Přeskočit na obsah

Bromid rtuťný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bromid rtuťný
Vzhled
Vzhled
Obecné
Systematický názevBromid rtuťný
Anglický názevMercury(I) bromide
Německý názevQuecksilber(I)-bromid
Sumární vzorecHg2Br2
Vzhledbílé až lehce nažloutlé krystaly nebo prášek
Identifikace
Registrační číslo CAS15385-58-7
PubChem24829
Vlastnosti
Molární hmotnost560,99 g/mol
Teplota sublimace345 °C
Hustota7,678 g/cm3
Rozpustnost ve vodě4×10−6 g/100 g
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
silné kyseliny
alkoholy (ne)
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech
pyridin (ne)
Součin rozpustnosti5,2×10−23
Měrná magnetická susceptibilita−2,556 Sm−1
Struktura
Krystalová strukturačtverečná
Hrana krystalové mřížkya = 465,7 pm
c = 1 116 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°−204,3 kJ/mol
Standardní molární entropie S°218,9 JK−1mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°−378,1 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp0,186 6 JK−1g−1
Bezpečnost
GHS06 – toxické látky
GHS06
GHS08 – látky nebezpečné pro zdraví
GHS08
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
[1]
Nebezpečí[1]
R-větyR26/27/28 R33 R50/53
S-větyS13 S28 S45 S60 S61
NFPA 704
0
3
0
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bromid rtuťný je bílá anorganická sloučenina se vzorcem Hg2Br2, jedovatá sloučenina kyseliny bromovodíkové a rtuti. Při zahřívání se uvolňuje brom, což zabarvuje látku do žluta. Tato látka funguje jako fluorescenční látka, v UV záření svítí oranžově. Existuje mimořádně vzácný nerost s podobným složením, Hg2(Br, Cl)2.

Příprava

[editovat | editovat zdroj]

Bromid rtuťný se vyrábí reakcí bromidu sodného a dusičnanu rtuťného.

2 NaBr + Hg2(NO3)2 → Hg2Br2 + 2 NaNO3

 

 

 

 

Při zahřívání se tato látka však rozpadá na rtuť a bromid rtuťnatý.

Hg2Br2HgBr2 + Hg

 

 

 

 

Při dalším zahřívání se látka rozpadá úplně na rtuť a brom.

HgBr2Br + Hg

 

 

 

 

  1. a b Mercurous bromide. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.