Přeskočit na obsah

Beli orlovi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Beli orlovi
Znak Bílých orlů
Znak Bílých orlů
Vznik1991
Zánik1995
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Beli orlovi (srbsky Бели орлови, česky Bílí orli), také známí jako Mstitelé (srbsky Осветници, latinkou Osvetnici),[1] byla srbská polovojenská skupina spojená se Srbskou národní obnovou (SNO) a Srbskou radikální stranou (SRS).[2][3] Bílí orli bojovali v Chorvatsku a Bosně a Hercegovině během jugoslávských válek.[2][3]

V obžalobě Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii Vojislava Šešelje z roku 2003 je skupina zahrnuta jako údajná strana ve společném zločinném podniku (Joint criminal enterprise - JCE) etnických čistek, kterého se údajně Šešelj jako vůdce SRS účastnil. V obžalobě je skupina označena jako „dobrovolné jednotky včetně ‚Četniků‘ nebo jako Šešeljevci“ (cyrilicí: Шешељевци).[4] Toto spojení Šešelj popřel.[5] 31. března 2016 ho ICTY v prvoinstančním verdiktu ve všech bodech obžaloby zprostil obžaloby. Tento rozsudek platí dodnes, mimo nesouvisejícího odsouzení nástupce (International Residual Mechanism for Criminal Tribunals - Mezinárodní zbytkový mechanismus pro trestní tribunály) za podněcování k deportaci Chorvatů z srbské vesnice Hrtkovci.[6]

Polovojenskou skupinu Bílých orlů založili na konci roku 1990 Dragoslav Bokan a Mirko Jović. Skupina se rozdělila na různé frakce, když se Bokan a Jović v roce 1992 vydali svou vlastní cestou.[7][8][9] Jović volal po „křesťanském, pravoslavném Srbsku bez muslimů a nevěřících“.[10][11] Šešelj uvádí, že skupinu založil Jović, ale vymkla se mu kontrole.[12] Podle Šešelje operovali Bílí orli a Arkanovi tygři s pomocí jugoslávské kontrarozvědky.[13]

V prosinci 2010 skupina nazvaná „Bílí orli“ (srbsky: Бели Орлови/Beli Orlovi) převzala odpovědnost za zabití kosovského bosňáckého vůdce Šefka Salkoviće na severu Kosova. Skupina také převzala odpovědnost za obstrukce volebního procesu v severní Kosovské Mitrovici a také za útok na jednotky KFOR.[14][15]

Válečné zločiny

[editovat | editovat zdroj]
„ Polovojenské jednotky jsou zodpovědné za některé z nejbrutálnějších aspektů „etnické čistky“. Dvě z jednotek, které sehrály hlavní roli v kampani „etnické čistky“ v BaH, „Četnici“ spojení s Vojislavem Šešeljem a „Tygři“ spojení s Željko Ražnatovićem (Arkanem), působili také v Republice Srbsko. Šešeljovi stoupenci údajně vedli kampaně „etnických čistek“ proti etnickým menšinám v srbských provinciích Vojvodina a Kosovo.

[16]

“
— Zpráva Komise OSN o etnických čistkách v Bosně a Hercegovině

Svědectví u Mezinárodního tribunálu pro válečné zločiny naznačuje, že Bílí orli byli zodpovědní za řadu zvěrstev[3] během chorvatské a bosenské války, včetně: masakru ve Voćinu,[17][18] masakru ve Višegradě,[19] zločinů ve Foči,[20] Gacku[21] a dalších. Různí členové Bilých orlů byli Tribunálem obžalováni.[22][23] Mitar Vasiljević dostal patnáctiletý trest.[24] Bývalý šéf Milan Lukić dostal doživotí za své válečné zločiny, mezi které patří vraždy mužů, žen a dětí.[25] Bylo také hlášeno, že Bílí orli řídili detenční tábor v Liješće poblíž Bosenského Brodu.[26]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku White Eagles (paramilitary) na anglické Wikipedii.

