Přeskočit na obsah

Bohuslav Závada

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Brig. gen. Ing. Bohuslav Závada
Narození17. ledna 1890
Býškovice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí26. srpna 1942 (ve věku 52 let)
Věznice Plötzensee
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Příčina úmrtípopraven gilotinou
Národnostčeská
Vzdělánívysokoškolské
Alma materČeská technika v Brně
Povolánívoják a československý legionář
ChoťBožena Kopřivová
DětiBožena Závadová, Radoslava Prášilová, Miloslava Skálová, Alena Leinwatherová, Milan Závada
RodičeJosef Závada, Josefa Koutná
Příbuzníšvagr Miloslav Kopřiva
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Brigádní generál Ing. Bohuslav Závada (17. ledna 1890 Býškovice26. srpna 1942 Věznice Plötzensee) byl československý legionář, důstojník a odbojář z období druhé světové války popravený nacisty.

Před první světovou válkou

[editovat | editovat zdroj]

Bohuslav Závada se narodil 17. ledna 1890 v Býškovicích na přerovsku v budově místní školy v rodině řídícího učitele Josefa Závady a Josefy rozené Koutné. Když mu bylo deset let, přestěhovala se rodina do Dobrotic. V roce 1907 maturoval na reálném gymnáziu v Holešově a poté studoval na České technice v Brně, kde promoval v roce 1913. Po ukončení studií absolvoval jednoroční vojenský výcvik v Brně.

První světová a ruská občanská válka

[editovat | editovat zdroj]

Po vypuknutí první světové války byl Bohuslav Závada odeslán na ruskou frontu do Haliče, kde byl záhy raněn průstřelem nohy. Po vyléčení se sem opět vrátil. V roce 1915 padl do ruského zajetí, v červnu 1916 byl přijat do Československých legií, kde se stal náborovým pracovníkem v zajateckých táborech. Na podzim roku 1917 byl za důstojnický sbor II. divize zvolen do odbočky Národní rady jako člen Vojenského odboru, v listopadu se v Kyjevě zúčastnil schůze vedené Tomášem Garrigue Masarykem. Absolvoval Sibiřskou anabázi, do Československa se vrátil v roce 1920 v hodnosti podplukovníka.

Mezi světovými válkami

[editovat | editovat zdroj]

Po návratu do vlasti zůstal Bohuslav Závada v armádní službě a pracoval na Ministerstvu národní obrany v Kanceláři československých legií. Roku 1926 se stal velitelem pluku v Břeclavi, roku 1928 pak zástupcem velitele 30. pěšího pluku Aloise Jiráska ve Vysokém Mýtě, od roku 1931 pak jeho velitelem. Od roku 1935 se spolupodílel na přípravě výstavby Československého opevnění zejména v oblasti Orlických hor. Byl členem skauta[1]

Druhá světová válka

[editovat | editovat zdroj]

Po německé okupaci v březnu 1939 a rozpuštění československé armády působil Bohuslav Závada jako pedagog na průmyslové škole v Hradci Králové. Vstoupil do protinacistického odboje v řadách Obrany národa. Za svou činnost byl zatčen gestapem 2. února 1940. Vězněn byl postupně v Pardubicích, Lipsku, Gollnowě a berlínské věznici Alt-Moabit. Dne 7. ledna 1942 byl lidovým soudem odsouzen k trestu smrti a 26. srpna téhož roku popraven gilotinou v další berlínské věznici Plötzensee.

Bohuslav Závada se v roce 1922 v Holešově oženil s Boženou Kopřivovou. Manželům se postupně narodily čtyři dcery Božena, Radoslava, Miloslava (budoucí diecézní tajemnice Církve československé husitské[2]) a Alena a syn Milan. Švagrem Bohuslava Závady a bratrem jeho manželky byl architekt a pedagog Miloslav Kopřiva (1894-1968)[3]

Posmrtná ocenění

[editovat | editovat zdroj]
  • Bohuslavu Závadovi byla v roce 1945 na budově Býškovické školy, kde se narodil, odhalena pamětní deska[4]
  • Bohuslavu Závadovi byl v roce 1946 udělen in memoriam čestný doktorát technických věd
  • Bohuslav Závada byl v roce 1946 in memoriam povýšen do hodnosti brigádního generála
  • Bohuslavu Závadovi byl v roce 1946 udělen in memoriam Československý válečný kříž 1939
  • V Býškovickém muzeu je Bohuslavu Závadovi věnována expozice
  • V obci Dobrotice, kde nějaký čas bydlel, byl Bohuslavu Závadovi vztyčen pomník[5]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]