Bromid rtuťný
Vzhled
Bromid rtuťný | |
---|---|
Vzhled | |
Obecné | |
Systematický název | Bromid rtuťný |
Anglický název | Mercury(I) bromide |
Německý název | Quecksilber(I)-bromid |
Sumární vzorec | Hg2Br2 |
Vzhled | bílé až lehce nažloutlé krystaly nebo prášek |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 15385-58-7 |
PubChem | 24829 |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 560,99 g/mol |
Teplota sublimace | 345 °C |
Hustota | 7,678 g/cm3 |
Rozpustnost ve vodě | 4×10−6 g/100 g |
Rozpustnost v polárních rozpouštědlech | silné kyseliny alkoholy (ne) |
Rozpustnost v nepolárních rozpouštědlech | pyridin (ne) |
Součin rozpustnosti | 5,2×10−23 |
Měrná magnetická susceptibilita | −2,556 Sm−1 |
Struktura | |
Krystalová struktura | čtverečná |
Hrana krystalové mřížky | a = 465,7 pm c = 1 116 pm |
Termodynamické vlastnosti | |
Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −204,3 kJ/mol |
Standardní molární entropie S° | 218,9 JK−1mol−1 |
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | −378,1 kJ/mol |
Izobarické měrné teplo cp | 0,186 6 JK−1g−1 |
Bezpečnost | |
[1] Nebezpečí[1] | |
R-věty | R26/27/28 R33 R50/53 |
S-věty | S13 S28 S45 S60 S61 |
NFPA 704 | 0
3
0
|
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Bromid rtuťný je bílá anorganická sloučenina se vzorcem Hg2Br2, jedovatá sloučenina kyseliny bromovodíkové a rtuti. Při zahřívání se uvolňuje brom, což zabarvuje látku do žluta. Tato látka funguje jako fluorescenční látka, v UV záření svítí oranžově. Existuje mimořádně vzácný nerost s podobným složením, Hg2(Br, Cl)2.
Příprava
[editovat | editovat zdroj]Bromid rtuťný se vyrábí reakcí bromidu sodného a dusičnanu rtuťného.
|
Při zahřívání se tato látka však rozpadá na rtuť a bromid rtuťnatý.
|
Při dalším zahřívání se látka rozpadá úplně na rtuť a brom.
|
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Mercurous bromide. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu bromid rtuťný na Wikimedia Commons
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.