Přeskočit na obsah

Bohdan Chudoba

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bohdan Chudoba
Poslanec Ústavodárného NS
Ve funkci:
1946 – 1948
Stranická příslušnost
ČlenstvíČSL
Narození21. listopadu 1909
Brno
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí2. ledna 1982 (ve věku 72 let)
Madrid
ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko
RodičeFrantišek Chudoba
PříbuzníZdeněk Chudoba (sourozenec)
Alma materUniversidad de Alcalá
Profesearchivář, pedagog, spisovatel, novinář, politik, publicista, filozof, překladatel a historik
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Bohdan Chudoba (21. listopadu 1909 Brno[1] – 2. ledna 1982 Madrid) byl český a československý historik, archivář, novinář, politik Československé strany lidové a poválečný poslanec Ústavodárného Národního shromáždění. Po roce 1948 žil v exilu.

Biografie

[editovat | editovat zdroj]

Jeho otcem byl anglista František Chudoba. Bohdan Chudoba v roce 1928 složil maturitu na Českém státním gymnáziu v Brně. Pak studoval historii na univerzitách v Brně, Oxfordu, Římě, Vídni a Madridu. V roce 1933 byl promován na doktora historických věd na španělské královské Universidad de Alcalá. V letech 1934–1936 konal vojenskou službu, v období let 1937–1942 potom pracoval jako učitel dějepisu na středních školách v Brně a v Tišnově. Za Protektorátu byl propuštěn ze školství a nastoupil jako komisař archivní služby a archivář Českého zemského archivu, kde působil v letech 1942–1945. Spolupracoval s odbojem.[2]

Po osvobození nastoupil jako úředník na ministerstvo informací. Jako historik se zabýval politickými a duchovními dějinami raného novověku, zejména pronikáním španělských vlivů do střední Evropy, historickými souvislostmi bitvy na Bílé hoře a zápasem katolické a protestantské kultury v českých zemích. Byl autorem množství studií a knih, psal i poezii a prózu. Překládal z řady jazyků (včetně staré čínské poezie). Byl členem Syndikátu československých spisovatelů. Angažoval se také jako novinář. Už roku 1933 byl redaktorem časopisu Akord, v letech 1945–1946 pak redaktorem antikomunistických Obzorů.[2] V parlamentních volbách v roce 1946 byl zvolen poslancem Ústavodárného Národního shromáždění za ČSL. V parlamentu setrval formálně do konce funkčního období, tedy do voleb do Národního shromáždění roku 1948.[3] Na sjezdu v květnu 1947 byl zvolen předsedou mládežnické organizace ČSL. V rámci strany reprezentoval radikální křídlo, odmítající kompromisy s komunisty (s oblibou používal heslo totalita bude bita). V parlamentu s dalšími podobně orientovanými nekomunistickými poslanci úspěšně až do roku 1948 blokoval komunistické plány na radikální pozemkovou reformu.[4]

Po únorovém převratu v roce 1948 odešel do emigrace. Hranice překročil již 28. února. Lidová strana (mezitím ovládnutá prokomunistickým křídlem) ho tehdy vyloučila ze svých řad.[5]) Krátce pobýval v Německu, pak odešel do Francie, kde nastoupil jako tlumočník na francouzském ministerstvu obrany. Na podzim 1948 společně s dalšími politiky budoval exilovou lidovou stranu. Později se spolu s některými dalšími lidovci (Simeonem Ghelfantem, Josefem Kalvodou) podílel na založení exilové formace Křesťansko-demokratické hnutí, coby pravicovější a konzervativnější alternativy k ČSL. Později přešel ke konzervativní skupině okolo Lva Prchaly (Český národní výbor). V roce 1949 se usadil v USA a přednášel historii a politologii na řadě amerických univerzit (v letech 1949–1978 byl profesorem na Iona College). Od konce 50. let pobýval opakovaně ve Španělsku, kam se později trvale přestěhoval. I v exilu publikoval několik historických prací, v pozůstalosti zanechal řadu historických prací, románů a básnických sbírek.[2][6]

Publikace

[editovat | editovat zdroj]
  • Počátky barokní myšlenky, 1934.
  • Liberalismus v české výchově. Praha : Vyšehrad, 1940. 32 s.
  • Španělé na Bílé hoře : tři kapitoly z evropských politických dějin. Praha : Vyšehrad, 1945. 284 s.
  • O novou českou školu. Praha : Č.A.T., Universum, 1945. 36 stran. Vydání první.
  • Jindy a nyní : dějiny českého národa. Praha : Vyšehrad, 1946. 461 s. 2. přepr. vyd. Frankfurt am Main : Opus bonum, 1975. 592 s.
  • Úvod do studia filosofie, 1946.
  • Co je křesťanská politika, 1947.
  • Spain and the Empire 1519–1643, Chicago, 1952.
  • Of Time, Light and Hell, Haag 1974.
  • Vím, v koho jsem uvěřil : a jiné eseje. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury 2009. 159 s. ISBN 978-80-7325-193-2.
  • Člověk nad dějinami. Praha: Torst 2018. 636 s. ISBN 978-80-7215-558-3
  • Přijde den, ano už je tady... Korespondence Bohdana Chudoby 1977–1981. Hlinná: Nautilus 2023. 237 s.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Matrika 17259, sn. 527 [online]. MZA [cit. 2022-10-24]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c Chudoba, Bohdan [online]. csds.cz [cit. 2012-01-09]. Dostupné online. 
  3. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-29. 
  4. ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1180–1182, 1184–1185. 
  5. ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1295. 
  6. ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1343–1345, 1351. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • DRÁPALA, Milan, a kol. Na ztracené vartě Západu : antologie české nesocialistické publicistiky z let 1945-1948. Praha: Prostor, 2000. 682 s. ISBN 80-7260-046-X. 
  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. 
  • PUTNA, Martin C. Česká katolická literatura v kontextech : 1918-1945. Praha: Torst, 2010. 1390 s. ISBN 978-80-721-5391-6. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bohdan_Chudoba&oldid=24001286“