Bedřich Schwarzenberg (bankéř)
| Dr. rer. oec. Bedřich Schwarzenberg | |
|---|---|
| Narození | 24. srpna 1940 Praha  Protektorát Čechy a Morava |
| Úmrtí | 13. dubna 2014 (ve věku 73 let) Cerhonice  Česko |
| Místo pohřbení | Schwarzenberská hrobka v Orlíku nad Vltavou |
| Povolání | bankéř |
| Choť | (1984) Regula Brigitte Schlegel (* 1956) |
| Děti | 1. Marie-Helene (1987–2019) 2. Ferdinand (* 1989) |
| Rodiče | Karel VI. Schwarzenberg (1911–1986) a Antonie, roz. Fürstenbergová (1905–1988) |
| Rod | Schwarzenbergové |
| Příbuzní | Karel Schwarzenberg a Marie Eleonora z Bredowa (sourozenci) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Bedřich Schwarzenberg, také Bedřich ze Schwarzenbergu (německy Friedrich Schwarzenberg; 24. srpna 1940 Praha – 13. dubna 2014 Nový dvůr u Cerhonic)[1] byl švýcarsko-český bankéř a příslušník orlické větve šlechtického rodu Schwarzenbergů. Jeho starší bratr Karel Schwarzenberg byl kancléřem prezidenta Václava Havla a ministrem zahraničních věcí České republiky.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Bedřich Schwarzenberg (celým jménem německy Friedrich Karl Joseph Johannes von Nepomuk Antonius Bartholomäus Felix Judas Thaddäus Conrad von Parzham Prinz zu Schwarzenberg) byl mladším synem heraldika, politika a historika Karla VI. knížete ze Schwarzenbergu (1911–1986), 7. hlavy schwarzenberské sekundogenitury a knížete ze Schwarzenbergu, a jeho manželky Antonie, rozené princezny z Fürstenbergu (1905–1988).
.jpg)
Vyrůstal střídavě v Orlíku nad Vltavou, Čimelicích a Praze.[2] Bližší vztah měl k matce.[3] Měl domácí učitele, ve škole pouze skládal zkoušky.[4] Za války doma mluvili jen česky, po válce hovořil s matkou německy a s otcem česky.[5] V roce 1948 po komunistickém puči rodina emigrovala do Rakouska. Ve Vídni navštěvoval gymnázium, později také ve Vídni vystudoval obor bankovnictví na Bankovní institutu (Bankinstitut),[5][6] Studium úspěšně dokončil v roce 1965.[7] Po vysoké škole ho čekala roční vojenská služba a následně si své první zaměstnání našel v Bruselu. Později se přestěhoval do Švýcarska, žil v Ženevě, Lausanne a v Luganu.[7]
Téměř dvacet let pracoval v největší švýcarské bance United Banks of Switzerland v Curychu, kde v jeho gesci byl styk s vládními reprezentanty a guvernéry mnoha národních bank.[7][6] Ve věku 58 let odešel do předčasného důchodu, ale ještě pět let částečně pracoval pro menší banku.[7] Ve Švýcarsku také působil jako předseda několika obchodních komor, dále v poradenské komisi pro švýcarskou vládu a parlament v otázkách zahraničních styků.[2]
Do Československa se po odchodu do emigrace poprvé podíval v roce 1975, když jednal se zástupci Státní banky československé.[8]
Byl čestným rytířem Suverénního řádu Maltézských rytířů,[1] kde zastával pozici pokladníka (pro-preceptora).[7]
Mezi jeho zájmy patřilo lyžování, tenis a golf.[9]
Zemřel v roce 2014 ve věku 73 let a byl pohřben ve Schwarzenberské hrobce v Orlíku nad Vltavou.
