Bedřich Wachsmann
| Bedřich Wachsmann | |
|---|---|
 | |
| Narození | 24. května 1820 Litoměřice  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 27. února 1897 (ve věku 76 let) Praha  Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Povolání | architekt, malíř, litograf, sběratel, kreslíř, restaurátor, učitel a grafik |
| Rodiče | Josef Wachsmann |
| Příbuzní | Jiří Voskovec (prasynovec) Alois Wachsman (prasynovec) Bedřich Wachsmann (synovec) Julius Wachsmann (synovec) Václav Voskovec (synovec) |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bedřich Wachsmann (24. května 1820 Litoměřice[1] – 27. února 1897 Praha)[2][3] byl německy mluvící český malíř, architekt, designér a restaurátor.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se jako Friedrich Wachsmann, sedmý z 10 dětí (pátý z osmi synů), v rodině právníka a kriminálního rady Josefa Wachsmanna (1775 Praha – 1836 Pelhřimov) a jeho ženy Anny, oba rodiče pocházeli z Prahy[4]. Vystudoval nižší gymnázium a reálku v Litoměřicích. V tamním grafickém závodě G. W. Medaua se vyučil grafickým technikám. V roce 1840 odešel na malířskou akademii do Lipska, později do Drážďan a do Prahy. Vedle studia se živil litografickými pracemi, v Praze také portrétoval technikami litografie či malby miniatur. Roku 1848 přesídlil do Innsbrucku, kde rok a půl maloval krajiny. Jeho dalším působištěm byl Mnichov, kde se proslavil tak, že místní umělecká beseda pět let po sobě kupovala jeho obrazy. Byl vyhledávaný i jako učitel a dosáhl úspěchu i na výstavách v Salcburku, Linci, Vídni a Praze. Uskutečnil také cesty do Tyrolska, severní Itálie a Francie.[5]
Na podzim 1854 se vrátil do Prahy. Pracoval často pro církev, k jeho objednavatelům patřili například pražští arcibiskupové Bedřich Schwarzenberg, kardinál František Schönborn (zakázky pro oltáře katedrály sv. Víta a pro Arcibiskupský palác), nebo karlštejnský děkan. Dále pracoval pro různé šlechtické rodiny i pro císařskou rodinu Habsburků (kaple sv. Kříže na Pražském hradě – pro císaře Františka Josefa I., zámecká kaple a interiéry v Brandýse nad Labem – pro arcivévodu toskánského Ludvíka Salvátora).
Rodina
[editovat | editovat zdroj]Jeho prasynovci byli herec Jiří Voskovec a malíř Alois Wachsman[6][7], synovci malíř prof. Bedřich Wachsmann (1871–1944) a rakouský malíř Julius Wachsmann (1866–1936).
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Maloval akvarely, kvaše i olejomalby, kreslil ornamenty a návrhy na uměleckořemeslné předměty (nábytek, nářadí, náčiní), ale také na pomníky. Spolu s Petrem Maixnerem restauroval gotické nástěnné malby na hradě Zvíkově. Vytvořil figurální kresby podle soch na Karlově mostě.[5] Další díla:
- Vjezd prvního vlaku do pražského nádraží (nyní Masarykova) 20. srpna 1845[8]
- Pohledy na Červený hrádek pro hraběnku Buquoyovou (1856–57)[5]
- Čtrnáct akvarelů z křivoklátského panství pro Maxe Fürstenberga (1860–61)[5]
- Výzdoba oltářů karlínského kostela (1863–68)[5]
- Rekonstrukce Kaple svatého Kříže na Pražském hradě – návrhy na dekorativní výzdobu interiérů v neorománském stylu (1868–69)[5]
- Výzdoba piaristického kostela v Nepomuku[5]
- Zámecká kaple v Dymokurech (1870–71)[5]
- Rekonstrukce kaple v pražské arcibiskupské rezidenci[5]
- Oprava zámku v Brandýse[9]
- Návrh zámecké kaple v Dolních Břežanech (1887), zřejmě jeho nejzdařilejší dílo[10]
- projekt hřbitovní kaple Povýšení sv. Kříže v Přešticích[11]
- Množství ilustrací v časopisech, např. Světozor (po r. 1867) a Zlatá Praha (po r. 1884). Doplňoval je slovními popisy, ale výhradně v němčině, takže před uveřejněním musely být přeloženy do češtiny. Do časopisů přispíval i cestopisy, popisy starožitností a uměleckými posudky.[10] Spolu s dalšími umělci ilustroval i Ottův encyklopedický průvodce Čechy.[9]
