Přeskočit na obsah

Bryher

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bryher
Rodné jménoAnnie Winnifred Ellerman
Narození2. září 1894
Margate
Úmrtí28. ledna 1983 (ve věku 88 let)
Vevey
Povoláníbásnířka, spisovatelka, romanopiskyně a autorka autobiografie
Partner(ka)Hilda Doolittle
RodičeSir John Ellerman, 1st Baronet
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bryher, vlastním jménem Annie Winifred Ellerman (2. září 1894 Margate – 28. ledna 1983 Vevey) byla anglická spisovatelka a básnířka.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v rodině Johna Ellermana, který patřil k nejbohatším Angličanům, loďařům a finančníkům.[1] Její matkou byla Hannah Glover.

Jako dítě cestovala po Evropě, do Francie, Itálie a také do Egypta. Ve věku čtrnácti let byla poslána do tradiční internátní školy. Někdy kolem tohoto období se její matka a otec vzali. Když se jednou Ellermann plavil k souostroví Scilly, vymyslel název pro svůj oblíbený ostrov Bryher. Ten se stal později pseudonymem jeho dcery.

Elsa Von Freytag - Loringhoven

Ve dvacátých letech dvacátého století se Bryher stala nekonvenční osobností pařížské společnosti. Do okruhu jejích přátel patřil tehdy Ernest Hemingway, James Joyce, Gertrude Steinová, Sylvia Beach, Adrienne Monnier a Berenice Abbottová.[2] Její pozice jí umožňovala finančně podporovat chudé spisovatele včetně Jamese Joyce a Edith Sitwell. Finančně podporovala i Sylvii Beach a její známý obchod s knihami Shakespeare and Company a několik publikací. Založila filmovou společnost Pool Group. Poskytovala granty na nákup bytu v Paříži pro umělce hnutí dada, například pro umělkyni Elsu von Freytag-Loringhovenovou.[3]

Od roku 1918 měla lesbický vztah s básnířkou Hildou Doolittle lépe známou jako H.D.[4] V roce 1921 však uzavřela sňatek z povinnosti s americkým autorem Robertem McAlmonom, s nímž se rozvedla v roce 1927. Ve stejném roce se provdala za skotského spisovatele Kennetha Macphersona, s nímž sdílela svůj zájem o kinematografii. Ve Švýcarsku si manželský pár postavil sídlo ve stylu Bauhausu, který byl jejich domovem i nahrávacím studiem s názvem Kenwin. Oba také formálně adoptovali dceru H.D. Perditu. Bryher se opět rozvedla v roce 1947. Rozešla se i s H.D., ale nadále zůstaly přítelkyněmi až do smrti H.D. v roce 1961.

K jejím oblíbeným zájmům patřila psychoanalýza a kinematografie. Ve Vídni se H.D. a Bryher setkaly se Sigmundem Freudem a britským sexuologem Havelockem Ellisem. V Řecku v roce 1920 měla možnost být v kontaktu s režiséry Georgem Wilhelmem Pabstem a Sergejem Ejzenštejnem.

Od roku 1927 byly její kontakty na německou kinematografii velmi úzké. Mezi 1927 až 1933 založili Bryher a McPherson první časopis Close Up, který se zabýval filmovou kritikou a vědou. Napsala knihu Problémy kinematografie v Sovětském Rusku (1929).[5] Zasloužila se o představení nového díla Sergeje Ejznštejna anglickému publiku.

Založila i literární časopis Life and Letters Today, ve kterém zveřejňovala díla H.D. Roku 1930 vyrobila spolu s manželem experimentální film Borderline s Paulem Robesonem a H.D. v hlavních rolích.[6] Bryher si v něm sama zahrála hostinskou.[7]

Od roku 1929 žila i se svou matkou, manželem McPhersonem, H.D. a její dcerou Perditou nejprve v Territet am Genfersee, pak většinou v moderní vile Villa Kenwin v La Tour-de-Peilz u Vevey, kde měla ideální prostor k bydlení a práci, tvorbu, koncerty a oslavy.