  1. ↑ ICTY: Milan Lukić and Sredoje Lukić judgement [online]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b "Profile: Vojislav Seselj" BBC News 27 November 2006
  3. ↑ a b c Allen, Beverly (1996) Rape Warfare: The Hidden Genocide in Bosnia-Herzegovina and Croatia University of Minnesota Press, Minneapolis, Minnesota, pp. 154-155, ISBN 0-8166-2818-1
  4. ↑ ICTY, Vojislav Seselj indictment, 15 January 2003
  5. ↑ "V předchozích válkách (Bosna, Chorvatsko) existovala malá polovojenská organizace Bílí orli, ale Srbská radikální strana s nimi neměla absolutně nic společného."Testimony of Vojislav Šešelj, Transcript of 23 August 2005, p. 43081, lines 16-18
  6. ↑ Trial Judgement in the case of Vojislav Šešelj delivered | International Criminal Tribunal for the former Yugoslavia [online]. [cit. 2024-08-07]. Dostupné online. 
  7. ↑ Glenny, Misha (1992) The Fall of Yugoslavia: The Third Balkan War Penguin, London, p. 39, ISBN 0-14-017288-2
  8. ↑ Tanner, Marcus (1997) Croatia: a nation forged in war Yale University Press, New Haven, Connecticut, p. 245, ISBN 0-300-07668-1
  9. ↑ THE INTERNATIONAL CRIMINAL TRIBUNAL FOR THE FORMER YUGOSLAVIA Case No. IT-02-54-T, Prosecution's Second Pre-Trial Brief (Croatia and Bosnia Indictments) 31 May 2002, p. 90
  10. ↑ VELIKONJA, Mitja. Religious Separation and Political Intolerance in Bosnia-Herzegovina. [s.l.]: Texas A&M University Press, 1992. Dostupné online. ISBN 978-1-58544-226-3. 
  11. ↑ Sells, Michael Anthony. The Bridge Betrayed. Religion and Genocide in Bosnia. University of California Press, 1996.
  12. ↑ Testimony of Vojislav Šešelj, Transcript of 24 August 2005, p. 43128, lines 6-8[nedostupný zdroj]
  13. ↑ LUKIC, Rénéo. Europe from the Balkans to the Urals: The Disintegration of Yugoslavia and the Soviet Union. [s.l.]: Oxford University Press, 1996. ISBN 978-0-19-829200-5. S. 190. 
  14. ↑ VOA News, Kosovo Holds First Parliamentary Election, 12 December 2010. "A Serb group calling itself White Eagles claimed responsibility for the attack - and also said it carried out the killing of a Bosniak election official last week."
  15. ↑ Emg.rs, Serb organization “Beli Orlovi” takes over the killing of Salkovic, 14. December 2010.
  16. ↑ BASSIOUNI, Cherif. Final report of the United Nations Commission of Experts established pursuant to security council resolution 780 [online]. United Nations, 28 December 1994 [cit. 2010-05-13]. Dostupné online. 
  17. ↑ Blaskovich, Jerry (1 November 2002) "The Ghastly Slaughter of Vocin Revisited:Lest We Forget" The New Generation Hrvatski Vjesnik--English supplement
  18. ↑ Testimony of Djuro Matovina, Transcript of 7 October 2002, p. 11049, lines 12-16
  19. ↑ "Updates From the International Criminal Courts" July 2012/https://web.archive.org/web/20120720060107/https://www.wcl.american.edu/hrbrief/15/1criminal.pdf Archivováno 20. 7. 2012 na Wayback Machine. p. 40, 20 July 2007, American University Washington College of Law: War Crimes Research Office
  20. ↑ Testimony of Witness 52, Transcript of 27 March 2000
  21. ↑ Testimony of Witness 192, Transcript of 4 May 2000
  22. ↑ "AU Washington College of Law: War Crimes Research Office - ICTY Status Reports" 21 February 2006, from Internet Archive
  23. ↑ Croatian "Evening News" 9 September 2001, from Internet Archive
  24. ↑ "Mitar Vasiljević Sentenced to 15 Years’ Imprisonment" International Criminal Tribunal for the former Yugoslavia
  25. ↑ ICTY: Milan Lukić and Sredoje Lukić judgement [online]. Icty.org [cit. 2014-11-24]. Dostupné online. 
  26. ↑ Prison Camps
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Beli_orlovi&oldid=24559934“