Bitva u Fleurus (1794)

Bitva u Fleurus
	konflikt: Francouzské revoluční války
	generál Jourdan v čele francouzské armády u Fleurus, v dálce francouzský pozorovací balon
Trvání	26. června 1794
Místo	Fleurus, Rakouské Nizozemí
Souřadnice	50°28′55″ s. š., 4°33′7″ v. d.
Výsledek	francouzské vítězství
Strany
Francie	Habsburská monarchie; Nizozemsko; Hannoversko; Velká Británie
Velitelé
Jean-Baptiste Jourdan; Jean-Baptiste Kléber; Jean-Étienne Championnet; Louis Antoine de Saint-Just	Josiáš Koburský; Jean-Pierre de Beaulieu; Vilém Oranžský
Síla
80 000 mužů 70 000 pěšáků; 12 000 kavalérie; 100 děl; 1 balon;	70 000 mužů 45 000 pěšáků; 14 000 kavalérie; 111 děl;
Ztráty
4 000 až 5 000 mužů	4 000 až 5 000 mrtvých
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva u Fleurus byla jedním z nejdůležitějších střetnutí francouzských revolučních válek. Francouzská armáda pod velením generála Jourdana v ní 26. června roku 1794 porazila rakousko-nizozemské síly, kterým velel princ Josiáš Koburský.^[1]^[3]

V průběhu bojů byl na francouzské straně poprvé v bitvě použit balón, a to za účelem sledování pohybu nepřítele.^[1]

Průběh střetnutí

K bitvě došlo u dnes belgického města Fleurus. Celý týden před ní se Jourdanova armáda snažila dobýt nedaleké Charleroi.^[1] Velitel rakousko-nizozemské armády rozestavil své vojsko do půlkruhu o délce zhruba jedné míle. Jeho protivník generál Jourdan měl mírnou přesilu a zvolil kratší bojovou linii. Boj začal mezi třetí a čtvrtou hodinou ranní. Zpočátku měla navrch revoluční armáda, která se úspěšně bránila útoku Koburkova pravého křídla, na jehož velení se podílel princ Oranžský. Francouzský úder generálů Championneta a Morleaua na střed spojenecké armády se ale nezdařil a pravé křídlo revoluční armády pod velením Marceaua se dokonce dalo na ústup. Francouzi ale ještě měli dost sil na další ofenzívu, při níž generál Jourdan osobně převzal velení jezdeckých záloh. Rakušané se poté dali na celkový ústup, ale vyčerpaná francouzská armáda už neměla sílu je pronásledovat.^[2]

Na velení francouzské armády se podílel zástupce Konventu, poslanec Saint-Just.^[1]

Po bitvě

Vítězové obsadili Charleroi a následně ovládli celé Rakouské Nizozemí. Následoval útok na Holandsko, dobytí Antverp a Lutychu.^[3]

Francouzi očekávali, že úspěch jejich vojsk u Fleurus přispěje k vnitropolitické stabilizaci a ukončení jakobínského teroru. K tomu ale došlo až po thermidorském převratu.^[4]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f TINKOVÁ, Daniela. Revoluční Francie 1787–1799. Praha: Triton, 2008. ISBN 978-80-7387-211-3. S. 144.
↑ ^a ^b ^c AUDOIN-ROUZEAU, Stéphane. Velké bitvy historie. Praha: Deus, Brána, 2007. ISBN 978-80-87087-09-1. S. 140.
↑ ^a ^b JŮN, Libor. Napoleonské války. Praha: Triton, 2005. ISBN 80-7254-594-9. S. 24.
↑ FERRO, Marc. Dějiny Francie. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2006. ISBN 80-7106-888-8. S. 171–173.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu bitva u Fleurus na Wikimedia Commons

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[Tinková,_144-1] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f TINKOVÁ, Daniela. Revoluční Francie 1787–1799. Praha: Triton, 2008. ISBN 978-80-7387-211-3. S. 144.

[Audoin-Rouzeau,_140-2] AUDOIN-ROUZEAU, Stéphane. Velké bitvy historie. Praha: Deus, Brána, 2007. ISBN 978-80-87087-09-1. S. 140.

[Jůn,_24-3] JŮN, Libor. Napoleonské války. Praha: Triton, 2005. ISBN 80-7254-594-9. S. 24.

[4] FERRO, Marc. Dějiny Francie. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2006. ISBN 80-7106-888-8. S. 171–173.

[1]

[2]

[3]

[4]