Přeskočit na obsah

Fluorid bismutitý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z BiF3)
fluorid bismutitý
Obecné
Systematický názevFluorid bismutitý
Anglický názevFluorid bismutitý
Německý názevBismut(III)-fluorid
Sumární vzorecBiF3
Vzhledšedobílý prášek
Identifikace
Registrační číslo CAS7787-61-3
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)232-124-8
PubChem82233
SMILESF[Bi](F)F
InChIInChI=1S/Bi.3FH/h;3*1H/q+3;;;/p-3
Key: BRCWHGIUHLWZBK-UHFFFAOYSA-K
Vlastnosti
Molární hmotnost265,97550 g/mol
Teplota tání649 ˚C
Hustota5,32 g/cm3
Rozpustnost ve voděnerozpustné[1]
Struktura
Krystalová strukturaortorombická
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°−900 kJ*mol−1
Bezpečnost
GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05
[2]
H-větyH314
P-větyP260, P264, P280, P301+330+331, P302+361+354, P304+340, P305+354+338, P316, P321, P363, P405, P501
NFPA 704
0
1
0
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fluorid bismutitý je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem BiF3. Je to šedobílý prášek s teplotou tání 649 °C. V přírodě se vyskytuje jako vzácný minerál gananit.[3]

Příprava

[editovat | editovat zdroj]

Fluorid bismutitý může být připraven reakcí oxidu bismutitého s kyselinou fluorovodíkovou:[4]

Bi2O3 + 6 HF → 2 BiF3 + 3 H2O

Lze jej také připravit reakcí chloridu-oxidu bismutitého s kyselinou fluorovodíkovou:[5]

BiOCl + 3 HF → BiF3 + H2O + HCl

Reakcí hydroxidu bismutitého s kyselinou fluorovodíkovou nevzniká čistý fluorid bismutitý, ale fluorid-oxid (BiOF).[5]

Struktura

[editovat | editovat zdroj]

α-BiF3 je krychlové krystalové soustavy (Pearsonův symbol cF16, prostorová grupa Fm-3m, číslo 225). Fluorid bismutitý má strukturu stejnou jako některá intermetalika, jako Mg3Pr, Cu3Sb, Fe3Si, a AlFe3,[6] stejně jako hydrid LaH3.[7] Elementární buňka je plošně centrovaná kubická mřížka.

β-BiF3 má strukturu typu fluoridu yttritého.

Reakce

[editovat | editovat zdroj]

Fluorid bismutitý s vodou nereaguje a je v ní téměř nerozpustný. Nevytváří snadno komplexy, ale komplexy BiF3.3HF a BiF -
4  v NH4BiF4 jsou známé. Adiční sloučenina H3BiF6 je hydrolyzována vodou za vzniku fluoridu-oxidu bismutitého.[8]

Využití

[editovat | editovat zdroj]

Fluorid bismutitý byl studován jako možný elektrodový materiál pro lithiové baterie a jako luminiscenční materiál pro luminofory s lanthanem.[9]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Bismuth trifluoride na anglické Wikipedii a Bismut(III)-fluorid na německé Wikipedii.

  1. ↑ Safety data sheet [online]. ThermoFisher, rev. 2020-02-14 [cit. 2023-11-13]. Dostupné online. 
  2. ↑ PUBCHEM. Bismuth fluoride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. [cit. 2023-11-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Gananite [online]. [cit. 2023-11-16]. Dostupné online. 
  4. ↑ GREENWOOD. Chemistry of the Elements. [s.l.]: Elsevier Science & Technology Books book s. Dostupné online. ISBN 978-0-08-037941-8. (anglicky) 
  5. ↑ a b Handbuch der präparativen anorganischen Chemie. 1. 3., umgearb. Aufl. vyd. Stuttgart: Enke 608 s. ISBN 978-3-432-02328-1. S. 218. 
  6. ↑ GRAEF, Marc De; MCHENRY, Michael E. Structure of Materials. [s.l.]: Cambridge University Press Kapitola Appendix 1. Crystal Structure Descriptions. 
  7. ↑ GALASSO, Francis S. Structure and Properties of Inorganic Solids: International Series of Monographs in Solid State Physics. [s.l.]: Elsevier 308 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4831-5541-8. (anglicky) 
  8. ↑ NORMAN, N. C. Chemistry of Arsenic, Antimony and Bismuth. [s.l.]: Springer Science & Business Media 508 s. Dostupné online. ISBN 978-0-7514-0389-3. S. 88. (anglicky) 
  9. ↑ XIE, Zhi; WEI, Bin; WANG, Zhongchang. Structural stability, electronic structures and enhanced photocatalytic properties of BiF3 nanowires: A first-principles study. Ceramics International. 2018-06, roč. 44, čís. 8, s. 9623–9632. Dostupné online [cit. 2023-11-13]. DOI 10.1016/j.ceramint.2018.02.189. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Fluoridy s prvkem v oxidačním čísle III.
Fluorid aktinitý (AcF3) • Fluorid stříbřitý (AgF3) • Fluorid hlinitý (AlF3) • Fluorid americitý (AmF3) • Fluorid arsenitý (AsF3) • Fluorid zlatitý (AuF3) • Fluorid boritý (BF3) • Fluorid bismutitý (BiF3) • Fluorid berkelitý (BkF3) • Fluorid bromitý (Br2F6) • Fluorid ceritý (CeF3) • Fluorid kalifornitý (CfF3) • Fluorid chloritý (Cl2F6) • Fluorid curitý (CmF3) • Fluorid kobaltitý (CoF3) • Fluorid chromitý (CrF3) • Fluorid dysprositý (DyF3) • Fluorid erbitý (ErF3) • Fluorid einsteinitý (EsF3) • Fluorid europitý (EuF3) • Fluorid železitý (FeF3) • Fluorid gallitý (GaF3) • Fluorid holmitý (HoF3) • Fluorid joditý (IF3) • Fluorid inditý (InF3) • Fluorid iriditý (IrF3) • Fluorid lanthanitý (LaF3) • Fluorid lutecitý (LuF3) • Fluorid manganitý (MnF3) • Fluorid dusitý (NF3) • Fluorid niobitý (NbF3) • Fluorid neodymitý (NdF3) • Fluorid niklitý (NiF3) • Fluorid neptunitý (NpF3) • Fluorid fosforitý (PF3) • Fluorid promethitý (PmF3) • Fluorid praseodymitý (PrF3) • Fluorid plutonitý (PuF3) • Fluorid rhoditý (RhF3) • Fluorid ruthenitý (RuF3) • Fluorid siřitý (SF3) • Fluorid antimonitý (SbF3) • Fluorid skanditý (ScF3) • Fluorid samaritý (SmF3) • Fluorid terbitý (TbF3) • Fluorid thoritý (ThF3) • Fluorid titanitý (TiF3) • Fluorid thallitý (TlF3) • Fluorid thulitý (TmF3) • Fluorid uranitý (UF3) • Fluorid vanaditý (VF3) • Fluorid yttritý (YF3) • Fluorid ytterbitý (YbF3) • Fluorid zirkonitý (ZrF3)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Fluorid_bismutitý&oldid=23631099“