Barometrické měření výšky
V praxi se využívá mnoho přístrojů založených na změně barometrického tlaku. Nepostradatelným přístrojem používaným zejména v letectví je barometrický výškoměr. Pro matematickou interpretaci změny tlaku v závislosti na výšce aplikované na modelovou atmosféru se vychází z několika předpokladů:
- Skutečná teplota T se nahrazuje průměrnou teplotou Ts celé atmosféry mezi dvěma hladinami, z nichž v dolní je tlak p0 a v horní pz.
kde ts je průměrná teplota vrstvy [°C].
- Změna tíhového zrychlení v závislosti na nadmořské výšce a zeměpisné šířce se stanoví
kde je zeměpisná šířka, h je nadmořská výška, gn je tíhové zrychlení na 45° z.š. na hladine moře. Tíhové zrychlení směrem k rovníku a se stoupající nadmořskou výškou klesá.
Laplaceův barometrický vzorec
[editovat | editovat zdroj]kde
z | je výška nad výchozí hladinou |
18464 | je barometrický koeficient pro střední Evropu |
je koeficient teplotní roztažnosti vzduchu, | |
t | je teplota vzduchu [°C] |
p0 | je tlak vzduchu ve výchozí hladině |
p | je tlak vzduchu ve výšce z |
Laplaceův vzorec se velice často používá ve zkrácené formě bez členů udávajících změnu tíhového zrychlení.
Babinetův vzorec
[editovat | editovat zdroj]Za předpokladu, že rozdíl uvažovaných výškových hladin není příliš velký, lze použít Babinetův vzorec:
kde
tm | je průměrná teplota mezi dvěma hladinami [°C] |
a | p0 > p1 |
Vzorec odvodil kolem roku 1850 francouzský fyzik J. Babinet. Přesnost vzorce je nepřímo úměrná vzdálenosti uvažovaných hladin. Z tohoto důvodu lze tento vzorec uspokojivě použít pouze v případech, kdy vzdálenost obou hladin nepřekračuje 1000 m.