Bahrajnská kultura
Bahrajnská kultura je součástí historické oblasti východní Arábie. Podobá se tak kultuře jeho arabských sousedů v oblasti Perského zálivu. Bahrajn je známý svou kosmopolitností, bahrajnští občané mají velmi různorodý etnický původ.[1] Ačkoliv je státním náboženstvím islám, země je tolerantní k ostatním náboženstvím. Na ostrově jsou katolické a pravoslavné kostely, hinduistické chrámy a také židovská synagoga.[2]
Lidé a jejich dědictví
[editovat | editovat zdroj]Občané Bahrajnu mají velmi různorodý etnický původ. Existuje nejméně osm až devět různých etnických skupin obyvatel Bahrajnu. Občané šíitského původu se dělí na dvě hlavní etnické skupiny, Baharni a Ajam. Většina z nich patří k první jmenované skupině Baharni. Jsou to potomci původních předislámských obyvatel Bahrajnu. Mluví variantou arabštiny, která je známá jako bahrani arabština.[3] Ajamové jsou etničtí perští šíité. Udržují si odlišnou kulturu a jazyk a výrazně ovlivnili bahrajnskou kulturu.[4][5][6][7][8][9]
Mezi sunnitskými bahrajnskými občany je také mnoho etnických skupin. Sunnitští Bahrajnci se dělí na dvě hlavní etnické skupiny, městští Arabové a Huwala.[10][11] Městští Arabové jsou většinou potomky sunnitských Arabů ze střední Arábie, kteří byli (vedle Baharni) v předropné éře tradičními lovci perel, obchodníky, námořníky a rybáři. Huwala jsou potomci sunnitských Íránců.[12][13] Někteří z nich jsou etničtí Peršané, jiní etničtí Arabové.[14]
Kromě těchto původních bahrajnských etnických skupin existují také etničtí afro-arabové a Balúčové. Tito Balúčové jsou potomky etnických Balúčů z Balúčistánu. Většina Bahrajnců afrického původu pochází z východní Afriky a tradičně žili na ostrově Muhárrak a Riffa. Indičtí Bahrajnci jsou většinou potomci bohatých indických obchodníků z předropné éry z kasty Bania. Menší skupina sunnitských bahrajnských občanů jsou potomky naturalizovaných palestinských uprchlíků a dalších levantských arabských přistěhovalců.
Zhruba polovinu populace tvoří Arabové. Mezi místními obyvateli narozenými v cizině, kteří tvoří více než polovinu populace, jsou lidé většinou z Íránu, Indie, Pákistánu, Filipín, Spojeného království a USA.[15][16][17]
Obyvatelstvo Bahrajnu většinou vyznává islám, žijí zde jak sunnité, tak šíité. V Bahrajnu také žije největší křesťanská menšina ze zemí v Perském zálivu. Tisíce z nich mají i bahrajnské občanství. Oficiálním jazykem v Bahrajnu je arabština, nicméně angličtina je široce používána jako lingua franca.[18] Je zde rozšířený i ajamský dialekt perštiny, kterým mluví bahrajnští občané perského původu. Mnoho Bahrajnců má pracovní znalost nejen angličtiny, ale také hindštiny a urdštiny.
Populárním moderním sportem v Bahrajnu je fotbal, zatímco tradičním zábavám, jako je jízda na koni a lov gazel a zajíců, se věnují bohatší Bahrajnci.
Tradiční řemeslná odvětví se těší státní a lidové podpoře. V Národním museu Bahrajnu v Manámě jsou starověké artefakty, jakou jsou figurky ze slonoviny, keramika, měděné předměty a zlaté prsteny. Řada těchto artefaktů nese stopy zahraničního vlivu. Existuje zde také malá, ale vzkvétající komunita avantgardního umění.
