Přeskočit na obsah

Bongbong Marcos

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bongbong Marcos
Bongbong Marcos (2022)
Bongbong Marcos (2022)
17. prezident Filipín
Úřadující
Ve funkci od:
30. června 2022
ViceprezidentSara Duterte
PředchůdceRodrigo Duterte
Ministr zemědělství
Úřadující
Ve funkci od:
30. června 2022
PředchůdceWilliam Dar
Senátor Filipín
Ve funkci:
30. června 2010 – 30. června 2016
Stranická příslušnost
ČlenstvíPartido Federal ng Pilipinas (od 2021)
Narození13. září 1957 (67 let)
Batac, Ilocos Norte, Filipíny
NárodnostIlocano
ChoťLiza Araneta Marcos (od 1993)[1]
RodičeFerdinand Marcos starší
Imelda Marcos
DětiSandro Marcos
PříbuzníIrene Marcos a Imee Marcos (sourozenci)
Alma materLa Salle Green Hills (do 1969)
Worth School (do 1974)
Oxfordská univerzita (do 1978)
Whartonova škola
St Edmund Hall, Oxford
Profesepolitik
Náboženstvíkatolicismus
OceněníAsia's Most Influential Philippines (2022)
PodpisBongbong Marcos, podpis
Webová stránkahttps://pbbm.com.ph/
CommonsBongbong Marcos
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ferdinand Romualdez Marcos mladší,[pozn. 1][2][3][4] známý také jako Bongbong Marcos (* 13. září 1957 Batac)[5] je filipínský politik, od června 2022 sedmnáctý prezident Filipín[6][7][8] a ministr zemědělství. Předtím byl v letech 2010–2016 senátorem. Je druhým dítětem a jediným synem desátého prezidenta a diktátora Ferdinanda Marcose staršího a bývalé první dámy Imeldy Romualdez Marcos.[2][9] Jeho prezidentská kampaň se setkala s kritikou.

Prezidentská kampaň

[editovat | editovat zdroj]

Marcosova prezidentská kampaň se setkala s kritikou ze strany fact-checkerů, podle nichž bylo cílem kampaně očistit rodinné jméno a očernit protikandidáty.[10] Deník The Washington Post upozornil na to, že překrucování historie rodiny Marcosů probíhá již od roku 2000,[11] zatímco deník The New York Times poukázal na Marcosovo odsouzení za daňové podvody a zkreslování údajů o jeho vzdělání na Oxfordské univerzitě.[12][13][14]

Prezidentství

[editovat | editovat zdroj]

Dne 9. května 2022 zvítězil se ziskem 58,77 % v prezidentských volbách, do úřadu byl uveden 30. června 2022. Jeho viceprezidentkou je Sara Duterteová, dcera bývalého prezidenta Rodriga Duterteho, který kvůli ústavním limitům nemohl obhajovat svůj mandát.[15]

Politické názory

[editovat | editovat zdroj]

Marcos své politické názory označil za konzervativní a machiavellistické.[16] Média ho popisují jako populistu.[17][18]

Ačkoli usiluje o užší vztahy s Čínou,[19] je popisován jako více proamerický než jeho předchůdce Rodrigo Duterte.[20]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Běžně je označovaný iniciálami PBBM či BBM

