Přeskočit na obsah

Boris (Baranov)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jeho Přeosvícenost
Boris
Biskup kostomukšský a kemský
CírkevRuská pravoslavná církev
DiecézeKostomukša
Jmenování25. srpna 2020
PředchůdceIgnatij (Tarasov)
Zasvěcený život
Sliby2. dubna 1998
Svěcení
Jáhenské svěcení12. února 1994
světitel Michej (Charcharov)
Kněžské svěcení20. března 1994
světitel Michej (Charcharov)
Biskupské svěcení11. července 2019
světitel Kirill
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
  • Biskup někrasovský a vikář jaroslavské eparchie (2019–2020)
Osobní údaje
Rodné jménoMichail Michajlovič Baranov
(Михаил Михайлович Баранов)
ZeměRuskoRusko Rusko
Datum narození14. září 1964 (60 let)
Místo narozeníTugolesskij Bor, Ruská sovětská federativní socialistická republika
Národnostruská
Alma materKolomenský pedagogický institut
Moskevský duchovní seminář
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Boris (světským jménem: Michail Michajlovič Baranov; * 14. září 1964, Tugolesskij Bor) je ruský duchovní Ruské pravoslavné církve a biskup kostomukšský a kemský.

Narodil se 14. září 1964 v Tugolesském Boru v Moskevské oblasti. V letech 1982–1984 absolvoval vojenskou službu. Dne 28. července 1990 byl v chrámu Svaté Trojice v Kalužské oblasti pokřtěn.[1]

V letech 1987–1992 studoval na fakultě historie Kolomenského pedagogického institutu. Po studiu pracoval dva roky v pravoslavném bratrstvu při chrámu Vzkříšení Krista v Tutajevu.[1]

Roku 1994 zahájil studium na Moskevském duchovním semináři, který dokončil roku 2000. Dne 12. února 1994 byl v chrámu Feodorovské ikony Matky Boží v Jaroslavli arcibiskupem jaroslavským a rostovským Michejem (Charcharovem) rukopoložen na diákona a 20. března na jereje. Od 28. března sloužil v chrámu svatého Michaela ve vesnici Savinskoje.[1]

V letech 1995–1998 byl učitelem historie v Pravoslavné škole svatého Jana Kronštadského a v letech 1996–2004 přednášejícím všeobecné církevní historie Jaroslavského duchovního učiliště. Na učilišti působil také jako inspektor.[1]

Dne 2. dubna 1998 byl v Rostovském Borisoglebském monastýru arcibiskupem Michejem postřižen na monacha se jménem Boris na počest svatého knížete Borise Vladimiroviče.[1]

Od 17. listopadu 1999 byl představeným chrámu Zjevení Páně v Jaroslavli a tuto funkci zastával do 23. srpna 2000. Následně byl stálým klerikem tohoto chrámu.[1]

Dne 4. července 2003 byl převeden do služby ženského Kazaňského monastýru v městě Danilov a roku 2005 byl povýšen na igumena.[1]

V letech 2005–2015 působil jako zástupce vedoucího katedry teologie Jaroslavské státní pedagogické univerzity a přednášející starověkých církevních dějin.[1]

Dne 2. dubna 2007 byl převeden do služby Kazaňského chrámu v Tutajevu a 1. března 2013 se stal představeným tohoto chrámu.[1]

V letech 2013–2015 studoval na Jaroslavské univerzitě, kde získal titul magistra pedagogiky. Ve stejných letech přednášel v katechetických kurzech v rybinské eparchii. V letech 2015–2017 absolvoval odbornou rekvalifikaci v oboru teologie.[1]

Od roku 2015 působil jako prorektor akademické práce Jaroslavského duchovního semináře a o rok později byl ustanoven přednášejícím v katechetických kurzech v jaroslavské metropoli. Od roku 2017 byl starším přednášejícím katedry teologie Jaroslavské univerzity.[1]

Dne 23. července 2017 byl jmenován představeným svatého mučedníka Nikity v Jaroslavli.[1]

Dne 30. května 2019 jej Svatý synod zvolil biskupem někrasovským a vikářem jaroslavské eparchie.[2] Dne 9. června byl v Nikolo-Babajevském monastýru v Někrasovskoje povýšen metropolitou jaroslavským a rostovským Panteleimonem (Dolganovem) na archimandritu.[3]

Dne 13. června 2019 byl v chrámu Krista Spasitele v Moskvě oficiálně jmenován biskupem[4] a 11. července proběhla v chrámu Proměnění Páně Valaamského monastýru jeho biskupská chirotonie. Světiteli byli patriarcha moskevský Kirill, metropolita krutický a kolomenský Juvenalij (Pojarkov), metropolita petrohradský a ladožský Varsonofij (Sudakov), metropolita volokolamský Ilarion (Alfejev), metropolita tverský a kašinský Savva (Michejev), metropolita jaroslavský a rostovský Panteleimon (Dolganov), metropolita petrozavodský a karelský Konstantin (Gorjanov), metropolita singapurský a jihovýchodněasijský Sergij (Čašin), metropolita chersonský a západoevropský Antonij (Sevrjuk), arcibiskup kaliningradský a baltijský Serafim (Melkoňan), arcibiskup kaširský Feognost (Guzikov), arcibiskup jakutský a lenský Roman (Lukin), biskup troický Pankratij (Žerděv), biskup Vyborgský a priozerský Ignatij (Punin), biskup turovský a mozyrský Leonid (Fil), biskup rybinský a danilovský Veniamin (Lichomanov), biskup sočijský a tuapsinský German (Kamalov), biskup kostomukšský a kemský Ignatij (Tarasov) a biskup pěreslavský a ugličský Feoktist (Igumnov).[5]

Dne 25. srpna 2020 byl Svatým synodem ustanoven biskupem kostomukšským a kemským.[6]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]