Bojová sestava bitvy u Slavkova

Rozložení armád na bojišti večer před bitvou (dle Aloise Slováka 1922)

Bojová sestava bitvy u Slavkova podrobně popisuje armády napoleonské Francie a třetí protifrancouzské koalice, které se střetly v bitvě u Slavkova dne 2. prosince 1805. Vzhledem k osobní účasti všech tří panovníků – francouzského, rakouského a ruského – bývá nazývána také bitvou tří císařů. Bojová sestava (ordre de bataille) proti sobě staví na jedné straně francouzskou Grande Armée a na druhé straně spojenecké rusko-rakouské síly.

Francouzská armáda

Armáda Francouzského císařství zvaná Velká (Grande Armée) vznikla v srpnu 1805 přejmenováním z Armády oceánského pobřeží (Armée des côtes de l'Océan), která byla od roku 1803 připravována k vylodění do Anglie, s tím, že určitou samostatnost si původně držela její odloučená část Mohanská armáda (Armée du Main), tvořená prvním a druhým sborem a samostatným sborem Bavorského kurfiřství. Velká armáda představovala vojsko zkušené z předchozích bojů francouzské revoluce (1792–1801) a důkladně připravované na vylodění v Anglii (1803–1805). Její síla spočívala v moderní organizaci vybudované za republiky, velmi schopném velitelském sboru a také v mimořádně efektivním týlovém zabezpečení včetně systému rekvizic.

Vrchním velitelem byl císař Napoleon I.

Hlavní stan

Hlavní stan, přesněji císařský nejvyšší hlavní stan (Grand quartier général impérial) byl tvořen císařovým vojenským domem a hlavním stanem.

• vrchní velitel: Napoleon I., císař Francouzů
• císařův vojenský dům (Maison militaire de l'Empereur):
  • velkomaršál paláce (Grand-Maréchal du Palais): divizní generál Jean-Baptiste-Geraud Duroc
  • nejvyšší podkoní / vrchní štolba (Grand-Ecuyeur): divizní generál Armand-Louis-Augustin de Caulaincourt
  • císařovi pobočníci:
    • divizní generál Jean-Andoche Junot (generálplukovník husarů)
    • divizní generál Jacques-Alexandre-Bernard-Law de Lauriston
    • divizní generál Anne-Jean-Marie-René de Savary (velící plukovník Elitní legie četnictva Císařské gardy)
    • brigádní generál Henri-Gatien Bertrand (hlavní inspektor ženijního vojska)
    • brigádní generál Claude-Mathieu Gardane (guvernér pážat)
    • brigádní generál Jean-Léonor-François Le Marois
    • brigádní generál Georges Mouton
    • plukovník Anne-Charles Lebrun
• císařský hlavní stan (Quartier général impérial):
  • náčelník generálního štábu / generálmajor Velké armády (Major général de la Grande Armée): maršál Louis-Alexandre Berthier (ministr války)
  • hlavní pobočník (aide-major général) / zástupce generálmajora náčelník hlavního štábu (Aide-major général chef d'état-major général): divizní generál Antoine-François Andréossy
  • hlavní ubytovatel (maréchal de logis) / zástupce generálmajora ubytovatel (Aide-major général maréchal des logis): divizní generál Guillaume-Mathieu Dumas
  • velitel topografické služby / zástupce generálmajora ředitel topografické služby (Aide-major général directeur du service topographique): brigádní generál Nicolas-Antoine Sanson
  • hlavní inspektor dělostřelectva / vrchní velitel dělostřelectva (Commandant en chef de l'artillerie): divizní generál Nicolas de Songis des Courbons (první hlavní inspektor dělostřelectva)
  • náčelník štábu dělostřelectva (Chef d'état-major de l'artillerie): brigádní generál Joseph-Marie Pernetti
  • hlavní inspektor ženijních vojsk / vrchní velitel ženijního vojska (Commandant en chef du génie): divizní generál Armand-Samuel de Marescot (první hlavní inspektor ženijního vojska)
  • náčelník štábu ženijního vojska (Chef d'état-major du génie): major Bizot Ducoudsary
  • hlavní intendant (Intendant général): státní rada Claude Pétiet
  • vrchní přehledový inspektor (Inspector en chef aux revues): divizní generál Jacques-Pierre Orillard, kníže de Villemanzy

