Barvínek menší
 Barvínek menší | |
|---|---|
.jpg) Barvínek menší (Vinca minor) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | hořcotvaré (Gentianales) |
| Čeleď | toješťovité (Apocynaceae) |
| Rod | barvínek (Vinca) |
| Binomické jméno | |
| Vinca minor L., 1753 | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Barvínek menší (Vinca minor) je stálezelená, nízká, široce rozložitá rostlina s modrofialovými květy, jediný původní druh rodu barvínek vyskytující se v přírodě České republiky.[1][2]
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Druh pochází z Evropy, ze široké oblastí od Pyrenejského poloostrova až po střed evropské části Ruska, včetně Malé Asie. Postupně byl zavlečen do zemí Skandinávie i na sever Britských ostrovů, do Východní Asie, Severní a Jižní Ameriky, na jih Afriky, do Austrálie i na Nový Zéland.
V Česku se vyskytuje poměrně často v pásmu od nížin až do nadmořské výšky 800 m a spíše v teplejších místech. Často se do přírody dostává zplaněním ze zahrad a parků, kde bývá pěstován. Za původní jsou považované populace na Moravě a ve východních a severních Čechách, na zbytku území ČR se pravděpodobně jedná o zplanělé populace.[1][3][4]
Ekologie
[editovat | editovat zdroj]Nejlépe roste na polostinných až stinných místech, kde je vlhká a na živiny bohatá půda. Dobře se mu daří v podrostu křovin nebo ve světlých listnatých či smíšených lesích, méně již v jehličnatých. Prospívají mu půdy zásadité až neutrální, v kyselých chřadne. Je již od středověku pěstován v zahradách a parcích jako půdokryvná rostlina, odkud se dostává do volné přírody.[1][2][5]
Popis
[editovat | editovat zdroj]
Vytrvalý, stálezelený, plazivý polokeř vysoký 5 až 20 cm. Z uzlin plazivého, až 80 cm dlouhého oddenku vyrůstají trsy lodyh. Neplodné lodyhy jsou poléhavé, snadno koření a bývají dlouhé až 100 cm, květonosné lodyhy rostou vzpřímeně nebo vystoupavě do délky nejvýše 20 cm. Listy s krátkými řapíky vyrůstají vstřícně, jsou neopadavé a bývají dlouhé 1,5 až 4,5 cm. Jejich lysé, kožovité čepele jsou vejčité až kopinaté, u báze zúžené, svrchu leskle tmavozelené, naspodu žlutozelené a mají výraznou střední žilku.
Květy rostou na koncích větviček jednotlivě, jsou velké 2 až 3 cm, jasně modré až fialově modré, vzácně i fialové nebo bílé a mají stopky 2 až 3 cm dlouhé. Pětičetný kalich je do čtvrtiny až poloviny rozeklaný a jeho cípy jsou lysé. Srostloplátečná, nálevkovitá koruna s ploše rozloženým okrajem má pět šikmo postavených obvejčitých plátků. V květu je pět volných tyčinek s prohnutými nitkami částečně přirostlými ke koruně a nesoucí intorzní prašníky skloněné přímo nad bliznu. Dva svrchní semeníky mají společnou čnělku rozšířenou v terčovitou bliznu s chomáčem chloupků, které zabrání pylu vysypanému z prašníků dostat se na vlastní bliznu. Na spodu semeníků jsou dvě žluté nektarové žlázky, ke kterým přilétá opylující hmyz. Kvetou v březnu až červnu, na zastíněných místech však málokdy. Ploidie druhu je 2n = 46.
Plod je vztyčené podlouhlé souplodí dvou ve švech pukajících měchýřků velkých 1,5 až 2 cm. Obsahují dvě až tři hnědá, válcovitá, bradavičnatá semena, která s oblibou rozšiřují mravenci. Rostliny se však obvykle množí vegetativně, v kultuře se dělí řízkováním nebo odřezáváním zakořeněných lodyh.[1][2][5][6][7][8]
Význam
[editovat | editovat zdroj]Barvínek menší vytváří husté zelené koberce a na jaře navíc, na světlých místech s výživnou půdou, přináší množství výrazných květů, je proto oblíbenou nenáročnou okrasnou rostlinou. Snáší dobře znečištěné ovzduší a netrpí škůdci. Jsou vyšlechtěné kultivary s pestrým listy i s různou velikostí a barvou květů (modré, bílé, červené).
Rostlina byla v minulosti používaná jako léčivá. Sbíranou částí byla nať (Herba vincae), která obsahuje mnohé speciální alkaloidy (např. vincamin), saponiny, třísloviny, pektiny, hořčiny a kyselinu flavonovou a ursolovou. Nálev z drogy se používal ke snížení krevního tlaku, proti zánětu sliznice, k zastavení vnitřního krvácení a potlačení kašle. V současnosti se zkoumá její využití k léčbě leukemie a rakoviny.
Vzhledem k obsaženým látkám je rostlina považována pro lidi za lehce toxickou, je opomíjena i zvířaty.[2][4][8]
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Porost na slunci -
Porost ve stínu -
Nové lodyhy
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d KOVÁŘ, Ladislav. BOTANY.cz: Barvínek menší [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 12.07.2007 [cit. 2016-10-04]. Dostupné online.
- ↑ a b c d HRONEŠ, Michal. Natura Bohemica: Barvínek menší [online]. Natura Bohemica, Olomouc, rev. 19.09.2009 [cit. 2016-10-04]. Dostupné online.
- ↑ US National Plant Germplasm System: Vinca minor [online]. United States Department of Agriculture, Beltsville, MD, USA [cit. 2016-10-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Dendrologie.cz: Barvínek menší [online]. Petr Horáček a J. Mencl, rev. 31.12.2006 [cit. 2016-10-04]. Dostupné online.
- ↑ a b AtlasRostlin.cz: Barvínek menší [online]. Tiscali media, a.s., Praha [cit. 2016-10-04]. Dostupné online.
- ↑ BERTOVÁ, Lydia. Flóra Slovenska IV/1: Zimozeleň menší [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 1984 [cit. 2016-10-04]. S. 148–149. Dostupné online. (slovensky)[nedostupný zdroj]
- ↑ Květena ČR: Barvínek menší [online]. Petr Kocián [cit. 2016-10-04]. Dostupné online.
- ↑ a b POLÍVKA, František. Názorná květena zemí koruny české: Barvínek menší [online]. Wendys, Zdeněk Pazdera, 1901 [cit. 2016-10-04]. S. 290. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu barvínek menší na Wikimedia Commons 
Taxon Vinca minor ve Wikidruzích- Botanický ústav AV ČR – rozšíření barvínku menšího v ČR
