Přeskočit na obsah

Bohohledačství

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Bohohledačství (rusky богоискательство, bogoiskatělstvo) byl nábožensko-filozofický proud, který vznikl v Rusku počátkem 20. století v liberálním prostředí.[1][2] Bohohledači viděli cíl společenského vývoje v realizaci křesťanského ideálu na zemi. K bohohledačům patří Semjon Ljudvigovič Frank, Dmitrij Merežkovskij, Zinaida Gippius, Dmitrij Filosofov aj.[3] V bohohledačství se rozlišují dva základní směry. Představitelé prvního směru (Merežkovskij, Nikolaj Berďajev, Vasilij Rozanov, Lev Šestov aj.) navazovali nejen na myšlení F. M. Dostojevského a ideu bohočlověka u Vladimira Solovjova, ale i na Arthura Schopenhauera, Friedricha Nietzscheho a Sørena Kierkegaarda. Představitelé druhého směru (Pavel Florenskij, S. Bulgakov) aktivně používali prací církevních otců.[1]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
v cizích jazycích
  • КУРАБЦЕВ, В. Л., 2015. БОГОИСКАТЕЛЬСТВО. In: МАСЛИН, М. А. Русская философия. Энциклопедия. II., přepracované vyd. Moskva: Мир философии. Dostupné online. (rusky)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]