1. sbor

• velitel: maršál Bernadotte
• náčelník štábu: divizní generál Victor-Léopold Berthier

3. sbor

• velitel: maršál Davout
• náčelník štábu: brigádní generál Daultanne

4. sbor

• velitel: maršál Soult
• náčelník štábu: divizní generál Saligny

5. sbor

• velitel maršál Lannes
• náčelník štábu: ?

Jezdecká záloha

• velitel: maršál princ Murat
• náčelník štábu: brigádní generál Belliard

Záloha

Záloha k přímé dispozici císaři Napoleonovi:

Císařská garda

• velitel: maršál Bessières
• náčelník štábu: brigádní generál Roussel

Granátnická divize

Granátnická divze (Grenadiers réunis) původně náležela k Lannesovu 5. sboru.

• velitel: divizní generál Oudinot, generál Duroc

3. dragounská divize

Původně náležela k Muratově jezdecké záloze.

• velitel: divizní generál Beaumont, za bitvy brigádní generál Boyé

Spojenecká armáda

Spojené síly Ruského impéria romanovského cara Alexandra I. a Rakouského císařství habsburského panovníka Františka I., resp. dožívající Svaté říše římské národa německého (Františka II.), spočívaly v bitvě u Slavkova převážně na ruských bedrech. Jádro sestavy tvořila tzv. Podolská armáda (Подольская армия) generála Michaila Kutuzova, kterou car vyslal na podporu Dunajské armády (Donau-Armee) rakouského generála Karla Macka do Bavor, odkud po ulmské kapitulaci ustupovala před Napoleonem až na Moravu. Tam se k ní připojila Volyňská armáda (Волынская армия) ruského generála Friedricha Buxhöwdena a spolu s panovníkem i jeho imperiální garda. Tyto ruské síly doplňovaly za rakouskou stranu jen zbytky Dunajské armády uniknuvší před kapitulací, doplněné Záložním sborem (Reserve-Corps) pod velením Jana Liechtensteina.

Vrchním velitelem spojených sil byl ustanoven ruský generál Kutuzov a náčelníkem generálního štábu, který sestavil bojový plán, rakouský generálmajor Franz Weyrother.

Hlavní stan

• vrchní velitel: generál pěchoty Michail Illarionovič Goleniščev-Kutuzov
• náčelník spojeneckého generálního štábu (generální ubytovatel): generálmajor Franz von Weyrother
• náčelník ruského hlavního štábu a službukonající (děžurnyj) generál: generálmajor kníže Petr M. Volkonskij

Spojenecký předvoj

Někdy nazývaný Bagrationův sbor.

• velitel: generálporučík níže Bagration

Předvoj 1. kolony

Někdy nazývaný Kienmayerův sbor.

• velitel: podmaršálek Kienmayer

1. kolona

Společným velitelem prvních tří kolon, složených výhradně z ruských jednotek, byl generál pěchoty Buxhöwden.

• velitel: generálporučík Dochturov

2. kolona

• velitel: generálporučík hrabě Andrault de Langeron

3. kolona

• velitel: generálporučík Przybyszewski

4. kolona

Smíšená kolona.

• velitel rakouské části: podmaršálek hrabě Kolowrat
• velitel ruské části: generálporučík Miloradovič

5. kolona

Jezdecká smíšená kolona.