Tradiční oděv
[editovat | editovat zdroj]Tradičním oděv bahrajnských žen je abája, dlouhé volné černé šaty, které se nosí spolu s černou látkou na hlavě zvanou hidžáb. Tradičním oděvem bahrajnských mužů je thawb a tradiční pokrývka hlavy, která zahrnuje kefíju a agal. Thawb je volný oděv s dlouhým rukávem a délkou ke kotníkům. Letní oděv je bílý a vyrobený z bavlny, zimní je černý a vyrobený z vlny. Ghutra je čtvercový šátek vyrobený z bavlny, který se skládá do trojúhelníku a nosí se přes kefíju. V Bahrajnu je obvykle černobíle kostkovaná nebo bílá. V Bahrajnu výběr barvy nehraje žádnou společenskou roli, přestože v jiných zemích v Perském zálivu je tomu jinak. Kefíja je bílá pletená čepice, která se nosí pod ghutrou. Agal je tlustá, dvojitá, černá šňůra, která se nosí na vrcholu ghutry, aby ji držela na místě. Při některých příležitostech nosí Bahrajnci přes thawb ještě bišt, cože je plášť vyrobený z vlny. Bišt je měkký a obvykle má černou, hnědou nebo šedou barvu.
Média
[editovat | editovat zdroj]V arabštině v Bahrajnu vychází několik týdeníků a deníků. Patří mezi ně například Akhbár al-Chalídž,[19][20] Al-Ajjám, [21]Al-Vakt[22] a jedny z nejčtenější novin v Bahrajnu Al-Vasat (v roce 2011 u nich denní náklad dosahoval 15 tisíc).[23] Méně novin je v zemi vydáváno v angličtině. Patří mezi ně Gulf Daily News[24] a Daily Tribune. Většina tisku je v soukromém vlastnictví a nepodléhá cenzuře, pokud se zdrží kritiky vládnoucí rodiny.
Státní televizní a rozhlasové stanice vysílají většinu programů v arabštině. Existují i kanály vysílající v angličtině a rádio vysílající v hindštině. Vydavatelská společnost oblíbená u turistů, expatů a mladých obyvatel Bahrajnu, LocalBH, se zabývá turistickými atrakcemi, zábavou a aktuálními událostmi v Bahrajnu.[25]
Umění, hudba a tanec
[editovat | editovat zdroj]Mezi bahrajnské umění lze zařadit čtení Koránu, slavnostní tance doprovázené plochými bubny a vyprávění příběhů. Bahrajnští básníci jsou známí svými poetickými verši a pokračují v zavedených tradicích a zároveň prozkoumávají nová témata. Narození a svatby jsou v Bahrajnu doprovázeny rozsáhlými oslavami. Kromě toho jsou obyvatelé Bahrajnu umělecky zruční, čehož jsou mimo jiné důkazem i lodě používané k rybaření a lovu perel. Vyrábí se zde také tradiční šperky o složitých vzorech.
V Bahrajnu je také možné se setkat se stylem arabské lidové hudby pocházející z oblasti Perského zálivu s názvem chalídžíja, která je v Bahrajnu hraná způsobem polyrytmů.[26][27][28][29] Styl je ovlivněn africkou hudbou. Bahrajnská tradice lovu perel je známá i svými písněmi zvanými fudžarjí. Fudžarjí je tradiční hudební repertoár mužů lovců perel z Bahrajnu. Zahrnuje zpěv, tleskání, bubnování a tance s hliněnými nádobami na vodu.[30][31][32] Dále je v Bahrajnu možné setkat se i s hudbou a tancem zvaným líwa, který provozují především komunity potomků východních Afričanů.[33]
Hudba v Bahrajnu vychází z tradičních hudebních forem. Je propracovaná a opakující se. Mezi typické hudební nástroje patří úd (předchůdce loutny) a rebab (jednostrunný nástroj). V Bahrajnu také existuje lidová taneční tradice. Ardha je mužský mečový tanec, který tradičně doprovázejí bubeníci a básník, který zpívá texty.
V Bahrajnu bylo natáčeno i několik celovečerních filmů. Prvním z nich je film Hamad a piráti z roku 1971 v produkci The Walt Disney Company. V tomto filmu jsou k vidění bahrajnské památky jako je Báb al-Bahrain a Míná’ Salmán.[34] Dalším je dramatický film Bariéra, který režíroval Sám Muhammad az-Zuvádí. Kina jsou v zemi oblíbenými zařízeními od svého vzniku ve 20. letech 20. století, kdy vzniklo první provizorní kino.
Svátky a zvyky
[editovat | editovat zdroj]V Bahrajnu se slaví islámské náboženské svátky jako jsou ašúra, svátek přerušení půstu, svátek oběti, mawlid a ramadán. Mezi nenáboženské svátky patří Den nezávislosti, který se v Bahrajnu slaví 15. srpna.
