Bernardinum (Praha)
Collegium Bernardinum | |
|---|---|
 Znak cisterciáckého řádu | |
| Rok založení | 1347 |
| Rok zániku | 1785 |
| Typ školy | církevní |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bernardinum, či Collegium Bernardinum, neboli kolej svatého Bernarda v Praze, byla cisterciácká kolej a studium generale v Praze, založená ve 14. a později obnovená v 17. století.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Pražské Bernardinum vzniklo z podnětu Karla IV. v roce 1374 přestavěním staršího domu na cisterciáckou kolej u svatého Bernarda. Ta se nacházela v místě dnešního kostela sv. Bartoloměje, kde stával ve 14. století dům s kazatelskou školu a kaplí svaté Maří Magdalény, coby útočiště kajících se prostitutek, zvaný Jeruzalém, po roce 1372 založený Janem Milíčem z Kroměříže.
Bernardinum působilo jako jedno z pěti vzdělávacích zařízení, vedle řádových domů dominikánů u sv. Klimenta, augustiniánů u sv. Tomáše, minoritů u sv. Jakuba. Kolej sv. Bernarda, společně s karmelitánskou (dnes františkánskou) komunitou od Panny Marie Sněžné, patřila mezi menší instituce, vyučovalo zde kolem čtyř učitelů teologie.[1] Cisterciácká kolej sv. Bernarda byla zpočátku spravována z nejbližší řádové fundace, tj. ze Zbraslavského kláštera.[2]
V roce 1443 zde byl vybudován ženský domov a v 16. století se v prostorách zde usadili jezuité, kteří zde později vybudovali vlastní kolej - konvikt. V letech 1636–1637 byla kolej přenesena do nového působiště v domě pozdějšího zemského soudu na Ovocném trhu a s ním propojeného domu čp. 584/I do ulice Na příkopě, kde opat Jan Greifenfels od hraběnky Marie Maxmiliany ze Šternberka zakoupil dům se zahradou. Prvním rektorem koleje byl profesor mravouky Jiří Pišelius. [3] V průběhu 17. století zde působili osečtí cisterciáci a od roku 1693 byla kolej opatům Oseckého kláštera přímo podřízena.[4]
Vyučovalo zde, nebo se zde učilo několik mnichů a pozdějších opatů Oseckého kláštera:
- Joachim Cron, hudebník - studoval zde
- Bernard Scheinpflug, historik, v roce 1836 zde učil italštinu
- Benedikt Littwerig, studoval zde a v roce 1685 se do pražské koleje vrátil, byl ustanoven superiorem (místní představeným koleje) a do roku 1690 zde přednášel filozofii.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ ŠMAHEL, František. Alma mater Pragensis. [s.l.]: Charles University in Prague, Karolinum Press 622 s. Dostupné online. ISBN 978-80-246-3203-2. Google-Books-ID: KOCoDAAAQBAJ.
- ↑ KAVKA, František; PETRÁŇ, Josef. Dějiny Univerzity Karlovy, 1348-1990: 1347. [s.l.]: Karolinum 332 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7066-968-6. Google-Books-ID: p4PkAAAAMAAJ.
- ↑ EKERT František, Posvátná místa kr. hl. Prahy I. Praha 1883, s. 449
- ↑ Kostel svatého Bartoloměje na Starém městě v Praze [online]. [cit. 2024-01-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-02-25.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Cisterciácká kolej Bernardinum v Praze v 17. a 18. století - Bibliografie dějin Českých zemí. biblio.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2024-01-22]. Dostupné online.
- BREDL Sigismund, OCistː Das Collegium St. Bernardi in Prag. Ein Beitrag zur Geschichte Prags und seiner Bildungsanstalten, zumeist nach Urkunden bearbeitet, Prag s.n. (1894?), separát, původně vː Mittheilungen aus dem Benedictiner- und Cistercienser-Orden, roč. 15, 1894, s. 90-94
- BREDL, Sigismundː Die Superioren und Rectoren des St. Bernards-Colleg’s vom Jahre 1662 bis 1785. [Prag? s.n., 1894?]