• velitel (rakouské části): podmaršálek kníže Jan z Liechtensteina
• velitel ruské části: generálporučík Uvarov

Záloha

Ruská carská garda

• velitel: velkokníže Konstantin Pavlovič

Literatura

• UHLÍŘ, Dušan. Slunce nad Slavkovem. 3. vyd. Třebíč: Akcent, 2010. 469 s. ISBN 978-80-7268-777-0. Kapitola Příloha 3. Popis armád u Slavkova 2. prosince 1805 (Ordre de bataille), s. 439–447. 
• KOVAŘÍK, Jiří. Slavkov 1805. Napoleonův největší triumf. 1. vyd. Třebíč: Akcent, 2013. 607 s. ISBN 978-80-7268-983-5. Kapitola Přílohy: Ordre de bataille bitvy u Slavkova 2. prosince 1805, s. 596–602. 
• CASTLE, Ian. Slavkov 1805. Osud císařství. Překlad Ondřej Vévoda. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. 96 s. ISBN 978-80-247-1895-8. Kapitola Rozložení sil, s. 42–44. 
• FIDLER, Jiří. Slavkovská encyklopedie. Válka roku 1805 a bitva u Slavkova. 1. vyd. Brno: Jota, 2005. 278 s. ISBN 80-7217-381-2. 
• SAMEK, Jakub. Napoléonova armáda v roce 1805. In: Trětí koalični válka 1805: Projekt Austerlitz 2005 ; sborník přednášek slavkovské konference "Evropské aliance 18. století - aliance Evropy kolem impéria Velkého národa. Slavkovská bitva a její pozadí" a studií vztažených k událostem roku 1805. 1. vyd. Třebíč: Akcent, 2004. Dostupné online. ISBN 978-80-7268-301-7. Kapitola Bitevní sestava velké armády v bitvě u Slavkova, s. 187–204.
• KLÁTIL, Karel. Ruská armáda v bitvě u Austerlitzu v roce 1805. In: Trětí koalični válka 1805: Projekt Austerlitz 2005 ; sborník přednášek slavkovské konference "Evropské aliance 18. století - aliance Evropy kolem impéria Velkého národa. Slavkovská bitva a její pozadí" a studií vztažených k událostem roku 1805. 1. vyd. Třebíč: Akcent, 2004. ISBN 978-80-7268-301-7. Kapitola Sestava ruských sil v bitvě, s. 234–242.
• TUPÝ, Ondřej; SÁČEK, Karel; UHLÍŘ, Lubomír. Rakouská armáda v roce 1805. In: Trětí koalični válka 1805: Projekt Austerlitz 2005 ; sborník přednášek slavkovské konference "Evropské aliance 18. století - aliance Evropy kolem impéria Velkého národa. Slavkovská bitva a její pozadí" a studií vztažených k událostem roku 1805. 1. vyd. Třebíč: Akcent, 2004. ISBN 978-80-7268-301-7. Kapitola Zúčastněné jednotky a útvary, s. 355–356.
• SCHILDBERGER, Vlastimil. Císařská armáda, tažení roku 1805 a bitva u Slavkova. 1. vyd. Brno: [s.n.], 1998. 106 s. Kapitola Popis spojenecké armády u Slavkova (Ordre de bataille). Popis francouzské armády u Slavkova (Ordre de bataille), s. 96–102. 
• KALÁB, Emil. Bitva tří císařů. Brno: A. Odehnal, 1928. 89 s. Dostupné online. Kapitola Popis vojsk, s. 35–40. 
• MICHAJLOVSKIJ-DANILEVSKIJ, Aleksandr Ivanovič. Bitva u Slavkova 1805 : první bitva cara Alexandra s Napoleonem. Překlad Vladimír Ustohal. Brno: Moravské zemské muzeum, 1993. 62 s. ISBN 80-7028-052-2. S. 13–14. 

Externí odkazy

• Ruská armáda 1805 – II. Sestava ruských sil v bitvě u Slavkova na webu Projektu Austerlitz
• Russian-Austrian Order-of-Battle at Austerlitz: 2 December 1805 na webu Napoleon Series (anglicky)
• French Order of Battle at Austerlitz, 2 December 1805 na webu Napoleon Series (PDF online, anglicky)

Portály: Válka a vojenství