Božena Neumannová
| Božena Neumannová | |
|---|---|
 | |
| Narození | 12. ledna 1882 Holešov  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 7. června 1967 (ve věku 85 let) Praha  Československo |
| Povolání | redaktorka, spisovatelka, kulturní pracovnice, prozaička a osvětový pracovník |
| Manžel(ka) | Stanislav Kostka Neumann (1904–1922) |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Božena Neumannová, rozená Pechová, též uváděno příjmení Hodačová [pozn. 1] (12. ledna 1882 Holešov[2] – 7. června 1967 Praha) byla česká novinářka, redaktorka a autorka memoárové literatury. Od roku 1904 byla partnerkou a v letech 1915–1922 druhou manželkou S. K. Neumanna.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodila se v Holešově jako nemanželská dcera Kateřiny Pechové.[2] Měla starší sestru Jaroslavu Pechovou, provdanou Rackovou. Partner Kateřiny Pechové Josef Hodač se s matkou svých dcer neoženil, protože byl již ženatý. Božena Pechová ale často uváděla jeho příjmení jako své rodné.[3][pozn. 2]
Své dětství prožila na Moravě, nejprve v Dřevohosticích, později v Brně, kde její matka měla obchod v Husovicích a později v Králově poli. Vystudovala vyšší dívčí školu v Brně a poté pracovala jeden rok jako vychovatelka v Olomouci a v Jihlavě. Když jí bylo 21 let, odešla do Prahy, kde pomáhala své sestře Jaroslavě v domácnosti. Sestra Jaroslava se provdala za básníka Adolfa Racka, díky tomu se Božena seznámila s prostředím pražských umělců. Zamilovala se do Stanislava Kostky Neumanna, se kterým žila v letech 1904 - 1922. Pobývali ve Vídni, v Řečkovicích u Brna, Bílovicích nad Svitavou a v Praze. Roku 1905 se jim v Řečkovicích narodila dcera Soňa. V roce 1914, před tím, než Neumann narukoval do rakouské armády, se rozvedl se svou první manželkou Kamillou Neumannovou[4] a dne 28. března 1915 uzavřel civilní sňatek s Boženou Pechovou (Hodačovou).[5][7][pozn. 3] Po první světové válce žili v Praze. V roce 1922 S. K. Neumann svou ženu a dceru opustil.
Božena Neumannová pracovala jako účetní v nakladatelství Františka Borového. Později odjela do Francie, kde pracovala jako kuchařka v rodině paní Lionel ve Versaillích. Poté studovala na Sorbonně. Zde začala svou novinářskou dráhu když pro Moravské noviny psala články o Francii. Později psala i pro Národní listy, mimo jiné v literární příloze Táčky, a posléze se stala členkou redakce. Později byla redaktorkou Moravských novin se sídlem v Brně a současně i redaktorkou Československé republiky v redakcích v Praze a Ostravě.[8]
Je pohřbena v Bílovicích nad Svitavou.
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Působila jako novinářka v Moravských novinách, Národních listech a novinách Československá republika.
Vydala dva autobiografické romány: Jantarová stezka (1947), kde popisuje své dětství, a Mezi lidmi (1948), kde píše o svém dospívání, odchodu do Prahy a seznámení se S. K. Neumannem.
Byla jsem ženou slavného muže
[editovat | editovat zdroj]Posmrtně byly publikovány její vzpomínky Byla jsem ženou slavného muže, které napsala v letech 1948-1951. Za jejího života nesměly být publikovány, neboť údajně Zdeněk Nejedlý prohlásil, že památka na S.K.N. "musí zůstat čistá".[7] Kniha vyšla poprvé až koncem října 1998 v nakladatelství Host zásluhou Jiřího Veselského (2. vydání v r. 2014).[8],
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Rodné příjmení Hodačová neodpovídá matričním záznamům. Ve zdrojích je tak ale běžně uváděna, S. K. Neumann ji tímto příjmením oslovil v básní Apostrofa, zveřejněné v Moderní revue.[1]
- ↑ Příjmením matky – Pechová je zaznamenána v matrikách narozených a oddaných i v soupisu pražských obyvatel.[4][5] Sama Božena Neumannová uvedla ve své vzpomínkové knize, že vždy vystupovala jako Božena Hodačová (příjmení otce) a na toto jméno dostávala i školní vysvědčení. Při aktu vystoupení z církve též použila příjmení Hodačová.[2] Když v roce 1914 požádala o křestní list pro potřeby sňatku, s S. K. Neumannem, vydal jí ho farní úřad s příjmením její neprovdané matky – Pechová. Neumannová to interpretovala jako mstu za svoje vystoupení z církve v roce 1905,[2] protože její sestra, která v římskokatolické církvi zůstala, při sňatku křestní list na jméno otce obdržela.[6]
- ↑ Božena Hodačová vystoupila z církve již roku 1905, v roce 1932 se do ní navrátila.[2]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ PROCHÁZKOVÁ, Lenka. Otazníky nad knihou Boženy Neumannové Byla jsem ženou slavného muže. Brno, 2007 [cit. 2021-11-11]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Vlastimil Válek. s. 34+35. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Matrika narozených Holešov, 1875-1890, snímek 279 [online]. Zemský archiv Brno [cit. 2021-11-11]. Dostupné online.
- ↑ Encyklopedie města Brna: Božena Neumannová [online]. Rev. 2019 [cit. 2021-11-11]. Dostupné online.
- ↑ a b Soupis pražských obyvatel, Neumann Stanislav, 1875 [online]. Archiv hlavního města Prahy [cit. 2017-08-29]. Dostupné online.
- ↑ a b Matrika oddaných okr. hejtmanství Brno, 1903-1921, snímek 19 [online]. Zemský archiv Brno [cit. 2021-11-11]. Dostupné online.
- ↑ NEUMANNOVÁ, Božena. Byla jsem ženou slavného muže. Brno: Host, 1998. ISBN 80-86055-50-7. Kapitola Ústupek lidské zpozdilosti, s. 283.
- ↑ a b KUNCOVÁ, Monika. Bouřlivák S. K. Neumann očima druhé manželky. Novinky.cz [online]. Borgis, 2019-12-15 [cit. 2020-03-12]. Magazín – příloha deníku Právo, 9. listopadu 2019, strany 40 až 43 (včetně). Dostupné online.
- ↑ a b PROCHÁZKOVÁ, Lenka. Otazníky nad knihou Boženy Neumannové Byla jsem ženou slavného muže. Brno, 2007 [cit. 2021-11-11]. 54 s. bakalářská. Vedoucí práce doc. PhDr. Vlastimil Válek, CSc. s. 11–12. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- PROCHÁZKOVÁ, Lenka. Otazníky nad knihou Boženy Neumannové Byla jsem ženou slavného muže. Brno, 2007 [cit. 2021-11-11]. 54 s. bakalářská. Vedoucí práce doc. PhDr. Vlastimil Válek, CSc. s. 11–12. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Božena Neumannová na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Božena Neumannová
- Božena Neumannová v Encyklopedii dějin města Brna
- ahistorie. Stanislav Kostka Neumann (1875–1947) [online]. Historie českého anarchismu (1880 – 1939), 2018-04-01 [cit. 2021-11-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-11-10.
- KUNCOVÁ, Monika. Bouřlivák S. K. Neumann očima druhé manželky. Novinky.cz [online]. Borgis, 2019-12-15 [cit. 2020-03-12]. Magazín – příloha deníku Právo, 9. listopadu 2019, strany 40 až 43 (včetně). Dostupné online.
