Přeskočit na obsah

Fluorid bromitý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z BrF3)
Fluorid bromitý
Struktura fluoridu bromitého
Struktura fluoridu bromitého
Obecné
Systematický názevFluorid bromitý
Anglický názevBromine trifluoride
Německý názevBromtrifluorid
Sumární vzorecBrF3
Vzhlednažloutlá kapalina
Identifikace
Registrační číslo CAS7787-71-5
PubChem24594
SMILES[F-].[F-].[F-].[Br]
InChIInChI=1S/Br.3FH/h;3*1H/p-3
Vlastnosti
Molární hmotnost136,90 g/mol
Teplota tání8,77 °C
Teplota varu125,72 °C (rozklad)
Hustota2,803 g/cm3
Struktura
Dipólový moment1,19 D
Bezpečnost
NFPA 704
0
4
3
W-OX
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fluorid bromitý je interhalogen s chemickým vzorcem BrF3. Je to nažloutlá kapalina se štiplavým zápachem.[1] Je rozpustný v kyselině sírové, ale bouřlivě reaguje s vodou a organickými sloučeninami. Má silné fluorační účinky a dokáže vystupovat jako ionizující rozpouštědlo. Využívá se při přípravě fluoridu uranového během zpracování jaderného paliva.[2]

Příprava

[editovat | editovat zdroj]

Poprvé byl připraven Paulem Lebeau v roce 1906 přímou reakcí bromu s fluorem při 20 °C:[3]

Br2 + 3 F2 → 2 BrF3

Lze jej také získat disproporcionací fluoridu bromného:[1]

3 BrF → BrF3 + Br2

Stejně jako u ClF3 a IF3 je molekula planární a má tvar písmene T. Podle teorie VSEPR má brom dva nevazebné elektronové páry. Vzdálenost bromu a axiálních fluoridů je 1,81 Å a k ekvatoriálnímu fluoridu je 1,72 Å. Úhel mezi axiálními a ekvatoriálním fluoridem je 86,2°.[4]

Vlastnosti

[editovat | editovat zdroj]

Fluorid bromitý je fluorační činidlo, slabší než ClF3. V kapalném skupenství je vodivý, díky autoionizaci:[2]

2 BrF3 ⇌ BrF +
2
  + BrF -
4
 

Mnoho iontových fluoridů se v BrF3 rozpouští za tvorby tetrafluorobromitého aniontu:[2]

KF + BrF3 → KBrF4

Kovalentní fluoridy mohou vystupovat jako akceptory fluoridu:

BrF3 + SbF5 → [BrF +
2
 ][SbF -
6
 ]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bromine trifluoride na anglické Wikipedii.

  1. a b SIMONS, J. H.; YOST, Don M.; ROGERS, M. T. Bromine(III) Fluoride (Bromine Trifluoride). Příprava vydání Ludwig F. Audrieth. Hoboken, NJ, USA: John Wiley & Sons, Inc. Dostupné online. ISBN 9780470132340, ISBN 9780470131626. DOI 10.1002/9780470132340.ch48. S. 184–186. DOI: 10.1002/9780470132340.ch48. 
  2. a b c GREENWOOD, NORMAN NEILL. Chemie prvků. Sv. 1.. 1. vyd. vyd. Praha: Informatorium 793 s., 1 příl s. ISBN 8085427389, ISBN 9788085427387. OCLC 320245801 S. 1022–1023. 
  3. LEBEAU, P. The effect of fluorine on chloride and on bromine. Annales de Chimie et de Physique. 1906, roč. 9, s. 241–263. 
  4. GUTMANN, V. Die Chemie in Bromitrifluorid. Angewandte Chemie. 1950-07-07, roč. 62, čís. 13–14, s. 312–315. Dostupné online [cit. 2019-06-07]. DOI 10.1002/ange.19500621305. (německy) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]