Bike to Heaven
| Bike to Heaven | |
|---|---|
 Pomník Bike to Heaven (září 2013) | |
| Základní údaje | |
| Autor | Krištof Kintera |
| Rok vzniku | 2013 |
| Datum odhalení | 9. září 2014 |
| Připomíná | Jan Bouchal |
| Popis | |
| Výška | 14 m |
| Materiál | kov |
| Umístění | |
| Umístění | Praha |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°5′48,33″ s. š., 14°25′57,04″ v. d. |
 | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bike to Heaven (česky Kolo do nebe) je pomník věnovaný propagátorovi městské cyklistiky Janu Bouchalovi, který zemřel při srážce s autem, již podle vyšetřování policie zavinil, a všem dalším cyklistům, kteří v Praze zemřeli při dopravních nehodách. Tvoří jej čtrnáct metrů vysoká pouliční lampa, na které je ve výšce vertikálně zavěšeno jízdní kolo mířící do nebe. Celý pomník je „postříbřený“ plátkovým palladiem a kolo i vršek lampy se za větru může otáčet. Pomník je umístěn na rušné pražské křižovatce ulice Dukelských hrdinů a nábřeží Kapitána Jaroše, v místě, kde byl Jan Bouchal v roce 2006 smrtelně zraněn při dopravní nehodě (kterou ovšem dle oficiálního vyšetřování Policie ČR sám způsobil) při střetu s automobilem. Autorem pomníku je sochař Krištof Kintera, pomník byl odhalen 9. září 2013, po sedmi letech příprav. Iniciován byl sdružením Auto*Mat a financován z veřejné sbírky vyhlášené tímto sdružením.
(únor 2012)
Nehoda
[editovat | editovat zdroj]6. ledna 2006 způsobil[1] Jan Bouchal, spoluzakladatel sdružení Auto*Mat a ředitel sdružení Oživení, na křižovatce ulice Dukelských hrdinů a nábřeží Kapitána Jaroše při jízdě na kole dopravní nehodu, při které byl sražen a smrtelně zraněn projíždějícím automobilem.[2][3]
Na této dopravně vytížené křižovatce se kříží trasy tramvají, automobilů, chodců i cyklistů. Jde o jednu z nejnebezpečnějších křižovatek v Praze,[3] kvůli častým dopravním nehodám byla dokonce nazývána „křižovatka smrti“.[4] Právě aktivista Bouchal na nebezpečnost křižovatky upozorňoval a usiloval o její přestavbu.[5] Křižovatka byla po dlouhé kritice Auto*Matu a dalších sdružení přestavěna během února a března 2012. Přibyly semafory pro cyklisty a došlo k celkovému zklidnění místa.[6] O rekonstrukci křižovatky se zasadil i primátor Bohuslav Svoboda, který podpořil i vznik pomníku.[5] S realizací pomníku, připravovanou hned od roku 2006, se čekalo, dokud neproběhne přestavba křižovatky – ta byla podle mluvčí Auto*Matu Terezy Vohryzkové větší prioritou než samotný pomník. „Měli jsme pocit, že nemá cenu sem dávat pomník, dokud se místo nepromění.“[7]
Provizorní pomník
[editovat | editovat zdroj]
Hned po Bouchalově pohřbu byl na místě nehody umístěn provizorní pomník, kolo přivázané k lampě.[4] Na tomto pietním místě se často objevovaly zapálené svíčky.[8] Rok po nehodě se Bouchalovi přátelé pokusili tento provizorní pomník vylepšit – sloup do výšky pěti metrů černozeleně natřeli a ve výšce čtyř metrů na něj zavěsili kolo. Akci však znemožnila policie kvůli obvinění z poškozování cizí věci. V dalších letech se pak na místě objevovalo přivázané bílé kolo.[8] Tento druh pomníku se nazývá „ghost bike“, jde o tradici z USA. Bílá kola jsou na místa vážných či smrtelných nehod cyklistů umisťována členy cyklistických komunit.[5]
Definitivní pomník
[editovat | editovat zdroj]Soutěž
[editovat | editovat zdroj]Úvahy na realizaci opravdového pomníku se objevily hned po Bouchalově smrti. Jeho přátelé a pozůstalí v průběhu roku 2006 vyhlásili neveřejnou uměleckou soutěž na pomník. Z šestnácti došlých návrhů postoupily do užšího výběru čtyři, které byly představeny veřejnosti 12. ledna 2007, v den prvního výročí Bouchalovy smrti. Šlo o návrhy Davida Černého, Krištofa Kintery, Markéty Poislové a Zdeňka Ruffera.[1] Bouchalovi blízcí vybrali návrh Davida Černého, bronzový reliéf člověka sraženého z kola, umístěný přímo do vozovky. V podstatě by tak pomník na vozovce vytvořil retardér. Po letech dohadování s příslušnými úřady však nebyl Černého návrh povolen, muselo tak být od něj upuštěno a nakonec byl k realizaci vybrán koncept Krištofa Kintery.[9] I ten však musel projít náročným a zdlouhavým procesem různých úředních povolení.[3]
