Bahauddin Nakšbándí

Bahauddin Nakšbándí
Bahauddin Nakšbándí
Narození	březen 1318; Qasr-i Hinduvan, Bucharská oblast, Čagatajský chanát
Úmrtí	2. března 1389; Qasr-i Orifon, Bucharská oblast, Timuridská říše
Místo pohřbení	Mauzoleum Bahauddina Nakšbándího
Povolání	teolog
Nábož. vyznání	Sunnitský islám
Rodiče	Burhanuddin Muhammad al-Bukhari (otec); Bibi Orifa (matka)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bahauddin Nakšbándí (známý též pouze jako Nakšbándí, v persko-arabském světě jako Bahá ad-Dín Nakšband, persky: بهاءالدین محمد نقشبند, vlastním jménem Muhammad binni Muhammad Bahouddin an-Naqshband al-Buxoriy; 1318, vesnice Qasr-i Hinduvan, obvod Kogon, Bucharská oblast, Čagatajský chanát – 1389, vesnice Qasr-i Orifon, obvod Kogon, Bucharská oblast, Timuridská říše) je slavný islámský světec z oblasti dnešního Uzbekistánu a zakladatel súfíského sunnitského náboženského bratrstva (taríka) zvaného Nakšbándí.^[1]^[2]

Život

Nakšbándí se narodil v březnu roku 1318 ve vesnici Qasr-i Hinduvan nedaleko Buchary. Stejně jako většina obyvatelstva tohoto regionu patřil i Bahauddin k tádžickému etniku a byl rodilým mluvčím perštiny.^[1]

Rané texty nezmiňují, jak získal přezdívku „Nakšband“, ani její význam. Později bylo částečně dosaženo dohody, že odkazovalo na naqsh (otisk) jména Alláha, který byl pevný v srdci díky neustálé a nepřetržité modlitbě.^[1] Během svého života vykonal dvě poutě do Mekky, chvíli pobýval i v Níšápuru a Herátu. Žil zvláštní život, živil se pouze vlastní tvorbou – malováním květin. Roku 1380 založil náboženské bratrstvo (taríka) zvané Nakšbándí, které se řadí k súfíské odnoži sunnitského islámu.^[2]

Na základě svého zbožného života se stal světce ma také patronem Buchary. Místní obyvatelé jsou na něj neuvěřitelně hrdí a po absolvování hadždže přijímají ke svému jménu přídomek "al-Bucharí", který značí, že daný věřící, který vykonal pouť do Mekky (jeden z pěti hlavních pilířů islámu), pochází z Buchary. Lidé s přídomkem "al-Bucharí" jsou v muslimské světě velmi vážení právě díky odkazu Bahauddina Nakšbándího, který Nakšbándí v islámu zanechal.

Obyvateli Buchary je také zvaný jako „Khoja Bahauddin“ (Choža Bahaudín), slovo "khoja" v překladu znamená "učitel islámu". Mezi členy dnešního řádu Nakšbándí, zejména v Turecku, je známý také jako „Shah-e Naqshband“ (šáh Nakšband).^[1]

Smrt

Zemřel 2. března 1389 v Qasr-i Hinduvan, který byl poté z úcty k němu přejmenován na Qasr-i Orifon, kde se také nachází jeho mauzoleum, které je jedním z hlavních spirituálních míst v Buchaře. Tři generace po jeho smrti začalo učení Nakšbándího dostávat podporu mezi turkickým obyvatelstvem Střední Asie.^[1]

Vstupní brána do areálu Mauzolea Bahauddina Nakšbándího
Hlavní nádvoří s hrobem Bahauddina Nakšbándího
Zdobení stropu ívánu Mauzolea Bahauddina Nakšbándího
Vodní nádrž v komplexu mauzolea

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d ^e SOUCEK, Svat. A history of Inner Asia. 9. print. vyd. Cambridge: Cambridge Univ. Press, 2000. 369 s. Dostupné online. ISBN 978-0-521-65704-4.
↑ ^a ^b PAVLINCOVÁ, Halina; HORYNA, Břetislav. Judaismus, křesťanství, islám. 2. vyd. [s.l.]: Nakladatelství Olomouc, 2003. 661 s. ISBN 8071821659.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Bahauddin Nakšbándí na Wikimedia Commons

[:0-1] SOUCEK, Svat. A history of Inner Asia. 9. print. vyd. Cambridge: Cambridge Univ. Press, 2000. 369 s. Dostupné online. ISBN 978-0-521-65704-4.

[:1-2] PAVLINCOVÁ, Halina; HORYNA, Břetislav. Judaismus, křesťanství, islám. 2. vyd. [s.l.]: Nakladatelství Olomouc, 2003. 661 s. ISBN 8071821659.

[1]

[2]