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bongbong Marcos na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Bongbong takes a bride. Manila Standard [online]. 1993-04-19 [cit. 2023-06-04]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b "A dynasty on steroids". The Sydney Morning Herald [online]. 2012-11-24 [cit. 2023-06-04]. Dostupné online. 
  3. ↑ LUKE, Daramola. Who is Ferdinand Marcos Jr, President-Elect of Philippines. The Informant247 [online]. 2022-05-12 [cit. 2023-06-04]. Dostupné online. 
  4. ↑ Senator Ferdinand "Bongbong" R. Marcos, Jr.. Senát Filipín [online]. [cit. 2023-06-04]. Dostupné online. 
  5. ↑ FERDINAND R. MARCOS JR.. Prezident Filipín [online]. [cit. 2023-06-04]. Dostupné online. 
  6. ↑ Associated Press. The son of late dictator Marcos has won the Philippines' presidential election. National Public Radio [online]. 2022-05-10 [cit. 2023-06-04]. [tuto funkci zastává souběžně. Dostupné online]. 
  7. ↑ CABATO, Regine; WESTFALL, Sammy. Marcos family once ousted by uprising wins Philippines vote in landslide. The Washington Post [online]. 2022-05-10 [cit. 2023-06-04]. Dostupné online. 
  8. ↑ Gabriel Pabico Lalu. It’s official: Bongbong Marcos sworn in as PH’s 17th President. Philippine Daily Inquirer [online]. 2022-06-30 [cit. 2023-06-04]. Dostupné online. 
  9. ↑ Associated Press. Dictator's son Ferdinand Marcos Jr. takes oath as Philippine president. National Public Radio [online]. 2022-06-30 [cit. 2023-06-04]. Dostupné online. 
  10. ↑ Agence France-Presse. Filipinos fall for fake history. The Standard [online]. 2022-03-30 [cit. 2023-06-04]. Dostupné online. 
  11. ↑ CABATO, Regine; MAHTANI, Shibani. How the Philippines' brutal history is being whitewashed for voters. The Washington Post [online]. 2022-04-12 [cit. 2023-06-04]. Dostupné online. 
  12. ↑ SUI-LEE, Wee. ‘We Want a Change’: In the Philippines, Young People Aim to Upend an Election. The New York Times [online]. 2022-05-01 [cit. 2023-06-04]. Dostupné online. 
  13. ↑ Protestas en Filipinas en rechazo a la victoria no oficial de Ferdinand Marcos Jr.. France 24 [online]. 2022-05-11 [cit. 2023-06-04]. Dostupné online. (španělsky) 
  14. ↑ ESTOQUE, Ronnie. Filipino Community Protests Philippine Presidential Election Results. South Seattle Emerald [online]. 2022-05-12 [cit. 2023-06-04]. Dostupné online. 
  15. ↑ TELEVIZE, Česká. Filipíny mají nového prezidenta, je jím syn bývalého diktátora. V Manile proti němu protestovaly stovky lidí. ČT24 [online]. [cit. 2023-10-27]. Dostupné online. 
  16. ↑ NORIEGA, Richa. Marcos says he's an optimist, conservative, Machiavellian. www.gmanetwork.com [online]. 2022-03-26 [cit. 2023-06-04]. Dostupné online. 
  17. ↑ JALEA, Glee. Duterte vs Marcos' brand of populism: How do they differ?. CNN [online]. 2022-06-30 [cit. 2023-06-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-12-02. 
  18. ↑ CASTANEDA, Jason. Marcos bids to be man of the Filipino farmer. Asia Times [online]. 2022-06-27 [cit. 2023-06-04]. Dostupné online. 
  19. ↑ GUILLAR, Nikoli. New Philippine President Seeks Deeper Ties With China. The Trumpet [online]. 2022-07-24 [cit. 2023-06-04]. Dostupné online. 
  20. ↑ CALONZO, Andreo. Country Chased Dictator Marcos’s Billions for Years. Now His Son Could End Up in Charge.. Bloomberg News [online]. 2022-05-05 [cit. 2023-06-04]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Prezidenti Filipín
Emilio Aguinaldo (1899–1901) • Manuel Quezon (1935–1944) • José P. Laurel (1943–1945) • Sergio Osmeña (1944–1946) • Manuel Roxas (1946–1948) • Eldipio Qirino (1948–1953) • Ramon Magsaysay (1953–1957) • Carlos P. Garcia (1957–1961) • Diosdado Macapagal (1961–1965) • Ferdinand Marcos (1965–1986) • Corazon Aquinová (1986–1992) • Fidel V. Ramos (1992–1998) • Joseph Estrada (1998–2001) • Gloria Macapagal-Arroyová (2001–2010) • Noynoy Aquino (2010–2016) • Rodrigo Duterte (2016–2022) • Bongbong Marcos (od 2022)
 Standarta prezidenta
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bongbong_Marcos&oldid=24283000“