Bedřich Jan Wilczek
| Bedřich Jan von Wilczek | |
|---|---|
 Bedřich Jan hrabě von Wilczek | |
| Prezident Generálního účetního ředitelství | |
| Ve funkci: 1840 – 1860 | |
| Předchůdce | Anton Baldacci |
| Nástupce | František Xaver Mercandin |
| Místodržitel v Tyrolsku | |
| Ve funkci: 1825 – 1837 | |
| Předchůdce | Karel Chotek |
| Nástupce | Robert Benz von Albrkon |
| Narození | 19. července 1790 Praha  Habsburská monarchie |
| Úmrtí | 3. února 1861 (ve věku 70 let) Vídeň  Rakouské císařství |
| Titul |  hrabě |
| Choť | Františka Chorinská z Ledské |
| Rodiče | Josef František von Wilczek a Rosalie von Schulz |
| Děti | Jindřich Vilém Josef von Wilczek |
| Příbuzní | Eduard von Wilczek (vnuk) |
| Profese | politik |
| Ocenění | Leopoldův řád, Řád železné koruny |
| Commons | Friedrich Wilczek |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bedřich Jan hrabě von Wilczek (německy Friedrich Johann Graf von Wilczek; 19. července 1790 Praha – 3. února 1861 Vídeň) byl rakouský šlechtic ze slezského rodu Wilczků, státní úředník a politik.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v Praze jako syn Josefa Františka von Wilczek (1746–1828) a jeho manželky Rosálie, rozené von Schulz (1760–1831).
Kariéra
[editovat | editovat zdroj]- 1813 koncipient u všeobecné dvorské komory
- 1814 úředník státní rady
- 1816 tajemník u dvorské komory
- 1819 guberniální rada a první vedoucí provizorní spádové správy (= finanční úřad) v Tyrolsku a Vorarlbersku
- 1821 Povolán do dvorské komory a dvorní rady
- 19. června 1824 jmenován viceprezidentem místodržitelství pro Tyrolsko a Vorarlbersko
- 1825–1837 guvernér a zemský hejtman Tyrolska a Vorarlberska
- 22. května 1837 místopředseda dvorské komory
- 25. listopadu 1840 předseda Generálního účetního ředitelství ve Vídni, kde se zvláště zasloužil o systematizaci statistických údajů v rámci monarchie.
Politická činnost
[editovat | editovat zdroj]Jako guvernér a zemský hejtman vedl Bedřich Jan von Wilczek kampaň za ekonomické a sociální zlepšení země. Prosadil zejména výstavbu silnic a podpořil zemědělství založením zemědělského spolku (později Landeskulturrat / Státní kulturní rady).
Ve společensko-politické oblasti se zasloužil o založení azylového domu pro hluchoněmé v Brixenu, „ústav pro choromyslné“ v Hallu (dnes Zemská nemocnice Hall) a porodního, nalezineckého a sirotčího ústavu v Tridentu.
Hrabě von Wilczek byl také pověřen organizací vyhnání zillertalských protestantů (kteří se poté usadili v Krkonoších) o kterém rozhodl stavovský sněm, ačkoli Wilczek sám nebyl přesvědčen o správnosti tohoto rozhodnutí. To se odrazilo i v jeho kritickém postoji vůči tyrolským stavům.
27. května 1860 odešel Wilczek do penze. Za jeho zásluhy ho císař František Josef I. vyznamenal velkokřížem Řádu železné koruny a Řádem Leopolda.
Rodina
[editovat | editovat zdroj]Bedřich Jan hrabě von Wilczek byl ženatý s hraběnkou Františkou de Paula Chorinskou z Ledské (1798–1863), dcerou hraběte Ignáce Karla Chorinského a sestrou Gustava Ignáce Chorinského.
Z jejich manželství se narodil syn Jindřich Vilém Josef (1819–1884), který se oženil s hraběnkou Malvínou ze Stainlein-Saalensteinu, dcerou bavorského vyslance Johanna Gottlieba Eduarda ze Stainleinu (1785–1833) a sestru hudebního skladatele Ludwiga von Stainlein.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Friedrich von Wilczek na německé Wikipedii.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Constantin von Wurzbach: Wilczek, Friedrich Graf. In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 56. Theil. Kaiserlich-königliche Hof- und Staatsdruckerei, Wien 1888, S. 112 f.
- Richard Schober: Geschichte des Tiroler Landtages im 19. und 20. Jahrhundert (= Veröffentlichungen des Tiroler Landesarchivs. Bd. 4). Universitätsverlag Wagner, Innsbruck 1984, ISBN 3-7030-0131-3, S. 519–520.