Ve třicátých letech a během druhé světové války zachraňovala emigranty spolu s Alicí Toklasovou, družkou Gertrudy Steinové. Před válkou psala o pronásledování Židů v Německu. Během války pomáhala ve Švýcarsku lidem, kteří utíkali z Německa před nacisty. Po válce začala psát historické romány a autobiografii.

Vybraná díla

[editovat | editovat zdroj]

Poezie

[editovat | editovat zdroj]
  • Region of Lutany (1914)
  • Arrow Music (1922)

Romány

[editovat | editovat zdroj]
  • Development (1920)
  • Two Selves (1923)
  • West (1925)
  • Civilians (1927)
  • Manchester (série, 1935–1936)
  • Beowulf (1948)
  • The Fourteenth of October (1952)
  • The Player's Boy (1953)
  • Roman Wall (1954)
  • Gate to the Sea (1958)
  • Ruan (1960)[8]
  • The Coin of Carthage (1963)
  • Visa for Avalon (1965)[9]
  • This January Tale (1966)
  • The Colors of Vaud (1969)

Literatura faktu

[editovat | editovat zdroj]
  • Amy Lowell: A Critical Appreciation (1918)
  • A Picture Geography for Little Children: Part One – Asia (1925)
  • Film Problems of Soviet Russia (1929)
  • The Light-hearted Student: I German (1930 – gramatický text)
  • The Heart to Artemis: a Writer's Memoirs (1963)
  • The Days of Mars: a Memoir, 1940–1946 (1972)

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bryher na slovenské Wikipedii.

  1. ↑ Rubinstein, W.D. Men of Property (2006), page 60. ISBN 1-904863-12-4
  2. ↑ VAN VECHTEN, Carl. Extravagant Crowd [online]. [cit. 2009-03-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-06-15. 
  3. ↑ Winifred Bryher, Author, 88. The New York Times. 1983-02-01. Dostupné online [cit. 2018-01-31]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  4. ↑ BENSTOCK, Shari. Women of the Left Bank: Paris, 1900–1940. Texas: University of Texas Press, 1986. Dostupné online. ISBN 0-292-79040-6. S. 312. 
  5. ↑ WILLIAMS, Deane. Screening Coldicutt: Introduction. Screening the Past. 8 December 1997. Dostupné v archivu pořízeném dne 28 August 2006.  Archivovaná kopie. www.latrobe.edu.au [online]. [cit. 2019-04-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  6. ↑ H.D. – Art History Online Reference and Guide [online]. [cit. 2009-03-23]. Dostupné online. 
  7. ↑ LATIMER, Tirza True. Women Together / Women Apart: Portraits of Lesbian Paris. New Brunswick, NJ: Rutgers University Press, 2005. Dostupné online. ISBN 0-8135-3595-6. S. 36. 
  8. ↑ Bryher | British author. Encyclopedia Britannica. Dostupné online [cit. 2018-01-31]. (anglicky) 
  9. ↑ McCabe, Susan. "Introduction," xiii–xviii. BRYHER. Visa for Avalon. Ashfield, Mass.: Paris Press, 2004. Dostupné online. ISBN 1-930464-07-X. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • H.D. (Hilda Doolittle), Bryher, and Susan Stanford Friedman (Editor). Analyzing Freud: The Letters of H.D., Bryher, and Their Circle. New Directions Publishing Corporation, 2002. ISBN 0-8112-1499-0.
  • E. D. Lloyd-Kimbrel. “Come Again? The Contexts of Bryher’s Visa for Avalon.” Topic: The Washington and Jefferson College Review (#56: Utopias and Dystopias, 2010), 49–66.
  • E. S. Wojcik. “No Compromise with the Public Taste”?: Women, Publishing, and the Cultivation of Transatlantic Modernism. Ph.D. Diss. University of Connecticut, 2011. UMI Number: 3485426.
  • MAGEE, M.S.W., Maggie; MILLER, M.D., Diana C. Superior Guinea Pig: Bryher and Psychoanalysis [online]. 1997 [cit. 2011-09-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 27 July 2011. 
  • Arrow Music by Bryher, an electronic edition [online]. [cit. 2011-09-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-02-01. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bryher&oldid=22923541“