z: https://botanika.wendys.cz/index.php/component/tags/tag/utricularia
  6. ↑ a b c d e [PÁSEK, Kamil]. Bublinatka (Utricularia). In: Masožravé rostliny neboli masožravky – zelení dravci v rostlinné říši [online]. ©2024, [cit. 20. 2. 2024]. Dostupné z: https://www.masozravky.com/rody/bublinatka.php
  7. ↑ a b c d e f g h SLAVÍK, Bohumil, ed. Květena České republiky. 6. 1. vyd. Praha: Academia, 2000. 770 s. ISBN 80-200-0306-1.
  8. ↑ Bublinatka opomíjená. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2024 [cit. 20. 2. 2024]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id62926/
  9. ↑ FRANK, David. Utricularia ochroleuca R. Hartman – bublinatka bledožlutá. In: Botany.cz [online]. 1. 6. 2009 [cit. 22. 2. 2024]. Dostupné z: https://botany.cz/cs/utricularia-vulgaris/
  10. ↑ STUDNIČKA, Miloslav. Utricularia – sbírkové rarity. Živa. 1992, č. 1, s. 20. ISSN 0044-4812.
  11. ↑ a b STUDNIČKA, Miloslav. Cristo Redentor z pohledu botanického. Živa. 2016, č. 1, s. 26. ISSN 0044-4812.
  12. ↑ STUDNIČKA, Miloslav. Masožravé rostliny rodu Utricularia III. – orchidoidní druhy. In: Masožravé rostliny neboli masožravky – zelení dravci v rostlinné říši [online]. [22. dubna 2007], [cit. 20. 2. 2024]. Dostupné z: https://www.masozravky.com/ostatni/originalni-clanky-ziva/mr-rodu-utricularia-3.php
  13. ↑ UHER, Jiří. Utricularia alpina Jacq. – bublinatka horská. In: Botany.cz [online]. 12. 9. 2023 [cit. 22. 2. 2024]. Dostupné z: https://botany.cz/cs/utricularia-alpina/
  14. ↑ Krása, Petr. Utricularia australis R. Br. – bublinatka jižní / bublinatka nebadaná. In: Botany.cz [online]. 18. 7. 2007 [cit. 22. 2. 2024]. Dostupné z: https://botany.cz/cs/utricularia-australis/
  15. ↑ UHER, Jiří. Utricularia nelumbifolia Gardner – bublinatka lotosolistá. In: Botany.cz [online]. 13. 9. 2023 [cit. 22. 2. 2024]. Dostupné z: https://botany.cz/cs/utricularia-nelumbifolia/
  16. ↑ MRÁZEK, Tomáš. Utricularia minor L. – bublinatka menší / bublinatka menšia. In: Botany.cz [online]. 18. 7. 2011 [cit. 22. 2. 2024]. Dostupné z: https://botany.cz/cs/utricularia-minor/
  17. ↑ FRANK, David. Utricularia vulgaris L. – bublinatka obecná / bublinatka obyčajná. In: Botany.cz [online]. 20. 7. 2009 [cit. 22. 2. 2024]. Dostupné z: https://botany.cz/cs/utricularia-vulgaris/
  18. ↑ KESL, Michael. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2024 [cit. 24. 2. 2024]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id62858/
  19. ↑ HOSKOVEC, Ladislav. Utricularia pubescens Sm. – bublinatka. In: Botany.cz [online]. 19. 3. 2017 [cit. 22. 2. 2024]. Dostupné z: https://botany.cz/cs/utricularia-pubescens/
  20. ↑ DÍTĚ, Daniel. Utricularia intermedia Hayne – bublinatka prostřední / bublinatka prostredná. In: Botany.cz [online]. 23. 8. 2010 [cit. 22. 2. 2024]. Dostupné z: https://botany.cz/cs/utricularia-intermedia/
  21. ↑ UHER, Jiří. Utricularia sandersonii Oliv. – bublinatka Sandersonova. In: Botany.cz [online]. 14. 9. 2023 [cit. 22. 2. 2024]. Dostupné z: https://botany.cz/cs/utricularia-sandersonii/
  22. ↑ DÍTĚ, Daniel. Utricularia stygia G. Thor – bublinatka tmavá. In: Botany.cz [online]. 9. 4. 2021 [cit. 22. 2. 2024]. Dostupné z: https://botany.cz/cs/utricularia-stygia/
  23. ↑ FRANK, David. Utricularia vulgaris L. – bublinatka obecná / bublinatka obyčajná. In: Botany.cz [online]. 20. 7. 2009 [cit. 22. 2. 2024]. Dostupné z: https://botany.cz/cs/utricularia-vulgaris/
  24. ↑ a b STUDNIČKA, [Miloslav]. Utricularia. In: MAREČEK, František, ed. Zahradnický slovník naučný. 3, CH–M. Praha: ÚZPI, 1994, s. 552–553. ISBN 80-85120-62-3.
  25. ↑ a b Utricularia australis – bublinatka jižní. In: Herbář Wendys [online]. 4. červen 2015 [cit. 20. 2. 2024]. Dostupné z: https://botanika.wendys.cz/index.php/14-herbar-rostlin/475-utricularia-australis-bublinatka-jizni
  26. ↑ a b VANĚK, Vlastimil a STODOLA, Jiří. Vodní a vlhkomilné rostliny. 1. vyd. Praha: SZN, 1987. 305 s.
  27. ↑ STUDNIČKA, Miloslav. Masožravé rostliny rodu Utricularia I. In: Masožravé rostliny neboli masožravky – zelení dravci v rostlinné říši [online]. [22. dubna 2007], [cit. 20. 2. 2024]. Dostupné z: https://www.masozravky.com/ostatni/originalni-clanky-ziva/mr-rodu-utricularia-1.php
  28. ↑ ADAMEC, Lubomír. Zvláštnosti výživy masožravých rostlin. 2. Vodní druhy. Živa. 2006, č. 3 s. 105. ISSN 0044-4812. Dostupné také z: https://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/zvlastnosti-vyzivy-masozravych-rostlin-2-vodni-dru.pdf
  29. ↑ CHOBOT, Karel, ed. a GRULICH, Vít, ed. Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Cévnaté rostliny. Praha: AOPK ČR, 2017, s. 87, 98, 104, 123, 124 a 125. ISBN 978-80-88076-47-6. Dostupné také z: https://portal.nature.cz/publik_syst/files/rl_cevnate2017.pdf Archivováno 12. 6. 2020 na Wayback Machine.
  30. ↑ Bublinatka obecná. In: Liber Herbarum Minor (česky) [online]. Rev.07-10-2018 [cit. 20. 2. 2024]. Dostupné z: http://www.liberherbarum.com/Minor/CZ/Pn4736.htm

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Rody patřící mezi masožravé rostliny
Pravé masožravé rostliny
Nepravé masožravé rostliny
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bublinatka&oldid=23954358“