Bedřich Antonín Wiedermann

Bedřich Antonín Wiedermann
Bedřich Antonín Wiedermann
	Bedřich Antonín Wiedermann
Základní informace
Narození	10. listopadu 1883 nebo 10. listopadu 1886; Ivanovice na Hané; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	5. listopadu 1951; Praha; Československo
Místo pohřbení	Vyšehradský hřbitov
Žánry	klasická hudba a duchovní hudba
Povolání	hudební skladatel, varhaník, muzikolog, hudební pedagog, učitel, hudebník a hudební publicista
Nástroje	varhany
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bedřich Antonín Wiedermann (10. listopadu 1883 Ivanovice na Hané^[1] – 5. listopadu 1951 Praha) byl virtuosní varhaník koncertní a chrámový, pedagog Pražské konzervatoře a AMU, skladatel a odborník na stavbu varhan.

Životopis

Maturoval na gymnáziu v Praze, načež po dvouměsíčním zaměstnání berního úředníka v Kroměříži nastoupil ke studiu bohosloví na teologickou fakultu v Olomouci. Během studia se však uplatnil také jako zastupující varhaník a dirigent v olomouckém dómě a po sedmi semestrech (1904-1908) ze semináře vystoupil a zahájil studium na konzervatoři v Praze. Varhanní hru studoval u Josefa Kličky (absolvoval v roce 1909), skladbě se věnoval pod vedením Vítězslava Nováka. Následně působil jako chrámový varhaník v Brně (Petrov 1910–11) a v Praze (Emauzy 1911–17; kostel sv. Cyrila a Metoděje v Karlíně 1917–19), tři roky byl také violistou České filharmonie.

Jako varhaník koncertoval často v Praze i mimo ni, v pražském klášteře Emauzy založil tradici pravidelných varhanních vystoupení, pořádal také nedělní matiné ve Smetanově síni pražského Obecního domu (jednou měsíčně v letech 1920–32), další cyklus pravidelných koncertů organizoval od čtyřicátých let v basilice sv. Jakuba na Starém Městě pražském (varhany v tomto chrámu byly v letech 1940–41 přestavěny podle jeho návrhu). Absolvoval rovněž několik zahraničních zájezdů (Anglie 1924, New York 1924, Německo 1925, Švédsko 1926, Belgie 1935), řadu jeho vystoupení (zejména koncerty v Husově sboru církve československé v Praze-Dejvicích) vysílal rozhlas. Na stovkách svých koncertů provedl díla autorů všech stylových období. Proslul vynikající manuálovou i pedálovou technikou a barvitou registrací. Jeho hlavním zájmem však byla hudba 19. a 20. století (premiéroval mj. Novákův Svatováclavský triptych), jeho kompoziční práce vychází z díla Listza, Wagnera a Čajkovského, jejich řeč však obohacuje o nové harmonické efekty.

Vyučoval varhanní hru na konzervatoři v Praze (1917–44), krátce také na její mistrovské škole (1945–46), v roce 1946 byl jmenován profesorem Akademie múzických umění v Praze. Mezi jeho žáky patřili Josef Černocký, Bedřich Janáček, Jan Bedřich Krajs, Jiří Reinberger, Jiří Ropek, Emil Vacek a Milan Šlechta. Je zakladatelem novodobé české varhanní pedagogiky, ve výuce se snažil o inovativní přístup, kladl mimo jiné důraz na uvědomování rozdílů mezi klavírní a varhanní hrou.

Pohřben je v Praze na Vyšehradě^[2].

Dílo

Těžiště jeho rozsáhlého skladatelského díla (přes 300 skladeb) leží v hudbě varhanní (přes 80 kompozic) a vokální (množství chrámových děl, sborů zejména na duchovní texty, písní, osm kantát). Většina děl zůstala dosud nevydána, rukopisy a autorizované opisy (více než 330 notových zápisů) jsou k dispozici v Českém muzeu hudby v Praze, další rukopisy jsou uloženy v soukromých sbírkách. Část jeho varhanního díla vyšla ve sbornících (B. A. Wiedermann: Tři chorálové předehry, Praha 1944; B. A. Wiedermann: Tři skladby (ed. Jiří Reinberger), Praha 1951; B. A. Wiedermann: Composizioni per organo (ed. Jiří Ropek), Praha 1984; B. A. Wiedermann: Varhanní skladby (ed. Josef Popelka), Praha 2007).

Výběr z díla

(Skladby označené místem a datem vydání byly vydány v některém z výše uvedených sborníků.)