Sbírka
[editovat | editovat zdroj]
V lednu 2013 Auto*Mat vyhlásil na pomník veřejnou sbírku. Během týdne bylo shromážděno 150 tisíc korun z potřebných 200 tisíc, příspěvek přislíbil i primátor Bohuslav Svoboda.[10] Nakonec se vybralo 270 tisíc korun.[7] Část materiálů i prací poskytlo zdarma několik firem, honoráře se zřekl i autor díla Kintera.[11] Pomník v hodnotě přes milion korun vznikl bez finančního přispění města či státu, pouze díky dárcům, což je poměrně nezvyklé.[7] Pochyby o nakládání s penězi ze sbírky vznesl článek na blogu[12] D-FENS, Auto*Mat k tomu uvádí, že vyúčtování sbírky proběhne až v lednu 2014.[2], v červenci 2015 ovšem vyúčtování pořád není doloženo a pochybnosti přetrvávají.
Odhalení
[editovat | editovat zdroj]Pomník byl slavnostně odhalen 9. září 2013 v 18 hodin, události se účastnilo asi 200 lidí.[13] Vzpomínkový večer pokračoval v prostoru Containall na Klárově, hudební složku tvořily Pohřební kapela a DJ Gadjo, na místě šlo také zakoupit oblečení s motivem Bike to Heaven.[7] Pomník měl být původně odhalen už na jaře, ale díky dlouhým mrazům, které pozdržely pokrývání sloupu palladiem, a díky administrativním zdržením zaviněným červnovými povodněmi, byl nakonec zvolen až zářijový termín.[2] Práce na pomníku tak nakonec trvaly celý jeden rok.[4] Pomník po odhalení přešel do majetku a správy Galerie hlavního města Prahy.[14]
Popis
[editovat | editovat zdroj]
aby pomník působil nenápadně
9. 9. 2014
Krištof Kintera pomník vytvořil z lampy veřejného osvětlení, což je pro něj typický materiál.[15] Pomník tvoří čtrnáct metrů vysoká funkční pouliční lampa se čtyřmi reflektory, na sloup je ve výšce jedenácti metrů připevněné k nebi mířící jízdní kolo.[16] Celý pomník je pokryt plátkovým palladiem, takže působí stříbřitým dojmem – jinak běžný uliční mobiliář má díky tomu působit jako jakýsi „městský šperk“.[4] Jde o klasickou, byť velmi pracnou zlatnickou metodu. Výhoda palladia je, že na rozdíl od stříbra časem netmavne, a zachovává si stříbřitý lesk.[7]
Pomník je kinetický – vršek lampy se v silnějším větru pomalu točí, stejně tak kolo se otáčí po větru kolem sloupu jako korouhev.[16] Ve spodní části sloupu je jednoduchý nápis, upozorňující, komu je pomník věnovaný.[7] Kolo, umístěné na pomníku, je celokovové; gumové části musely být vyjmuty a odlity, poté ještě „postříbřeny“ palladiem. Kintera původně zvažoval, že by na pomník použil přímo kolo Jana Bouchala, které měl k dispozici. Nakonec však místo příliš popisného Bouchalova kola použil úplně jiný, univerzálněji a nadčasověji působící model.[7] Na výrobě pomníku s Kinterou spolupracovali Richard Wiesner, Anna Bürgermeisterová a Rastislav Juhás.[14]
Symbolika pomníku je podle Kintery záměrně jednoduchá a srozumitelná – kolo mířící do nebes.[5] Sloup veřejného osvětlení si vybral Kintera proto, že je to na místě přirozeně stojící majestátní vertikála a navíc přímý němý svědek připomínané nehody. Zvolená podoba nemá podle autora působit zbytečně nápadně či pateticky,[3] má jít o „signál k zamyšlení nad způsoby a bezpečností pohybu krajinou“.[16] Dokumentarista Martin Mareček, člen poroty, která pomník vybírala, považuje za důležité, že Praha nezískala další truchlivý pomník, ale „jiskřivé gesto současného umění, na které jsme se společně složili“.[14]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Cyklista zabitý autem bude mít pomník. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2007-01-11 [cit. 2013-09-10]. Dostupné online.
