Přeskočit na obsah

Bohuslav z Michalovic

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bohuslav z Michalovic
Znak a titul Bohuslava z Michalovic z roku 1605 na stěně místnosti zemských desk ve Starém královském paláci na Pražském hradě. Text pod znakem zní: Bohuslaw z Michalowicz na Rweniczích a Komorn. Sedle. Místo Pýsarž k. Czeskeho.
Znak a titul Bohuslava z Michalovic z roku 1605 na stěně místnosti zemských desk ve Starém královském paláci na Pražském hradě. Text pod znakem zní: Bohuslaw z Michalowicz na Rweniczích a Komorn. Sedle. Místo Pýsarž k. Czeskeho.
Purkrabí Hradeckého kraje
Ve funkci:
1619 – 1620
PanovníkFridrich Falcký
PředchůdceKašpar Kaplíř ze Sulevic
NástupceFridrich z Bílé
Člen direktoria za rytířský stav
Ve funkci:
1619 – 4. listopad 1619
PředchůdceKryštof Fictum z Fictumu
Nástupcečinnost direktoria ukončena
Místokancléř Českého království
Ve funkci:
1611[zdroj?] nebo 1612 – 1617
PanovníkMatyáš
Místopísař Českého království
Ve funkci:
1590 – 1611
PanovníkRudolf II.
PředchůdceKryštof Želinský ze Sebuzína
NástupceJan Bukovanský Pinta z Bukovan

Narození1565
Úmrtí21. června 1621 (ve věku 55–56 let)
Staroměstské náměstí
Příčina úmrtípoprava stětím
RodičeJan z Michalovic
CommonsBohuslav z Michalovic
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bohuslav z Michalovic (156521. června 1621, Praha) byl bratrsko-kalvínský politik a právník, rytíř z rodu vladyků z Michalovic, člen direktoria českých stavů v době stavovského povstání (1618–1620).

Bohuslav z Michalovic pocházel ze žatecké rodiny erbovních měšťanů, kteří ve městě patřili k nejbohatším.[1] Jeho stejnojmenný děd, Bohuslav st. z Michalovic, zastával v Žatci v letech 1547–1568 funkci královského rychtáře.[2] Bratr Bohuslava st. Petr, který se v Žatci rovněž stal královským rychtářem, dosáhl roku 1571 povýšení rodiny do rytířského stavu. Před stavovským povstáním působil Bohuslav z Michalovic v letech 1590–1611 jako místopísař české dvorské kanceláře, což byla třetí nejvyšší hodnost v tomto úřadě.[3] V letech 1611–1617 zastával funkci místokancléře. Za Fridricha Falckého byl purkrabí Hradeckého kraje.[4] V jeho domě byla poprvé čtena Apologie a setkávali se zde vzbouřenci, kteří připravovali svržení Ferdinanda II.[5]

V únoru 1621 jej dle císařského listu zatkli a uvěznili v Bílé věži Pražského hradu. Mimořádný tribunál jej odsoudil k popravě na Staroměstském náměstí spolu s dalšími českými pány. Původní verdikt zněl rozčtvrcení za živa, dostal částečné omilostnění, takže byl „pouze“ sťat.[6] Na popraviště vešel jako sedmý z rytířského stavu a jako desátý v celkovém pořadí. Kat jeho ruku položenou na hlavě pověsil na Staroměstské mostecké věži.

Jeho lebka měla být pohřbena v kostele v Michalovicích u Kosmonos, ve třicátých letech 19. století objevili cínovou skříňku s lebkou uloženou v hrobce, ovšem rodina Bohuslava z Michalovic ves Michalovice nevlastnila a nemohla zde tudíž mít hrobku.[7]

Jádrem Bohuslavova majetku byla panství Ervěnice a Nové Sedlo,[8] ale od roku 1612 mu patřila také část Komořan.[9] Během stavovského povstání koupil Strupčice a církevní statek Škrle, který české stavy zabavily oseckému klášteru. Samotný osecký klášter koupila Bohuslavova manželka.[8] Ke škrlskému statku patřily mimo jiné vesnice Bylany, Vysočany nebo Hošnice.

  1. ROEDL, Bohumír. Žatecká rodina Hošťálků z Javořice. Žatec: Regionální muzeum K. A. Polánka, 1997. 264 s. ISBN 80-901944-3-5. S. 74–75. 
  2. KATZEROWSKY, Wenzel. Die königliche Richter von Saaz. S. 62. Mittheilungen des Vereins für Geschichte der Deutschen in Böhmen [online]. [cit. 17.3.2021]. Roč. XVIII, 1880, čís. 1, s. 62. Dostupné online. 
  3. PALACKÝ, František. Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků. Praha: [s.n.], 1832. Dostupné online. S. 375.  (Dále jen Palacký 1832).
  4. Palacký 1832, s. 376–377.
  5. http://leccos.com/index.php/clanky/michalovic-,bohuslav[nedostupný zdroj] Z Michalovic Bohuslav
  6. PETRÁŇ, Josef. Staroměstská exekuce. Praha: Rodiče, 2004. ISBN 80-86695-44-1. Kapitola Msta, s. 283. Dále jen Petráň (2004). 
  7. Petráň (2004), s. 325.
  8. a b BINTEROVÁ, Zdena. Strupčice. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 2001. 64 s. ISBN 80-239-4166-6. S. 22. 
  9. SÝKOROVÁ, Jana. Zmizelé domovy. Most: Okresní muzeum v Mostě, 2002. 100 s. ISBN 80-239-0797-2. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]