Bitva u Lobkovic
| Bitva u Lobkovic | |||
|---|---|---|---|
| konflikt: Třicetiletá válka | |||
| Trvání | 29. května 1639 | ||
| Místo | Lobkovice, České království | ||
| Souřadnice | 50°15′1″ s. š., 14°31′28″ v. d. | ||
| Výsledek | vítězství švédské armády a zajetí nejvyššího císařského velení | ||
| Strany | |||
| |||
| Velitelé | |||
| |||
| Síla | |||
| |||
| Ztráty | |||
| |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Bitva u Lobkovic byla válečným střetem mezi císařskými oddíly armády generála Vavřince IV. z Hofkirchu a Raimunda Montecuccoliho a švédskou armádou polního maršála Johana Banéra během jednoho ze švédských tažení do Čech během třicetileté války. Odehrála se 29. května 1639[1] nedaleko obce Lobkovice u Neratovic ve středních Čechách a skončila takřka katastrofální porážkou císařských vojsk a zajetím jejich vrchních velitelů, včetně Hofkircha a Montecuccoliho. Zanedlouho po bitvě následoval neúspěšný švédský pokus o obsazení Prahy.
Před bitvou
[editovat | editovat zdroj]
Roku 1630 Švédsko za vlády krále Gustava II. Adolfa oficiálně vstoupilo do třicetileté války a zapojilo se do bojů v západní Evropě. Po úmrtí Gustava II. Adolfa v bitvě u Lützenu roku 1632 převzal část armádního velení generál Johan Banér, pod jehož velením byly podnikány především výpady z obsazeného území Svaté říše římské na území Čech a Moravy, součásti Habsburské monarchie. Společně se saskou armádou pak začátkem roku 1634 vytáhl do Čech, ale celé tažení zastavila porážka Bernarda Výmarského v bitvě u Nördlingenu 6. září 1634. Rok po uzavření pražského míru (1635) však došlo k obnovení bojů v Německu a švédská vítězství v bitvách u Kiritzu a Wittstocku (4. října 1636) obnovila vojenskou kampaň v Německu. V roce 1637 pak Banér ustoupil s armádou do Torgau a za Odru do Pomořan.
K další mocné intervenci v Čechách se Banér jal na jaře 1639. Po vítězství v bitvě u Saské Kamenice (Chemnitz) 14. dubna vpadl předvoj švédské armády 23. dubna pod velením generálmajorů Stalhanse, Wrangela a Pfuela do Čech a rychle obsadil Děčín. Následně se sem přesunul též hlavní voj Banérova vojska, který se posléze usadil v Litoměřicích, které se jim nepostavily na odpor, kde vojsko odpočívalo a verbovalo další síly. Během svého pobytu v Čechách pak vydávalo prohlášení o svobodách obyvatel na obsazeném území. Švédské oddíly nároveň prováděly zásobovací výpady, především do Podkrušnohoří a Poohří: několikrát vyplenily Chomutov, rovněž napáchaly škody v Lounech a zplundrovaly další města a vesnice v kraji.
V polovině května se pak Švédové vydali k tažení proti proudu Labe s cílem dosáhnout Prahy. V jejím postupu měly zabránit jednotky císařské armády pod velením Vavřince IV. z Hofkirchu, Raimunda Montecuccoliho, a Jana Kryštofa III. z Puchheimu, vyslané z rozkazu vrchního vojenského velitele Čech Matyáše Gallase, tvořené částečně pluky, které se stahovaly ze Saska po prohraném střetu u Saské Kamenice. Švédské vojsko zatím rychle postupovalo: 27. května dobylo po krátkém a urputném boji Mělník.
Průběh střetnutí
[editovat | editovat zdroj].jpg)
Císařské pluky měly v úmyslu dosáhnout bodu, kde předpokládaly švédský pokus o překročení Labe: most v Brandýse, a zahájili k městu vzdálenému asi 20 km od Prahy postup. Směrem k Brandýsu se tak od Prahy vydalo osm císařských pluků Hofkircha a Montecuccoliho. Cestou zajišťovaly své zásoby pleněním domovského území. Brandýs a zdejší most pak obsadily koncem května. Banér, který byl o jejich pohybu informován, se pak rozhodl na radu místních obyvatel[2] řeku překonat přebroděním v nedalekém Kostelci nad Labem[3] a Brandýs tak obejít.