- Návrh na výzdobu centra Prahy v roce 1881 (zřejmě v souvislosti s otevřením Národního divadla a návštěvy prince Rudolfa)[12]
- Návrhy zlatnických prací, zejména precios, svícnů a výrobků s českými granáty[12]
Byl oblíbený u české šlechty, především u Schwarzenbergů a Schönbornů, což mu umožnilo realizovat některé ze zmíněných zakázek.[9] Od papeže Lva XIII. dostal za jednu z prací čestný kříž „Pro ecclesia et pontifice“.[10] Jako člen delegace pražské obchodní komory se účastnil pařížské průmyslové výstavy.[5] Byl i členem Umělecké besedy.[5] Ačkoliv byl německého původu, byl pro své politické názory (podpora státoprávnich snah Českého království) i účast na kulturním životě považován současníky za českého umělce a vlastence.[5][12] Zemřel náhle ve spánku, uprostřed práce na návrzích nábytku pro zámek v Brandýse nad Labem.[9]
Sbírka starožitností
[editovat | editovat zdroj]Wachsmann nezanechal závěť. Jeho velká sbírka více než 600 uměleckých předmětů a starožitností obsahovala jak obrazy, sochy a grafiku, tak uměleckořemeslné předměty z kovů, keramiky, dřeva i textilu, také kolekci palných zbraní. Její největší soubor zakoupilo Františkovo muzeum v Brně,[9] menší část včetně kresebných návrhů se dostala do Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Jednotliviny byly darovány či zakoupeny již za Wachsmannova života do Národního muzea v Praze, ale i do jiných sbírek, jak institucionálních, tak soukromých.
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Bedřich Wachsmann – Vstupní domky aleje zámeckého parku v Červeném Hrádku (1855) -
Bedřich Wachsmann – Obrozenci (1848) -
Bedřich Wachsmann – Kresba tuší na rastrovém papíře doplněná tužkou a bělobou -
Bedřich Wachsmann – Horské zákoutí (1852) -
Bedřich Wachsmann – Architektura (19. stol.)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých HŠ Z10, s. 2. Dostupné online.
- ↑ Na náhrobku na Olšanských hřbitovech jsou uvedena data 17. května 1820 a 21. února 1897.
- ↑ Konskripční přihláška v AhMP
- ↑ a b c d e f g h i j k l Bedřich Wachsmann. Světozor. 10. 1871, roč. 5, čís. 40, s. 474. Dostupné online. (Tento zdroj uvádí datum narození 24. května 1820.)
- ↑ Malá galerie českých malířů
- ↑ Historie skláren Kavalier a rodiny Kavalírovy, Kateřina Kavalírová, Univerzita Pardubice, Fakulta filozofická, 2012
- ↑ Národní listy č. 119, 1. května 1927, příloha s. 17
- ↑ a b c d e Bedřich Wachsmann. Zlatá Praha. 3. 1897, roč. 14, čís. 17, s. 203–205. Dostupné online.
- ↑ a b c Bedřich Wachsmann. Světozor. 3. 1897, roč. 31, čís. 17, s. 202–204. Dostupné online. (I tento zdroj opakuje datum narození 24. května 1820.)
- ↑ FOUD, Karel; KAREL, Tomáš. Jižní Plzeňsko 1.. Domažlice: Nakladatelství Českého lesa, 1999. 223 str. s. ISBN 8086125092, ISBN 9788086125091. OCLC 76629497 S. 102.
- ↑ a b c Bedřich Wachsmann. Humoristické listy. 5. 1881, roč. 23, čís. 21, s. 162. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Vojtěch Volavka, České malířství a sochařství 19. století, SPN Praha, 1968 (s. 136–137)
- Ottův slovník naučný, heslo Wachsmann Bedřich. Sv. 27, s. 115
- Nová encyklopedie českého výtvarného umění II. díl, editor Anděla Horová. Praha: Academia 1995, s. 932 (autorka hesla Naděžda Blažíčková-Horová)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bedřich Wachsmann na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Bedřich Wachsmann
- Bedřich Wachsmann v informačním systému abART
- Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).
