Bonin
Bonin (Bovin) nebo Boonem (de Bonin / van Boonen / Bovijn) byla patricijská rodina, založená a sídlící především v Bruggách, kde od 12. do konce 15. století hrála důležitou politickou a společenskou roli.
Pravopis
[editovat | editovat zdroj]Jméno napsané jako "Bonin" je latinské hláskování toho, co by se v současné nizozemštině psalo jako "Van Boonen" (Boonenský). Ve starém nizozemském skloňování se psalo jako “Boonem” a ve francouzštině jako “de Bonin”. Až do pozdní poloviny 19. století, kdy se začal klást důraz na přesný pravopis, se rodina v historických nizozemských spisech objevovala i jako “Bonyn” nebo “Boonyn” kde se z “i” stalo "y". S tečkami nebo bez teček "ÿ – ij". A “n” bylo často nahrazeno “v”, takže vznikaly tvary jako “Bovin” nebo “Bovyn” a “Bovijn”. Pro pochopení rozdílů v pravopisu jednoho a téhož jména je důležité vědět, že v moderní nizozemštině se jména neskloňují, na rozdíl od latiny, češtiny a v menší míře také němčiny.
Kniha Jeana J. Gailliarda Bruges et le Franc ou Leur magistrature et leur noblesse, avec des données historiques et généalogiques sur chaque famille (sv. 6, str. 298–299) výslovně uvádí, že "Bonin" se psal také "Bovin".[1] Přesná zmínka je: "La famille BONIN que Meyerus, et d'après lui parfois quelques autres écrivains, nomme BOVIN et qualifie de potens admodum familia, est une des plus anciennes maisons de Flandre..." Překlad: "Rodina BONINů, kterou Meyer a po něm i další autoři nazývají BOVIN a označují jako velmi mocnou, patřila k nejstarším ve Flandrech."
V knize Annales sive historiae rerum Belgicarum z roku 1580 se místo "v" ve jméně Bovin psalo také "u". Píše se tam o míru mezi rodinami Bovin a Gruuthuyse, který v roce 1377 iniciovala Markéta Bavorská, matka Filipa III.[2]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Jeden z prvních Boninů listinně doložených je Egidius Bonin, který se stal roku 1286 děkanem proboštství Sint-Donaas v Bruggách. Takže rodina již dosáhla prosperity a vlivu. Počátkem 14. století dala postavit jeden z nejvýznamnějších domů, dům se sedmi věžemi na ulici Hoogstraat. Během třináctého, čtrnáctého a patnáctého století byla rodina v městské radě silně zastoupena. Někteří se stali radou nebo pokladníkem, mnozí Boninové patřili k lodní škole: Jan Bonin (1257), Pierre Bonin (1276), Jan Bonin (1291), Gauthier Bonin (1312), Lambert Bonin (13 ..), Pierre Bonin (1329), Geldolf Bonin (1331), Jan Bonin (1366 a 1379), Jacob Bonin (1384, 1385 a 1403), Thomas Bonin (1405, 1427 a 1430), Jacob Bonin (1431, 1433), Tideman Bonin (1435) a Jacob Bonin (1446). 1455 a 1457). Lambert Bonyn (Bovyn) jako vůdce "Oost Vrye" (východního frank, nebo svobodný) se zúčastnil bitvy bitvy u Casselu v roce 1328.[3][4]
Někteří dosáhli výš a stali se starostou členů rady. V letech 1367, 1369, 1371, 1375, 1377 a 1378 tuto pozici zastával jeden nebo dva po sobě jdoucí jménem Jan Bonin a znovu v roce 1417 a 1420 Thomas Bonin.
Nakonec tam byli také Boninové, kteří dosáhli vrcholu jako starosta "aldermanu". Jednalo se o dva nebo snad dokonce o tři Jany Boniny v letech 1364, 1368, 1370, 1372 a 1392.
V uvedené knize Jeana J. Gaillarda je také zmíněno sedm větví rodiny a jejich erb. Zástupci se zúčastnili mnoha akcí ve vysoké společnosti té doby, o kterých jsou písemné zprávy, jako jsou například hry společnosti "Bílého medvěda" v Bruggách atd.
Genealogie
[editovat | editovat zdroj]
Jediný pokus o genealogii pro rodinu Bonin byl dělán Corneille Gailliard a Jonkheer (panoš) Theophile Augustin Casetta v sedmnáctém století (1689). Tato genealogie nebyla publikována a lidé ji mají jen částečné znalosti, protože jiní z ní citovali.
Nejrozsáhlejší genealogie je poněkud zmatená práce Jean-Jacques Gailliard, kdo mohl citovat z rukopisu, který byl v majetku Barona de Peelaert-van-Hoonacker z Brugg v pozdní 19. století.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bonin - Bovin - Bovyn. Patriciersfamilie uit Brugge na nizozemské Wikipedii.
- ↑ GAILLIARD, Jean Jacques. Bruges et le Franc ou Leur magistrature et leur noblesse, avec des données historiques et généalogiques sur chaque famille. [s.l.]: Gailliard 474 s. Dostupné online. (francouzsky) Google-Books-ID: YG9WAAAAcAAJ.
- ↑ https://books.google.fr/booksHid=yB9DAAAAcAAJ&printsec=frontcover#v=onepage&q&f=false[nedostupný zdroj], str. 194. Překlad: Letos (1377) sjednala Markéta, matka Ludvíka Francouzského, mír na jedné straně mezi pány Gruuthusem, Gidolphem a pánem v Muelebeke Janem Bouinem a jejich rodinnými příslušníky, neboť hádek a nenávisti už mají jejich domy dost. Bouin je velmi silná a hrdá rodina. Někteří jsou pohřbeni v Muelebeke. Bouin je mocný muž a pýcha rodiny Bouinů. Proti němu stál Joannes van Gistel (Jan z Gistelu), pán rytíř a nepřítel strany Bouinů.
- ↑ DBNL. Zestiende hoofdstuk., Vaderlandsche historie. Deel 4, Jan Baptist David. DBNL [online]. [cit. 2024-10-02]. Dostupné online. (nizozemsky)
- ↑ Geschiedenis der graven van Vlaenderen. [s.l.]: Van Hoorenbeke 440 s. Dostupné online. (nizozemsky) Google-Books-ID: 8IU6AAAAcAAJ.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Jacques de Meyer, Annales sive historiae rerum Belgicarum, Frankfurt am Main, 1580, pg 194.
- J.-P. VAN HOORENBEKE - DE VLIEGHERE, Geschiedenis der Graven Van Vlaenderen behelzende het gedenkweerdigste dat er gedurende hunne regering in de beide vlaenderen is voorgevallen - 2e Deel, Brugge, 1847 pg. 13, 27, 31, 32, 150.
- J. J. GAILLIARD, Bruges et le Franc, T. 6, Brugge, 1864, pg 298-340.
- Valentin VERMEERSCH, Grafmonumenten te Brugge voor 1578, Brugge, 1976.
- Frederik BUYLAERT, Repertorium van de Vlaamse adel (1350–1500), Gent, Academia Press, 2011.