Bombardování Nového Sadu (1944)
Bombardování Nového Sadu se uskutečnilo v srpnu, září a říjnu 1944. Město, které bylo okupováno Maďarským královstvím (a anektováno), bombardovalo anglo-americké letectvo v rámci úderů na německé spojence. Letadla 15. armády byla vysílána ze základen v Itálii.[1]
Průběh
[editovat | editovat zdroj]K prvnímu leteckému úderu došlo dne 7. srpna 1944[2] letouny B-24 Liberator. Bomby dopadly v blízkosti Dunaje a kanálu DTD. Cílem byly hlavně průmyslové podniky, továrny na výrobu leteckých součástí, textilní továrny apod. Vzhledem k nízké přesnosti amerických bombardérů byly poškozeny nejen samotné závody, ale i řada obytných domů v okolí. Německé vojsko nechalo nad městem umístit balonové baráže se spuštěnými kabely, které měly zabránit alespoň nízko letícím letounům. V okolí města byly rozmístěny protiletecké kanóny.
Další bombardování se uskutečnilo dne 16. srpna. Cílem leteckého útoku byla Petrovaradínská pevnost, kde byly umístěni ustašovští vojáci, dále potom některé bomby zasáhly Petrovaradín a jiné spadly do Dunaje. 30. srpna letecký úder vyřadil z provozu místní elektrárnu. Rozšířeny byly i zprávy, že bombardovalo letectvo i Rudé armády, to však bylo později vyvráceno.[1]
Čtvrtý letecký úder se uskutečnil dne 6. září 1944, kdy byly cílem téměř všechny části města. Západní spojenci nasadili okolo sto letadel. Řada bomb, které byly svrženy, sice neexplodovaly, v blízkosti paláce Habag nicméně bomba zasáhla kryt s civilisty a byl zde nemalý počet obětí. Počty mrtvých po bombardování dosahovaly několik stovek. Bombardování pokračovalo ještě v průběhu měsíce září až do 21. září[2]. Poté letouny město jen přelétávaly a neshazovaly bomby. V závěru října se Němci stahovali před blížícími se partyzány. Hlavním strategickým cílem byl železniční most, který se sice nepodařilo zničit[zdroj?], ale nechali jej nakonec strhnout ustupující němečtí vojáci.
Odhadovaný počet mrtvých z celého bombardování se pohybuje okolo 1000 lidí.[1][2] Během druhé světové války byl značný počet obyvatel Nového Sadu vyhnán, zemřelo zhruba pět tisíc lidí. Také proto město získalo v roce 1975 titul město hrdina.[zdroj?]