Bohumil Vosmík
| Bohumil Vosmík | |
|---|---|
| Narození | 11. října 1887 Líbeznice |
| Úmrtí | 24. června 1942 (ve věku 54 let) Kobyliská střelnice |
| Příčina úmrtí | popraven zastřelením |
| Bydliště | Reissmannova (dnes Zenklova) 291/113, Praha 8 - Libeň |
| Povolání | Řezník |
| Choť | Anna Vosmíková |
| Děti | Oldřich Vosmík Božena Vosmíková Bohumil Vosmík mladší |
| Příbuzní | Alžběta Vosmíková roz. Čejková (snacha, 1914-1942), Oldřich Vosmík ml. (vnuk) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Bohumil Vosmík (11. října 1887 Líbeznice[1] - 24. června 1942 Praha - Kobyliská střelnice) byl pražský řezník a spolupracovník Operace Anthropoid popravený nacisty.
Život
[editovat | editovat zdroj]Bohumil Vosmík se narodil 11. října 1887 v Líbeznicích u Prahy. Za protektorátu bydlel v Reissmannově (dnes Zenklově) ulici 291/113 v Praze-Libni, kde provozoval vyhlášené řeznictví. Se svou manželkou Annou Vosmíkovou rozenou Zemanovou (nar. 15. května 1885 ve Svídnici[2]) měl tři děti: syny Oldřicha Vosmíka (nar. 13. listopadu 1912) a Bohumila Vosmíka ml. (nar. 31. října 1923) a dceru Boženu Vosmíkovou (nar. 7. listopadu 1914).
Spolupráce s parašutisty
[editovat | editovat zdroj]Bohumil Vosmík byl členem libeňského Sokola, jehož náčelníkem byl v době protektorátu Bohuslav Strnad. Přes něj navázal spolupráci se sokolskou ilegální organizací Jindra. Prostřednictvím hostinského Františka Jarolímka dodával parašutistům maso, ve svém domě ukrýval zbraně a celkově parašutisty podporoval finančně i materiálně. S Bohumilem Vosmíkem spolupracoval i pozdější populární herec Martin Růžek, který byl v té době nasazen u protiletecké obrany (tzv. Luftschutz). Ten mu ze skladových zásob dodal přikrývky, které měli parašutisté v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje.
Syn Oldřich Vosmík
[editovat | editovat zdroj]Nejstarší syn Oldřich (nar. 13. listopadu 1912 v Praze) byl ženatý s Alžbětou Vosmíkovou rozenou Čejkovou (nar. 4. února 1914 ve Vlastci[3]), s níž měl malého synka Oldřicha ml. (v době atentátu na Heydricha mu bylo 5 let). V roce 1937 odjel jako dobrovolník do Španělska, kde se zúčastnil bojů v rámci mezinárodních brigád. Do Prahy se vrátil v zimě roku 1939. I když nebyl členem komunistického odboje, rozšiřoval jejich ilegální tisk. Spolu s bratrem a otcem zajišťoval potraviny pro osoby ukrývané v ilegalitě.
Dcera Božena Vosmíková
[editovat | editovat zdroj]Dcera Božena Vosmíková (nar. 7. listopadu 1914 v Praze) byla nadaná sportovkyně, členka veslařského klubu loděnice Tatry-Smíchov. Při prohlídce bytu byla v jejím gauči nalezena lovecká puška.
Zatčení, smrt
[editovat | editovat zdroj]Dodnes není jisté, kdo rodinu Vosmíkových prozradil. Zatčeni byli 17. června 1942. Nejprve gestapo vniklo do bytu nejstaršího syna Oldřicha Vosmíka, který bydlel opodál na adrese Reissmannova (dnes Vosmíkových) 102/3). Ten se při zatýkání bránil střelbou ze dvou automatických pistolí a prostřílel se ven. Při tom těžce zranil vedoucího III. oddělení pražského gestapa. Sám byl postřelen a nakonec dopaden. Při zátahu pomáhali gestapu i čeští četníci, kteří byli nacisty za svou aktivitu finančně odměněni. S Oldřichem Vosmíkem byla zatčena i jeho manželka Alžběta Vosmíková, pětiletého syna se jí podařilo zachránit, protože ho včas odvezla ke svým příbuzným.
