Bitva u Megida (15. století př. n. l.)

Bitva u Megida
	konflikt: dobyvatelské tažení Thutmose III.
	Poloha Megida na satelitní mapě současného Izraele
Trvání	pravděpodobně 9. května 1457 př. n. l.
Místo	u města Megido v Jizre'elském údolí
Souřadnice	32°34′59″ s. š., 35°10′56″ v. d.
Výsledek	vítězství Egypta
Změny území	ovládnutí města Megido
Strany
Egypt	Kanaán
Velitelé
Thutmose III.	král města Kadeše
Síla
10 000 mužů a válečných vozů	neznámá
Ztráty
neznámé	340 zajatců, jinak neznámé, město bylo ušetřeno
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva u Megida byl vojenský konflikt mezi egyptskými vojsky v čele s faraonem Thutmosem III. a velkou kanaánskou koalicí pod vedením krále Kadeše. Je první známou bitvou dějin lidstva, o níž existují relativně hodnověrné informace.

Přesný datum bitvy dodnes není jednoznačně znám. Egyptology nejvíce akceptovaný údaj je 9. květen roku 1457 př. n. l., ačkoliv někdy je konflikt datován do roku 1482 př. n. l. nebo 1479 př. n. l.

Bitva u Megida skončila vítězstvím Egypta a zbytky rozprášeného kanaánského vojska utekly do bezpečí hradeb města Megida. Jejich pronásledování následně vedlo ke zdlouhavému obléhání Megida.

Veškeré podrobnosti o konfliktu pocházejí z egyptských zdrojů – zejména z hieroglyfických nápisů v Síni kronik Amonova chrámu v Karnaku, jejichž autorem byl vojenský písař Tjaneni.

Kanaánská vzpoura

Na konci vlády královny Hatšepsut se místní vládci v oblasti současné Sýrie pokusili zbavit nadvlády Egypta. Kanaánci se sjednotili a spojili s královstvím Mitanni na březích řeky Eufrat. Hnací silou za touto vzpourou byl král Kadeše. Mohutné opevnění Kadeše bylo zárukou bezpečnosti krále i města. Král Megida, které bylo stejně dobře opevněné, se ke vzpouře přidal.

Po smrti své tety se novým faraonem stal Thutmose III., který se musel se vzpourou co nejdříve vypořádat. Megido totiž leželo na jihozápadním okraji Jizre'elského údolí, těsně za pohořím Karmel a kontrolovalo tak obchodní cestu mezi Egyptem a Mezopotámií. Pro svou vynikající strategickou polohu bylo toto sídlo během historie místem mnoha bitev.

Egyptská odpověď

Thutmose III. shromáždil armádu válečných vozů a pěchoty, která měla 10 000 mužů.

Armáda se shromáždila v hraniční pevnosti Caru (starořecky Σελη Silé) a o 10 dní později dorazila do města Gaza, které bylo věrné Egyptu. Po jednodenním odpočinku pokračovala do vzdáleného města Jehem, kem dorazila za dalších 11 dní. Odtud vyslal faraon průzkumníky, aby prohlédli terén. Aby mohla armáda pokračovat dále na sever, musela překročit pohoří Karmel. Za ním leželo město a pevnost Megido, kde se shromáždily síly vzbouřenců.

Z Jehemu do Megida vedly tři možné cesty. Severní cesta – přes Zefti – a jižní cesta – přes Taanach – umožňovaly bezpečný přístup do Jizre'elského údolí. Střední cesta – přes Arunu – byla riskantní; vedla úzkou soutěskou a vojáci se mohli po ní pohybovat pouze v řadě za sebou. Pokud by na konci rokle čekal protivník, byli by faraónovi vojáci snadnou kořistí. Velitelé proto doporučovali jednu ze dvou bezpečnějších cest. Přesto se Thutmose III. rozhodl riskovat přímou cestu do Megida.

Sám Thutmose vedl své muže do útoku na město Aruna. Bylo jen slabě chráněné a rychlý útok nepřátelských obránců rozprášil. Jeho armáda pak pokračovala dál a bez odporu vstoupila do údolí. Vzbouřenci nechali velké oddíly pěchoty hlídat dvě z pravděpodobnějších přístupových cest k městu a cestu, kterou se vydala faraónova armáda, nechali zcela bez ochrany. Tak získali Egypťané volný přístup přímo k Megidu, a velké části nepřátelské armády nechali daleko na severu a jihu za sebou.

Bitva a obléhání

Faraón svou šanci rozpoznal. Vztyčil tábor a pod rouškou noci seřadil své síly v blízkosti nepřítele. Následující ráno zaútočil. Vzbouřenci byli rozestavení na vyvýšenině u pevnosti. Egyptské linie byly uspořádány do konkávní formace, která ohrožovala obě křídla protivníka. Faraón vedl útok ze středu. Kombinace postavení a počtu, spolu s včasným, odvážným útokem, zlomila odhodlání rebelů a jejich linie se prakticky okamžitě rozpadly. Ti, kteří byli v blízkosti města, utekli za jeho hradby, kde se následně opevnili.

Egyptští vojáci se pustili do drancování protivníkova tábora. Chaos, který při tom vznikl, poskytl dostatek času roztroušeným silám rebelů, včetně králů Kádeše a Megida, aby se mohli přidat k obráncům města. Faraón tak přišel o možnost rychlého dobytí města.

Egypťané město oblehli. Zároveň vyslali vojenské jednotky do země vzbouřenců a rychle v ní obnovili nadvládu Egypta. Město však ještě nějaký čas vzdorovalo – podle některých odhadů až 7 měsíců.

Vítězná armáda si domů přivedla 340 zajatců, 2 041 klisen, 191 hříbat, 6 hřebců, 924 válečných vozů, 200 sad brnění, 502 luků, 1929 kusů dobytka, 22 500 ovcí a královské brnění, bojový vůz a stanové podpěry krále Megida. Město a obyvatelé byli ušetřeni.

Výsledek bitvy

Díky této výpravě se rozšířilo území Egypta. Thutmose III. požadoval od poražených králů, aby každý z nich vyslal svého syna na egyptský dvůr. Tam oba dostali egyptské vzdělání. Později, když se vrátili do svých domovů, oba vládli ke spokojenosti Egypta.

Vítězství nad Megidem bylo však jen začátkem pacifikace Palestiny a Sýrie. Teprve po několika dalších vojenských výpravách, organizovaných prakticky každoročně, byla vzpoura definitivně potlačena.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bitka pri Megide (15. storočie př. n. l.) na slovenské Wikipedii.

Literatura

REDFORD, Donald B. Wars in Syria and Palestine of Thutmose III. E. J. Brill, 2003. ISBN 90-04-12989-8
DUPUY, Richard Ernest; DUPUY, Trevor N. The encyclopedia of military history from 3500 B.C. to the present. Harper & Row, 1993. ISBN 0-06-011139-9

Související články

Thutmose III.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Bitva u Megida na Wikimedia Commons
Egyptský popis bitvy u Megida
Moderní popis bitvy u Megida
Thutmose III. - Napoleon starověkého Egypta (německy)
Bitva u Megida od Troye Foxe