Bella Abzugová

Bella Abzugová
Narození	24. července 1920 New York
Úmrtí	31. března 1998 (ve věku 77 let) New York
Místo pohřbení	Mount Carmel Cemetery
Alma mater	Hunter College Walton High School Městská univerzita v New Yorku Columbia Law School Jewish Theological Seminary of America
Povolání	politička, sociální aktivistka a advokátka
Ocenění	Cena Ženského uměleckého výboru za celoživotní přínos (1980) Národní ženská síň slávy (1994) Margaret Brent Award (1995)
Politická strana	Demokratická strana
Nábož. vyznání	judaismus
Funkce	člen Sněmovny reprezentantů Spojených států amerických (1971–1973) člen Sněmovny reprezentantů Spojených států amerických (1973–1975) člen Sněmovny reprezentantů Spojených států amerických (1975–1977)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bella Abzugová (rodným jménem Bella Savitzky; 24. července 1920, New York – 31. března 1998, New York) byla americká právnička, politička a aktivistka židovského původu. Byla přední představitelkou amerického feminismu, v rámci nějž prosazovala tzv. ekofeminismus. Byla poslankyní amerického Kongresu za Demokratickou stranu v letech 1971–1977 (zvolena za obvod New York).

Život

Oba její rodiče byli židovští přistěhovalci hovořící jidiš z území dnešní Ukrajiny. Její náboženská výchova ovlivnila její příklon k feminismu. "Myslím, že to bylo během návštěv synagogy, kdy jsem měla své první myšlenky jako feministická rebelka. Nelíbilo se mi, že ženy byly odsunuty do zadních řad," řekla k tomu později. (V synagoze ženy sedí mimo hlavní auditorium, na speciálním balkónu). Dalším zraňujícím zážitkem pro ni bylo, když jí jako dceři nebylo v synagoze dovoleno odříkat kadiš (modlitbu za mrtvé), když jí ve třinácti letech zemřel otec. Přesto se s judaismem nikdy zcela nerozešla a k židovské kulturní tradici se hlásila i jinak. Byla členkou American Jewish Congress a podporovala též sionismus.

Vystudovala politologii na City University of New York a práva na Kolumbijské univerzitě. V roce 1945 byla přijata do newyorské advokátní komory, jako jedna z prvních žen. Svou kariéru zahájila ve firmě Pressman, Witt & Cammer, kde často pracovala na případech z oblasti pracovního práva. Brzy se ujala i případů občanských práv na jihu Spojených států. Odvolala se proti případu Willieho McGeeho, černocha odsouzeného v roce 1945 za znásilnění bílé ženy v Laurelu ve státě Mississippi a odsouzeného k smrti čistě bílou porotou, která rokovala jen dvě a půl minuty. Odvolání prohrála a muž byl popraven. Během éry mccarthismu byla jedním z mála advokátů ochotných otevřeně bojovat proti Výboru pro neamerickou činnost. V 60. letech se zapojila do boje za ženská práva a proti válce ve Vietnamu.

Roku 1971 byla zvolena do Kongresu. Byla jedním z prvních členů Kongresu, kteří podporovali práva homosexuálů, a předložila první federální zákon na jejich ochranu, známý jako Zákon o rovnosti z roku 1974 (předkládala ho spolu s dalším demokratickým poslancem Edem Kochem, který se později stal starostou New Yorku). Byla předkladatelkou zákona o rovných úvěrových příležitostech, který zakazoval diskriminaci žadatele o hypotéku na základě rasy, barvy pleti, náboženství, národnostního původu, pohlaví, rodinného stavu nebo věku.

Byla známa jako jedna z velmi vulgárních političek, o gay aktivistovi Dougu Irelandovi například mluvila jako o "tlustém čurákovi". Ačkoli byly na půdě sněmovny zakázány klobouky, Abzugová je tam často nosila, a to záměrně ty velmi barevné a výrazné. Její vášnivost ji vynesla přezdívky jako Bella bojovnice, Hurikán Bella nebo Matka kuráž. O jejím silném hlase prohlásil spisovatel Norman Mailer, že by překřičel i řidiče taxíku'.

Politická kariéra Abzugové skončila, když nezískala demokratickou nominaci do Senátu v roce 1976. Primárky tehdy prohrála s umírněnějším Danielem Patrickem Moynihanem. Poté už nebyla zvolena na žádnou politickou pozici, ačkoli občas kandidovala.

Věnovala se pak více ženskému aktivismu a psaní. Na začátku roku 1977 prezident Jimmy Carter ustavil novou Národní komisi pro oslavu Mezinárodního roku žen a jmenoval Abzugovou do jejího čela. V této práci pokračovala jako jedna ze dvou spolupředsedkyň Národního poradního výboru pro ženy, a to až do svého odvolání v lednu 1979, které vytvořilo napětí mezi Carterovou administrativou a feministickými organizacemi. Napsala dvě knihy: Bella: Ms. Abzug Goes to Washington a The Gender Gap, kterou vytvořila společně s přítelkyní a kolegyní Mim Kelberovou. V 90. letech se soustředila na propojení feminismu a ekologických otázek. V roce 1994 byla uvedena do Národní ženské síně slávy. V roce 2017 časopis Time zařadil Abzugovou mezi 50 žen, které se zapsaly do americké politické historie.

Soukromí a zajímavosti

V roce 1944 se provdala za Martina Abzuga, spisovatele a burzovního makléře. Potkali se v autobuse v Miami, když oba mířili na koncert Yehudi Menuhina. Zůstali manželé až do jeho smrti v roce 1986. Měli spolu dvě dcery.

Objevila se ve filmu Woodyho Allena Manhattan, kde hrála sama sebe. Jako postava se objevila v autobiografické knize Shirley MacLaineové Out on a Limb (1983) a v televizním zpracování této knihy z produkce ABC z roku 1987, kde ji ztvárnila Anne Jacksonová. V roce 2020 byla též jednou z postav seriálu Mrs. America, hrála ji zde Margo Martindaleová.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bella Abzug na anglické Wikipedii.

Autoritní data	BIBSYS: 8066136 BNF: cb124718799 (data) CiNii: DA10243483 GND: 1055013903 ISNI: 0000 0000 8156 5636 LCCN: n83231578 MBA: 88beeda8-add6-4ba1-bce0-8392ceb6fca7 NARA: 10568291 NLA: 35000600 NLI: 987007304855305171 NTA: 071843876 SNAC: w6r31qhg SUDOC: 223738794 Trove: 784605 US Congress: A000018 VIAF: 76415840 WorldCat Entities: E39PBJw4G8PQkW3XJ8Q4QHB3wC