Datum | Název v češtině | Název v arabštině | Popis |
---|---|---|---|
1. ledna | Nový rok | رأس السنة الميلادية | oslava nového roku podle gregoriánské kalendáře, který slaví většina světa |
1. května | Svátek práce | يوم العمال | každoroční svátek oslavující úspěchy pracovníků |
16. prosince | Národní den | اليوم الوطني | Národní den Bahrajnu |
17. prosince | Den nástupu na trůn | يوم الجلوس | den nástupu na trůn posledního bahrajnského emíra |
1. den muharram | Muslimský Nový rok | رأس السنة الهجرية | |
9. a 10. den muharram | Ašúra | عاشوراء | připomínka mučednické smrti imáma Husajna |
12. den rabí´ al-avval | Mawlid | المولد النبوي | připomínka narozenin proroka Mohameda, které slaví ve většině muslimského světa |
1., 2. 3. denšauvál | Svátek přerušení půstu | عيد الفطر | připomínka konce ramadánu |
9. den dhú'l-hidždža | Den Arafá | يوم عرفة | připomínka Mohamedova závěrečného kázání a dokončení poselství islámu |
10., 11. 12. den dhú'l-hidždža | Svátek oběti | عيد الأضحى | připomínka Abrahámovy ochoty obětovat svého syna |
Karkí'án
[editovat | editovat zdroj]Karkí'án je půlroční oslava konající se 15. noci měsíce ša´bán a 15. noci měsíce ramadánu. Slaví se nejen v Bahrajnu, ale i v dalších zemích východní Arábie. Děti se v té době oblékají do tradičního oděvu a chodí ode dveří ke dveřím a od sousedů dostávají ořechy a sladkosti. Přitom děti zpívají tradiční písně. Tradice existuje již stovky let a v místní kultuře je hluboce zakořeněná.[35]
Národní kulturní dědictví
[editovat | editovat zdroj]- Mešita Al-Fatih
- Mešita Khamís
- Pevnost Arad
- Báb al-Bahrain
- Qal'at al-Bahrain
- Národní museum Bahrajnu
- Chrám Barbar
- Bajt al-Kur'án
- Dilmunské pohřební mohyly
- První ropný vrt
- Ajn Umm as-Sudžúr
- Národní divadlo Bahrajnu
- pevnost Rifá
- Strom života
- Džabal ad-Duchán
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Culture of Bahrain na anglické Wikipedii.
- ↑ Culture of Bahrain - history, people, women, beliefs, food, customs, family, social, marriage. www.everyculture.com [online]. [cit. 2024-11-09]. Dostupné online.
- ↑ Region’s Oldest Synagogue Represents New Hope for Bahrain’s Jews. en.majalla.com [online]. [cit. 2024-11-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Al-Rumaihi, Mohammed Ghanim (1973). "Social and political change in Bahrain since the First World War" (PDF). Durham University. s. 46–47. Dostupné online
- ↑ Kokherdi, Mehran. تاريخ جنوب فارس لارستان و بستك [History of South Persia Laristan and Bastak] (in Arabic) (1st ed.).
- ↑ HOLES, Clive. Dialect, Culture, and Society in Eastern Arabia: Glossary. [s.l.]: BRILL 648 s. Dostupné online. ISBN 978-90-04-10763-2. (anglicky)
- ↑ McCoy, Eric (2008). Iranians in Bahrain and the United Arab Emirates: Migration, Minorities, and Identities in the Persian Gulf Arab States (PDF). The University of Arizona. ISBN 9780549935070. OCLC 659750775 Dostupné online
- ↑ TOORANI, Mohamed. International History Blog: The Ajam of Manama [online]. 2015-10-30 [cit. 2024-11-10]. Dostupné online.
