Bezobalka sivá
 Bezobalka sivá | |
|---|---|
 Bezobalka sivá (Trinia glauca) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | miříkotvaré (Apiales) |
| Čeleď | miříkovité (Apiaceae) |
| Rod | bezobalka (Trinia) |
| Binomické jméno | |
| Trinia glauca (L.) Dumort. | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bezobalka sivá (Trinia glauca) je nenápadná, nízká, planě rostoucí bylina s malými okolíky bílých květů. Je dvoudomá, což je mezi miříkovitými velmi vzácné. Je původním a jediným druhem rodu bezobalka, který se v české přírodě ještě vyskytuje, a zároveň i rostlinou ohroženou vyhynutím.
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Centrum výskytu druhu se nachází v mediteránní oblasti jižní Evropy a roste vyjma Skandinávie, Pobaltí, Polska, Ukrajiny a Běloruska téměř ve všech evropských zemích. Na jihovýchodě její areál zasahuje až do asijské části Turecka. Přes jižní Moravu a Slovensko prochází severní hranice jejího výskytu.
V České republice je bezobalka sivá historicky vzácný druh. Z minulosti je doložen její výskyt na 18 lokalitách, v prvé polovině 20. století se přechodně vyskytovala také na Třeboňsku. V současnosti se objevuje jen na čtyřech místech a všechna jsou v oblasti moravského termofytika, na území zasahujícím do okraje Panonské pánve.[1][2][3][4]
Ekologie
[editovat | editovat zdroj]Roste na teplých a suchých stanovištích stepního charakteru, v xerotermních nízkostébelných porostech, na kamenitých svazích, v řídkých trávnicích i v nezapojených porostech, kde mohou její semena snáze vyklíčit. Preferuje těžké, hlinité půdy s bazickými substráty bohaté na minerály.
Bezobalka sivá je bylina monokarpická a převážně dvouletá, prvým rokem vytvoří jen přízemní listovou růžici, ze které v následujícím roce vyrostou lodyhy s květy. V případě, že rostlina druhým rokem nemá dostatek živin pro vytvoření květů a semen, přežije do dalšího roku a uhyne až po kvetení.[1][2][5]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Dvouletá, dvoudomá, šedě zelená, lysá bylina se žebernatou lodyhou vysokou okolo 30 cm vyrůstající z dužnatého kořene. Samčí rostlina je útlejší a má lodyhu již od báze kuželovitě větvenou, kdežto samičí je široce rozložitá a dolní větve sahají až k vrcholu hlavní lodyhy. Přízemní listy rostou ze široké pochvy, jejich čepel je dvakrát až třikrát peřenosečná a má tři až pět párů čárkovitých úkrojků 0,5 až 3 cm dlouhých. Krátce řapíkaté lodyžní listy jsou tvarově podobné přízemním.
Pětičetné květy jsou uspořádány do četných okolíků vyrůstají vstřícně nebo v přeslenech. Složený okolík samičích rostlin je vytvořen ze čtyř až pěti okolíčků, obal i obalíčky chybějí, někdy však vyrůstá malý počet listenů či listenců. Nenápadné, smrduté samčí květy rostou v drobnějších, nahuštěných okolíčcích. Všechny květy mají kališní lístky zakrslé. Kýlnaté korunní lístky jsou bělavé se zeleným nebo žlutým nádechem a u samičích květů mívají ve středu načervenalý pruh. Rostliny kvetou poměrně brzy, od dubnu do června, květy obsahují nektar a jsou opylovány létajícím hmyzem i mravenci. Ploidie druhu je 2n = 18.
Plody na dlouhých stopkách jsou z boku stlačené dvounažky skládající se ze 3 mm dlouhých a 2 mm širokých jednosemenných plůdků (merikarpií) s pěti oblými žebry po stranách. Byliny se rozmnožují výhradně semeny (plůdky), která jsou obvykle rozšiřovány větrem, někdy jsou roznášeny i celé okolíčky a semena z nich cestou vypadávají (stepní běžci).[1][2][5][6]
Ohrožení
[editovat | editovat zdroj]Bezobalka sivá roste v ČR na severní hranici svého areálu a často nenachází vhodné podmínky k růstu. Nebývá příliš hojná ani v ostatních středoevropských krajinách, v české přírodě se jí však viditelně nevede. Je nutno zajistit, aby její současné lokality nebyly znehodnoceny polní či stavební činností, a proto byla jako druh zařazena v "Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky z roku 2012" mezi rostliny kriticky ohrožené (C1t).[3][6][7]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c DUCHOŇ, Mário. BOTANY.cz: Bezobalka sivá [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 16.11.2011 [cit. 2016-12-23]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ a b c DVOŘÁK, Václav. Natura Bohemica: Bezobalka sivá [online]. Natura Bohemica, Olomouc, rev. 20.11.2009 [cit. 2016-12-23]. Dostupné online.
- ↑ a b DVOŘÁK, Václav. Portál české flory: Květena: Bezobalka sivá [online]. PřF, Univerzita Palackého, Olomouc [cit. 2016-12-23]. Dostupné online.
- ↑ HASSLER, M. Catalogue of Life 2016: Trinia glauca [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2016 [cit. 2016-12-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky)
- ↑ a b BERTOVÁ, Lydia. Flóra Slovenska IV/1: Bezobalka sivá [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 1984 [cit. 2016-12-23]. S. 310–311. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-12-24. (slovensky)
- ↑ a b Databáze C1 rostlin: Bezobalka sivá [online]. Informační systém ochrany přírody, AOPK ČR, Praha [cit. 2016-12-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-05-31.
- ↑ GRULICH, Vít. Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. S. 631–645. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 23.12.2016]. Roč. 84, čís. 3, s. 631–645. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu bezobalka sivá na Wikimedia Commons 
Taxon Trinia glauca ve Wikidruzích- Botanický ústav AV ČR – rozšíření bezobalky sivé v ČR