Poté byl zajištěn byt Bohumila Vosmíka, přičemž jeho mladší syn Bohumil Vosmík mladší se rovněž pokusil o útěk. Byl však zadržen spolu s otcem, matkou i sestrou Boženou. Zatčení neunikl ani řeznický pomocník Václav Mihula. Při prohlídce bytu byla nalezena automatická pistole, revolver a lovecká puška.
Během výslechů Vosmíkovi nikoho neprozradili. Celá rodina Vosmíkových i Václav Mihula byli odsouzeni stanným soudem k trestu smrti, poprava byla vykonána na Kobyliské střelnici 24. června 1942.
Po smrti
[editovat | editovat zdroj]Po smrti Bohumila Vosmíka získal jeho řeznický obchod František Brauner (nar. 25. srpna 1905 v Rudolfově, okr. Olomouc). Ten vlastnil od roku 1937 řeznický a uzenářský krám v ulici Na Zápalčí (dnes Valčíkova) v Libni. Když bezprostředně po atentátu na Heydricha vběhl Jozef Gabčík do jeho obchodu, aby unikl svému pronásledovateli Johannesi Kleinovi, František Brauner ho prozradil (Gabčík Kleina postřelil a uprchl, Brauner dostal od Němců odměnu). Po otevření nové živnosti po Vosmíkových se však setkal s bojkotem, po válce byl vězněn v Pankrácké věznici.[4]
Připomínka
[editovat | editovat zdroj]- V místě, kde měli Vosmíkovi svůj řeznický obchod (Zenklova 291/113, Praha 8 - Libeň) je umístěna pamětní deska s textem: "NA VĚČNOU PAMĚŤ TRAGEDIE TĚCH, KTEŘÍ MUSELI ZEMŘÍT, ABY VLAST DÁLE ŽILA / VOSMÍK BOHUMIL *1887 +1942 / VOSMÍKOVÁ ANNA *1885 +1942 / VOSMÍKOVÁ BOŽENA *1914 +1942 / VOSMÍK BOHUMIL *1923 +1942 / VOSMÍKOVÁ ALŽBĚTA *1914 +1942 / VOSMÍK OLDŘICH *1912 +1942 / MIHULA VÁCLAV *1912 +1942 / ODHALENO 1947 PÉČÍ PODPŮRNÉHO SPOLKU ŘEZNÍKŮ A UZENÁŘŮ PRO KARLÍN, LIBEŇ A OKOLÍ".[5]
- Jména popravených členů rodiny a jméno Václava Mihuly jsou uvedena nepamětní desce na Kobyliské střelnici.[6]
- Po rodině Vosmíkových byla v pražské Libni pojmenována ulice Vosmíkových.
- V blízkosti domu, kde Bohumil Vosmík bydlel a kde provozoval své řeznictví, je tramvajová zastávka pražské MHD s názvem Vosmíkových.
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Pamětní desky se jmény popravených na Kobyliské střelnici -
Pamětní deska rodiny Vosmíkových - Zenklova 291/113, Praha 8 - Libeň
.jpg)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Bohumil Vosmík | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2025-01-31]. Dostupné online.
- ↑ Anna Vosmíková rozená Zemanová | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2025-01-31]. Dostupné online.
- ↑ Alžběta Vosmíková rozená Čejková | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2025-01-31]. Dostupné online.
- ↑ ČVANČARA, Jaroslav. Anthropoid: příběh československých vlastenců. Vydání druhé rozšířené. vyd. Praha: Centrum české historie, o.p.s 374 s. ISBN 978-80-88162-22-3.
- ↑ Pamětní deska rodina Vosmíkových | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2025-01-31]. Dostupné online.
- ↑ Památník protifašistického odboje Kobyliská střelnice | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2025-01-31]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- ŠMEJKAL, Pavel a PADEVĚT, Jiří. Anthropoid. Praha: Academia, 2016. ISBN 978-80-200-2555-5
- ŠMEJKAL, Pavel. Protektorátem po stopách parašutistů: Vojáci - odbojáři - památníky. Praha: Academia, 2016. ISBN 978-80-200-2614-9
- ČVANČARA, Jaroslav. Anthropoid. Centrum české historie, Praha 2021. Doplněné vydání. ISBN 978-80-88162-22-3
- SVITÁKOVÁ, Jindra. Operace Anthropoid: Nejvýznamnější odbojový čin 2. světové války. Centrum české historie, Praha 2017. ISBN 978-80-88162-12-4