Majetek[editovat | editovat zdroj]
Po roce 1989 restituoval veškerý venkovský majetek jeho starší bratr kníže Karel. Bedřich si v jižních Čechách u Cerhonic koupil hospodářský dvůr a téměř tři tisíce hektarů lesa a polností.[10] Dvůr se objevil ve filmu Je třeba zabít Sekala, rodina zchátralý dvůr zrekonstruovala a upravila na zámecké stavení s venkovním bazénem, tenisovým kurtem a golfovým hřištěm.[11] Na západ od dvora nechali vysázet alej, na jejímž konci nechali postavit pseudobarokní kapli.[11]
Rodina[editovat | editovat zdroj]
V Curychu se 12. října 1984 oženil s Regulou Brigittou Schlegel (* 16. 4. 1956 Curych), která není šlechtického původu.[8] Seznámili se na golfu v Curychu.[9] Pocházela z lékařské rodiny, několik jejích předků bylo lékaři. Její otec Dr. med. Jakub Schlegel byl docentem na univerzitě, plukovníkem švýcarské armády a stál v čele nemocnice.[8] Byl také členem tradičního cechu malířů a vinařů v Curychu.[9] Narodily se jim dvě děti:
- 1. Marie Helene (29. 4. 1987 Curych – 18. 5. 2019 Curych), zemřela ve věku 32 let po těžké nemoci.[12]
- 2. Ferdinand Karel (* 17. 7. 1989 Curych), od roku 2023 první v následnictví knížecího titulu
Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]
| Karel III. ze Schwarzenbergu | ||||||||||||
| Karel IV. ze Schwarzenbergu | ||||||||||||
| Vilemína z Oettingen-Wallersteinu | ||||||||||||
| Karel V. ze Schwarzenbergu | ||||||||||||
| Bedřich Karel Kinský | ||||||||||||
| Marie Terezie Kinská z Vchynic a Tetova | ||||||||||||
| Žofie Marie z Mensdorff-Pouilly | ||||||||||||
| Karel VI. Schwarzenberg | ||||||||||||
| Eduard z Clam-Gallasu | ||||||||||||
| František z Clam-Gallasu | ||||||||||||
| Klotylda z Dietrichstein-Proskau-Leslie | ||||||||||||
| Eleonora z Clam-Gallasu | ||||||||||||
| Arnošt Karel z Hoyos-Sprinzensteinu | ||||||||||||
| Marie z Clam-Gallasu | ||||||||||||
| Eleonora Ida Paarová | ||||||||||||
| Bedřich Schwarzenberg | ||||||||||||
| Karel Egon II. z Fürstenbergu | ||||||||||||
| Maximilián Egon I. z Fürstenbergu | ||||||||||||
| Amálie Kristýna Bádenská | ||||||||||||
| Karel Emil z Fürstenbergu | ||||||||||||
| Richard Khevenhüller-Metsch | ||||||||||||
| Leontina z Khevenhüller-Metsch | ||||||||||||
| Antonie Lichnowská z Voštic | ||||||||||||
| Antonie Leontina z Fürstenbergu | ||||||||||||
| Jiří Festetics | ||||||||||||
| Tasilo Festetics z Tolny | ||||||||||||
| Evženie Erdődyová z Monyorókeréku a Monoszló | ||||||||||||
| Marie Matilda Festeticsová z Tolny | ||||||||||||
| William Hamilton, 11. vévoda z Hamiltonu | ||||||||||||
| Mary Victoria Douglas-Hamiltonová | ||||||||||||
| Marie Amélie Bádenská | ||||||||||||
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R.; OPPELT, Robert. Almanach českých šlechtických rodů 2024. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2023. 416 s. ISBN 978-80-85955-53-8. S. 333.
- ↑ a b Příběhy českých šlechticů, s. 21
- ↑ Příběhy českých šlechticů, s. 22
- ↑ Příběhy českých šlechticů, s. 23
- ↑ a b Příběhy českých šlechticů, s. 24
- ↑ a b JUŘÍK, Pavel. Schwarzenbergové. Nic než rovně. Praha: Euromedia Group a. s. – Knižní klub, 2018. 168 s. ISBN 978-80-242-6010-5. S. 113.
- ↑ a b c d e Příběhy českých šlechticů, s. 25
- ↑ a b c Příběhy českých šlechticů, s. 27
- ↑ a b c Příběhy českých šlechticů, s. 26
- ↑ DOČEKAL, Boris. Příběhy českých šlechticů. Jihlava: Nakladatelství Listen, 2006. 176 s. ISBN 80-86526-19-4. S. 19. Dále jen Příběhy českých šlechticů.
- ↑ a b Příběhy českých šlechticů, s. 19–20
- ↑ VEINLICH, Jakub. Smrt princezny Marie († 32): Ze slov jejího strýce Schwarzenberga mrazí [online]. Blesk.cz, 2019-06-06 [cit. 2024-06-15]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- DOČEKAL, Boris. Příběhy českých šlechticů. Jihlava: Nakladatelství Listen, 2006. 176 s. ISBN 80-86526-19-4. Kapitola V Čechách máme druhý domov. Princ Bedřich Schwarzenberg.