- ↑ a b c NEVYHOŠTĚNÝ, Martin. Proč ještě nestojí pomník zemřelých cyklistů z veřejné sbírky?. Lidovky.cz [online]. 2013-08-13 [cit. 2013-09-10]. Dostupné online.
- ↑ a b c d OUJEZDSKÝ, Karel. Pomník „Bike to Heaven“ věnovaný aktivistovi Janu Bouchalovi. Český rozhlas Vltava [online]. 2013-09-10 [cit. 2013-09-10]. Dostupné online.
- ↑ a b c d bk. Kolo letí do nebe, cyklisté mají konečně svůj důstojný pomník. ČT24 [online]. 2013-09-07 [cit. 2013-09-10]. Dostupné online.
- ↑ a b c d CANDRA, Robert. Na kole do nebe: pomník Janu Bouchalovi. Radio Wave [online]. 2013-01-21 [cit. 2013-09-10]. Dostupné online.
- ↑ VOKATÝ, Pavel. Kinterův pomník zabitým cyklistům finišuje. Přispěje i primátor. Lidovky.cz [online]. 2013-01-26 [cit. 2013-09-10]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g CHARVÁT, Hugo. Nebeské kolo nad Prahou představuje unikátní pomník mrtvým cyklistům. Ekolist.cz [online]. 2013-09-09 [cit. 2013-09-10]. Dostupné online.
- ↑ a b RADUŠEVIČ, Mirko. Odhalení pomníku cyklistovi Bouchalovi se blíží. Literární noviny [online]. 2013-08-16 [cit. 2013-09-10]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ ČTK. Cyklisté, kteří zemřeli v ulicích Prahy, mají pomník. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2013-09-09 [cit. 2013-09-10]. Dostupné online.
- ↑ METRO.cz. Na pomník cyklistům přispěje také primátor. Vybralo se 150 tisíc. Metro.cz [online]. 2013-01-28 [cit. 2013-09-10]. Dostupné online.
- ↑ BARTOŠ, Tomáš. Pomník mrtvým cyklistům: peníze na něj nakonec budou. Pražský deník [online]. 2013-01-30 [cit. 2013-09-10]. Dostupné online.
- ↑ Jména hloupých na všech sloupích – D-FENS Weblog. dfens-cz.com [online]. [cit. 2018-05-04]. Dostupné online.
- ↑ CANDRA, Robert. Cyklopomník Jana Bouchala spojuje lidi i po jeho smrti. Radio Wave [online]. 2013-09-10 [cit. 2013-09-17]. Dostupné online.
- ↑ a b c DOSTÁL, Vratislav. Jan Bouchal a další oběti dopravních nehod mají svůj pomník. Deník Referendum [online]. 2013-09-09 [cit. 2013-09-12]. Dostupné online.
- ↑ ČTK. Lampy Kryštofa Kintery. Týden.cz [online]. 2011-06-24 [cit. 2013-09-10]. Dostupné online.
- ↑ a b c BUREŠ, Vítězslav. Bicykl stoupá po lampě do nebe. Připomíná v Praze oběti nehod cyklistů. iDNES.cz [online]. 2013-09-09 [cit. 2013-09-10]. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bike to Heaven na Wikimedia Commons - Recenze pomníku Krištofa Kintery od teoretika výtvarného umění Tomáše Pospiszyla, Auto*Mat, pdf verze nedatována, publikováno 17. 1. 2013
- Bourání s výtvarníkem Krištofem Kinterou, rozhlasový pořad Radia Wave, 133. díl, hostem výtvarný umělec Krištof Kintera, 27. 3. 2013