Poté, co císařské vojsko zjistilo, že švédské vojsko již řeku překonalo, byl vydán rozkaz o jeho postupu vstříc švédským silám. K jejich střetu pak došlo u Lobkovic, severozápadně od Kostelce. Císařští se zde střetli s již řeku překročivšími Švédy a v nastalé bitvě byli poraženi. Švédským triumfem pak bylo především zajetí obou vrchních velitelů císařských, Raimunda Montecuccoliho a Vavřince IV. z Hofkirchu, který byl v bitvě také zraněn. Ztráty císařského vojska v počtu padlých, zraněných a zajatých byly patrně značné.
Během bitvy bylo vypáleno několik obcí v okolí, včetně téměř kompletního zničení vsi Lobkovice a vypálení lobkovického zámku.
Uvádí se, že polní maršál Jan Kryštof z Puchheimu byl roku 1639 zajat u Mělníka. Je velmi pravděpodobné, že k jeho zajetí došlo právě mezi 27. a 29. květnem: buď při dobývání Mělníka, anebo během bitvy u Lobkovic.
Hodnocení bitvy
[editovat | editovat zdroj]Střet u Lobkovic znamenal nezanedbatelný úspěch švédského tažení roku 1639 do Čech, který zasadil habsburské moci ostudnou porážku. Téměř ihned poté zahájil Banér tažení směrem k nedaleké opevněné Praze. Přestože vydal tiskem plamenné provolání o svobodě, kterou přináší českému lidu, město se mu (poprvé za celou válku) postavilo na odpor a odmítlo jeho volný vstup do města. Město navíc hájil též silný opevněný vojenský tábor na Bílé hoře. Pro nedostatek pěchoty a těžkého dělostřelectva pak Banér zanechal 2. června obléhání,[4] usídlil se v severovýchodních Čechách a místo osvobozování zahájil jejich systematické plenění. Na zámku v Brandýse nad Labem byl umístěn švédský generální štáb a město spolu s Mělníkem a Kostelcem vytvořilo silnou švédskou obrannou linii. Dokonale vyjedené Čechy Banér s vojskem opustil až na jaře 1641 a vrátil se do Německa. Nedlouho poté, 10. května, pak v Halberstadtu zemřel.
Zajatí Hofkirch a Montecuccoli strávili ve švédském zajetí přes dva a půl roku, v roce 1642 byli spolu s dalšími císařskými zajatci, např. Janem z Werthu a Janem Kryštofem Puchheimem, vyměněni za zajatého švédského polního maršála Gustava Horna a dalších. V roce 1644 se pak Vavřinec z Hofkirchu opětovně navrátil do řad švédského vojska. Naopak Montecuccoli se posléze podílel na velení proti švédským silám v Čechách až do konce války a podepsání Vestfálského míru v říjnu 1648.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ ĎURČANSKÝ, Marek. Česká města a jejich správa za třicetileté války: Zemský a lokální kontext. [s.l.]: Karolinum Press 411 s. Dostupné online. ISBN 978-80-246-2255-2. Google-Books-ID: 1vQwBQAAQBAJ.
- ↑ ĎURČANSKÝ, Marek. Česká města a jejich správa za třicetileté války: Zemský a lokální kontext. [s.l.]: Karolinum Press 411 s. Dostupné online. ISBN 978-80-246-2255-2. Google-Books-ID: 1vQwBQAAQBAJ.
- ↑ Bitva u Lobkovic — PSK. www.ptejteseknihovny.cz [online]. [cit. 2021-11-09]. Dostupné online.
- ↑ RYANTOVÁ, Marie. Polyxena z Lobkovic: Obdivovaná i nenáviděná první dáma království. [s.l.]: Albatros Media a.s. 534 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7429-852-3. Google-Books-ID: Tiq2DwAAQBAJ.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- ČORNEJOVÁ, Ivana; MIKULEC, Jiří; VLNAS, Vít, a kol. Velké dějiny zemí Koruny české VIII. 1618-1683. Praha: Paseka, 2008. 800 s. ISBN 978-80-7185-947-5.
- SATURKA, Jan. ŠVÉDOVÉ V ČECHÁCH ZA TŘICETILETÉ VÁLKY: BANEROVO TAŽENÍ DO ČECH V ROCE 1639. Praha, 2010. 78 s. bakalářská práce. Karlova univerzita. Vedoucí práce prof. PhDr. Vít Vlnas, Ph.D.. Dostupné online.