Bratuchin B-11
| Bratuchin B-11 | |
|---|---|
 Bratuchin B-11 | |
| Určení | transportní vrtulník |
| Výrobce | OKB-3 Bratuchin |
| Šéfkonstruktér | Ivan Pavlovič Bratuchin |
| První let | 1948 |
| Uživatel |  SSSR |
| Vyrobeno kusů | 2 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bratuchin B-11 (rusky Братухин Б-11) byl prototyp sovětského transportního vrtulníku zkonstruovaný konstrukční kanceláří OKB-3 Bratuchin v roce 1948, zároveň její poslední typ předtím, než byla OKB v roce 1951 zrušena.[1][2]
Vývoj a konstrukce
[editovat | editovat zdroj]V roce 1947 vypsalo velení sovětského letectva výběrové řízení na výrobu třímístného vrtulníku, který měl sloužit ke spojovacím a transportním účelům. Vývojem byli pověření tři letečtí konstruktéři – Ivan Pavlovič Bratuchin vyvíjel typ Bratuchin B-11, Alexandr Sergejevič Jakovlev stroj Jakovlev Jak-100 a Michail Leontějevič Mil vrtulník GM-1 (budoucí Mil Mi-1).[3]
Stroj B-11 byl podobné konstrukce jako předchozí typ Bratuchin B-5, tedy se dvěma rotory, z nichž každý byl poháněn radiálním motorem Ivčenko AI-26.[2] Motory byly umístěny v jednotkách na koncích křídel, rotor byl vždy nad touto jednotkou.[2] Byly postaveny 2 prototypy, zalétávány byly v červnu 1948. Letové zkoušky ukázaly problém s rotory při vysokých rychlostech a zároveň s vysokými vibracemi po celém stroji.[4] V srpnu 1948 byl první prototyp uzemněn pro zkoumání. Na druhém prototypu pokračovaly v omezené míře testy, aby se našla příčina problémů.[4]
V srpnu 1948 byl vrtulník předveden na tradiční veřejné letecké přehlídce v Tušinu.[5] 13. prosince 1948 se uvolnil list na pravém rotoru druhého prototypu, což mělo za následek havárii helikoptéry a smrt dvou členů posádky.[4][5] První prototyp byl poté přestavěn, ale při letových testech v roce 1949 se vyskytly stejné obtíže.[4] Bratuchin ještě vybavil vrtulník novými rotorovými listy v roce 1950, ale vývoj byl záhy zastaven a konstrukční kancelář byla v roce 1951 zrušena.[1]
Výběrové řízení nakonec vyhrál Milův vrtulník Mi-1, který se stal první sériově vyráběnou helikoptérou v Sovětském svazu.[3] Koncepce vrtulníku s dvěma hlavními rotory na křídlech byla poté opuštěna, oživil ji znovu až Michail Leontějevič Mil u typu Mil V-12 (ještě o něco dříve Nikolaj Iljič Kamov u svého typu Ka-22, ale to byl konvertoplán).
Specifikace
[editovat | editovat zdroj]Data z The Illustrated Encyclopedia of Aircraft (Part Work 1982-1985). Orbis Publishing, 1985, str. 839
Technické údaje
[editovat | editovat zdroj]- Průměr hlavních rotorů: 10 m každý
- Délka: 9,76 m
- Prázdná hmotnost:[pozn. 1] 3 398 kg
- Maximální vzletová hmotnost: 3 950 kg[5] – 4 510 kg
- Pohon: 2× pístový motor Ivčenko AI-26GRF, 575 hp každý [5]
- Posádka: 3
Výkony
[editovat | editovat zdroj]Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Prázdná hmotnost udává hodnotu hmotnosti standardně vybavené helikoptéry bez paliva a posádky.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bratukhin B-11 na anglické Wikipedii.
- ↑ a b G. I. Kuzněcov. ОКБ Н. И. Камова. Moskva: OOO „Цeнтр авиации и Космонавтики“, 1999. ISBN 5-93316-001-6. Kapitola It all began with an autogyro, s. 14. (rusky, anglicky)
- ↑ a b c The Illustrated Encyclopedia of Aircraft. [s.l.]: Orbis Publishing, 1985. S. 839. (anglicky)
- ↑ a b FOJTÍK, Jakub. Víceúčelový vrtulník Mi-2. Cheb: Svět křídel, 2008. ISBN 978-80-86808-61-1. S. 8.
- ↑ a b c d NEMECEK, Vaclav. The History of Soviet Aircraft from 1918. Londýn: Willow Books, 1986. Dostupné online. ISBN 0-00-218033-2. S. 386-387. (anglicky)
- ↑ a b c d Jurij Savinskij: Наследники инженера Да Винчи, ОТ АЛЬФЫ ДО ОМЕГИ Archivováno 12. 11. 2013 na Wayback Machine., ISBN 978-1475107234, CreateSpace Independent Publishing Platform, 2012 (rusky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- G. I. Kuzněcov. ОКБ Н. И. Камова. Moskva: OOO „Цeнтр авиации и Космонавтики“, 1999. ISBN 5-93316-001-6. (rusky, anglicky)
- Nemecek, Vaclav (1986). The History of Soviet Aircraft from 1918. Londýn: Willow Books. ISBN 0-00-218033-2. (anglicky)
- The Illustrated Encyclopedia of Aircraft (Part Work 1982-1985). Orbis Publishing, 1985. (anglicky)
- Bill Gunston, The Osprey's Encyclopedia of Russian Aircraft, 2000 (anglicky)
- Jurij Savinskij: Наследники инженера Да Винчи, ОТ АЛЬФЫ ДО ОМЕГИ, ISBN 978-1475107234, CreateSpace Independent Publishing Platform, 2012 (rusky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bratuchin B-11 na Wikimedia Commons - (česky) Bratuchin B-11, RUSLET - velká encyklopedie ruského a čínského letectví
- (anglicky) Bratuchin B-11, Aviastar.org
