Breda Ba.64

Breda Ba.64
Breda Ba.64
Určení	víceúčelový bojový letoun
Výrobce	Societá Italiana Ernesto Breda
Šéfkonstruktér	Antonio Parano, Guiseppe Panzeri
První let	1934
Zařazeno	1937
Vyřazeno	1943
Uživatel	Regia Aeronautica Aviazione Legionaria
Výroba	1934-1936
Vyrobeno kusů	42
Další vývoj	Breda Ba.65
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Breda Ba.64 byl italský víceúčelový jednomotorový dolnoplošník se zatahovacím podvozkem.

Vznik a vývoj

Jednomístný prototyp Ba.64 zalétaný v roce 1934 v Sesto San Giovanni vznikl na základě zadání italského letectva, požadující stroj schopný útočných akcí k podpoře pozemních jednotek, klasického horizontálního bombardování, fotografického průzkumu a vzdušného boje s pomalejšími letouny protivníka.

První dva prototypy byly testovány ve zkušebním středisku na letišti Guidonia, poté bylo objednáno 40 kusů ve dvoumístné modifikaci se střelcem v otevřeném prostoru za křídlem. Zadní polosféru letounu mohl bránit pohyblivým kulometem Breda-SAFAT ráže 7,7 mm.

Konstrukce

Kostra prototypu Ba.64 byla celokovová ze slitin hliníku doplněná ocelovými prvky. Trup oválného průřezu s plochou spodní stranou byl vpředu potažen duralovými plechy, vzadu plátnem. Kokpit umístěný za hned za požární přepážkou motoru byl otevřený s členitým prosklením větrného štítku a s podlouhlou opěrkou hlavy. Křídlo se dvěma nosníky, nahoře a dole spojených vnějšími profily vyztuženým plechovým potahem, mělo navíc duralový potah náběžné hrany vytvářející torzní skříň. Od zadního nosníku k odtokové hraně byl potah plátěný. Pomocný nosník nesl plátnem potažená křidélka s vyvažovacími ploškami a plechové odštěpné vztlakové klapky. Kýlovka, vodorovný stabilizátor i kormidla ocasních ploch měly plátěný potah. Zatahovací hlavní podvozek byl ukryt v nízkých gondolách na spodní straně křídla. V zataženém stavu část kol vyčnívala a chránila tak spodek stroje při případném přistání bez podvozku. Zadní část gondol se vyklápěla se vztlakovými klapkami. Ostruha byla pevná. Hlavňovovu výzbroj tvořila dvojice kulometů Breda-SAFAT ráže 7,7 mm v každé polovině křídla, později neslo několik exemplářů kulomety stejné značky s ráží 12,7 mm. Pod trupem a vně podvozkových gondol pod křídlem mohly být pumové závěsníky s celkovou nosností 400 kg. Pohonnou jednotkou prvních dvou prototypů byl hvězdicový devítiválec Piaggio PX R.C.35 Stella IX se vzletovým výkonem 448 kW s třílistou stavitelnou kovovou vrtulí. Sériové dvoumístné letouny poháněl vzduchem chlazený hvězdicový devítiválec Alfa Romeo 125 R.C.35 s výkonem 485 kW, který byl odvozen od britského motoru Bristol Pegasus.

Nasazení

Sériovými Ba.64 byly během roku 1937 vyzbrojeny stormo 5 a 50, později např. 102, 139 a 165. Od bojových jednotek byly vyřazovány již v roce 1939, zbylých 27 strojů mateřská továrna přestavovala s nově uspořádanými prosklenými kabinami odvozenými od následného stroje Ba.65. Byly navíc vybaveny zdvojeným řízením se sedadly instruktora a žáka za sebou pro pokračovací výcvik. K výcviku střelců sloužily nemodifikované Ba.64. Poslední čtyři školní Ba.64 dolétaly u Regia Aeronautica v dubnu 1943.

V červnu 1937 byl jeden kus bojově testován ve španělské občanské válce v řadách Aviazione Legionaria. V roce 1938 dva letouny zakoupil Sovětský svaz pro studijní účely.

Hlavní technické údaje

Data platí pro dvoumístnou bojovou verzi

Breda Ba.64

• Rozpětí: 12,10 m
• Délka: 9,72 m
• Výška: 3,14 m
• Nosná plocha: 23,50 m²
• Hmotnost prázdného letounu: 2030 kg
• Vzletová hmotnost: 3035 kg
• Maximální rychlost u země: 360 km/h
• Cestovní rychlost ve výšce: 300 km/h
• Výstup do 5000 m: 16 min 45 s
• Dostup: 7000 m
• Dolet: 900 km

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Breda Ba.64 na Wikimedia Commons
• Breda Ba.64

Portály: Letectví