- ↑ Peterson, John E (2013). "THE BALUCH PRESENCE IN THE PERSIAN GULF" (PDF). Oxford University Press. Dostupné online
- ↑ "تاريخ العرق الفارسي في البحرين" [History of the Persian race in Bahrain] (PDF). Al-Waqt (1346). Dostupné online
- ↑ The Cambridge History of Iran, Volume 7 By William Bayne Fisher, P. Avery, G. R. G. Hambly, C. Melville, s. 512
- ↑ Al-Atiqi, Imad, 2019, The Late Arabs of Iran a reading in historical sources before three centuries, Al-Darah, vol 45 no. 3, July 2019
- ↑ "Two ethnicities, three generations: Phonological variation and change in Kuwait". Newcastle University. 2010. s. 11. Dostupné online
- ↑ HOLES, Clive D. Dialect, culture, and society in Eastern Arabia. Leiden: Brill (Handbook of Oriental studies). ISBN 978-90-04-10763-2, ISBN 978-90-04-14494-1.
- ↑ Rentz, G. "al- Kawāsim." Encyclopaedia of Islam. Edited by: P. Bearman, Th. Bianquis, C.E. Bosworth, E. van Donzel and W.P. Heinrichs. Brill, 2008. Brill Online
- ↑ Bahrain witnesses population explosion - Politics & Economics - ArabianBusiness.com. web.archive.org [online]. 2010-02-11 [cit. 2024-11-10]. Dostupné online.
- ↑ NEWSPAPER, From the. Bahrain agrees to augment defence ties with Pakistan. DAWN.COM [online]. 2011-03-29 [cit. 2024-11-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Bahrain: Foreign population by country of citizenship, sex and migration status (worker/ family dependent) (selected countries, January 2014) - GLMM. web.archive.org [online]. 2017-08-29 [cit. 2024-11-10]. Dostupné online.
- ↑ Bahrain | History, Flag, Population, Map, Currency, Religion, & Facts | Britannica. www.britannica.com [online]. 2024-11-06 [cit. 2024-11-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ "Bahrain". Arab Press Network. Dostupné online
- ↑ Achievements-Information Affairs Authority Bahrain. web.archive.org [online]. 2014-10-06 [cit. 2024-11-10]. Dostupné online.
- ↑ Media landscape | Menassat. web.archive.org [online]. 2018-10-29 [cit. 2024-11-10]. Dostupné online.
- ↑ The Arab Press Network. web.archive.org [online]. 2014-09-10 [cit. 2024-11-10]. Dostupné online.
- ↑ Towards a Better Life: How to Improve the State of Democracy in the Middle East and North Africa. [s.l.]: GPoT 182 s. Dostupné online. ISBN 978-605-4233-21-2. (anglicky)
- ↑ World news guide: Middle East. The Guardian. 2002-02-05. Dostupné online [cit. 2024-11-10]. ISSN 0261-3077. (anglicky)
- ↑ LocalBH - Latest Trending News, Viral Videos, Social Media in Bahrain. Local Bahrain [online]. 2019-09-02 [cit. 2024-11-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Sharjah Art Foundation - Episode 50: The History of Recording in the Gulf Area (1). web.archive.org [online]. 2016-04-16 [cit. 2024-11-10]. Dostupné online.
- ↑ Performing the Past: Sea Music in the Arab Gulf States - Google Books. web.archive.org [online]. 2016-02-19 [cit. 2024-11-10]. Dostupné online.
- ↑ Sharjah Art Foundation - Episode 51: History of Recording in the Gulf Area (2). web.archive.org [online]. 2016-03-04 [cit. 2024-11-10]. Dostupné online.
- ↑ DUBAI, Art. Has Khaleeji Pop Music Evolved?: An Interactive Lecture by Bahraini Art Platform Too Far [online]. [cit. 2024-11-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Various artists (2000). Fidjeri:Songs of the Bahrain Pearl Divers (CD). UNESCO
- ↑ OLSEN, Poul Rovsing. Music in Bahrain: traditional music of the Arabian Gulf. HØjbjerg: Jutland Archaeological Society 183 s. ISBN 978-87-88415-19-3.
- ↑ Various artists (1995). A Musical Anthology of the Arabian Peninsula, Volume 2 - Music of the Pearl Divers (CD). Gallo
- ↑ Liwa and Tanbura from Africa to Bahrain Dostupné online (arabsky)
- ↑ "Hamad and pirates come alive at La Fontaine". GDN Online Dostupné online
- ↑ عن بنا | وكالة أنباء البحرين. www.bna.bh [online]. [cit. 2024-11-10]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu culture of Bahrain na Wikimedia Commons