Vokální skladby

Vánoční kantáta pro mužský sbor, smyčce, harmonium a klavír (1906)
Litanie lauretanae (1907)
Miserere (1911) pro sedmihlasý sbor
Psalmus 22 (1930)
Kantáta ve starém stylu (1930)
Havéřská kantáta (1939)
Missa solemnis

Orchestrální skladby

Suita ve starém slohu (1939)
Pastorale lydico pro varhany a malý orchestr

Varhanní skladby

Tristezza (1912), Praha 2007
Capriccietto (1912), Praha 2007
Pastorela in F (1912), Praha 2007
Toccata e fuga f moll (1912), Praha 1951
Preludium e moll (1919), Praha 2007
Elegia (1920), Praha 1951
Hlas přísný po temnostech zní (1928), Praha 1944
Scherzo (1931), Praha 1951
Ó hlavo, plná trýzně (1934), Praha 1984
Quatro Pastorali (1942) (I. Pastorale dorico Praha 1954 in REINBERGER, Jiří (ed.): Česká varhanní tvorba; II. Pastorale frygico, Praha 2007)
Burlesca (1942), Praha 2007
Notturno (1942), Praha 1984
Toccata diatonica (1943), Praha 2007
Toccata e moll (1948), Praha 1984
Missa pro organo solo (1948)

Diskografie

B. A. Wiedermann: Toccata a fuga f moll, Praha 1944, Ultraphon

Výběrová bibliografie

CHŘIBKOVÁ, Irena. Bedřich Antonín Wiedermann. Online. Dostupné z: https://auditeorganum.cz/archiv/bedrich-antonin-wiedermann/.
CHŘIBKOVÁ, Irena. Varhaník z Emauz. Online. Harmonie. 2011, roč. 19, č. 11, s. 22. Dostupné z: https://www.casopisharmonie.cz/rozhovory/varhanik-z-emauz/
JANÁČEK, Bedřich. Vzpomínky na B. A. Wiedermanna. Varhaník: časopis pro varhanickou praxi. Kostelní Vydří: Karmelitské nakladatelství, 2005, č. 3, s. 5–8.
POLÁČEK, Radek. Wiedermann, Bedřich Antonín. Online. In: MACEK, Petr (ed.). Český hudební slovník osob a institucí. Dostupné z: http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&task=record.record_detail&id=2250 [citováno 2019-03-28].
SCHUSTER, Michal. Varhanní virtuos a skladatel B. W. Wiedermann a Malá Haná. In: Sborník Muzea Blanenska. Blansko: Muzeum Blanenska, 2020, s. 31–42.
SLIMÁČKOVÁ-MICHÁLKOVÁ, Jana. Bedřich Antonín Wiedermann: pioneer of the organ as a concert instrument. Online. Musicologica Brunensia. 2020, roč. 55, č. 1, s. 5–14. Dostupné z: https://hdl.handle.net/11222.digilib/142886.
SLIMÁČKOVÁ-MICHÁLKOVÁ, Jana. The organ compositions of Bedřich Antonín Wiedermann: introduction to the topic. Muzikološki zbornik. 2020, roč. 56, č. 1, s. 59–78. Dostupné z: https://doi.org/10.4312/mz.56.1.59-78
SLIMÁČKOVÁ-MICHÁLKOVÁ, Jana. Bohatýr varhan Bedřich Antonín Wiedermann. Harmonie. 2021, roč. 29, č. 12, s. 29–33.
PERLÍK, R.: Wiedermann padesátníkem, in: Cyril 7/8, 1933, 95
PETR, C. B.: Prof. Bedřich Antonín Wiedermann, in: Cyril 11/12, 1933, 97
ČUBR, A.: Vzpomínka na B. A. Wiedermanna, in: Hudební rozhledy, 1953, 767
REINBERGER, J.: K nedožitým pětasedmdesátinám B. A. Wiedermanna, in: Hudební rozhledy, 1958, 847
ŠTĚDROŇ, B.: Wiedermann, Bedřich Antonín, in: Československý hudební slovník osob a institucí, II., Praha 1965
ŠTĚDROŇ,B.: Wiedermann, Bedřich Antonín, in: Musik in Geschichte und Gegenwart, Kassel 1986
NĚMCOVÁ, A.:Wiedermann, Bedřich Antonín, in: New Grove's Dictionary of Music and Musicians, London 2006
POPELKA, J.: Wiedermann, Bedřich Antonín, in: Musik in Geschichte und Gegenwart, Kassel 2006

Reference

↑ Matriční záznam o narození a křtu
↑ hrob Bedřicha Antonína Wiedermanna na Vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-04-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-04-07.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Bedřich Antonín Wiedermann na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Bedřich Antonín Wiedermann
Bedřich Antonín Wiedermann Archivováno 30. 5. 2020 na Wayback Machine. v Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století

[matrika-1] Matriční záznam o narození a křtu

[2] rob Bedřicha Antonína Wiedermanna na Vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-04-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-04-07.

[1]

[2]